Před sedmdesáti lety vyhasl v troskách Porsche život Jamese Deana. Měl image rebela, ale za ní se skrýval citlivý umělec formovaný tragédií. Jeho revoluční herectví a tři výrazné filmy navždy změnily americkou továrnu na sny. Přestože se pohledný rodák z americké Indiany s životem rozloučil už ve svých 24 letech, jeho příběh dodnes fascinuje.
Labutí píseň a důkaz herecké zralosti
James Dean jako Jett Rink ve své poslední roli ve filmu Gigant (1956), který se natáčel v texaské Marfě. V pozadí stojí pouze filmová fasáda domu, která se stala ikonickou. Dean si tu zahrál chudého rančera, jenž po nálezu ropy zbohatne a postupně ho pohlcuje osamění, hořkost a alkohol.
Kvůli roli stárnoucího Jetta podstoupil Dean výraznou proměnu: nechal si obarvit vlasy na šedo a upravit vlasovou linii, aby vytvořil dojem ustupujících koutů. Po boku Rocka Hudsona a Elizabeth Taylorové podal mnohovrstevnatý výkon, který zachytil přerod z ambiciózního mladíka v okázalého a nakonec tragického magnáta. Natáčení v texaské Marfě bylo náročné a poznamenané napětím mezi Deanem a režisérem Georgem Stevensem, jenž méně toleroval improvizace. Symbolickým momentem se stala slavná banketová scéna zvaná Poslední večeře, obecně uváděná jako poslední, kterou Dean natočil před svou smrtí. Část jeho replik bylo později třeba postsynchronně upravit; po Deanově úmrtí je v některých místech doplnil herec Nick Adams.
Než film vstoupil do kin, James Dean tragicky zahynul. Gigant měl premiéru zhruba rok poté a zaznamenal velký komerční úspěch. Deanův výkon získal druhou posmrtnou nominaci na Oscara za hlavní roli; dodnes je jediným hercem, který obdržel dvě posmrtné herecké nominace.