Recenze - Po rumunském dramatu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny přichází do kin další radikální evropský festivalový snímek, který má k "filmovému pohlazení" hodně daleko.
Výměnou Import/Export Rakušana Ulricha Seidla nabízí něco mnohem cennějšího: na půdorysu příběhu, který se rozpíná mezi Východem a Západem, sugestivně odhaluje, co zbylo z někdejších neprostupných hranic, co lidi na bývalých stranách odděluje i spojuje.
Jeho hrdiny jsou Rakušan Paul a Ukrajinka Olga, ti jsou oním importem i exportem. Olga se ze zbídačelé Ukrajiny vydává zkusit štěstí do Rakouska, Paul naopak spolu s nevlastním otcem vyrazí na Východ montovat automaty na žvýkačky.
Oba jsou mladí a nikdy se nesetkají; míjejí se jako stará a nová Evropa, i když jejich životy a protisměrné cesty jsou si vlastně v mnohém podobné. A doma i za hranicemi je čeká deziluze, to Seidl ukazuje víc než názorně.
Zaznamenává bídné podmínky, jakými se Olga protlouká na Ukrajině - od špatně placené práce ve špinavé nemocnici po explicitní scény z kutlochu, kde se pokouší o kariéru v oblasti erotického videochatu.
O nic lépe se jí nevede v Rakousku, kde se živí jako uklízečka v maloměšťácké rodince a posléze v hospicu, což režisér dokládá i drastickými, dokumentárně pojatými záběry na přestárlé umírající pacienty.
Ani zápaďákovi Paulovi nepřipravil Import/Export lehkou cestu, to se dá čekat. Sleduje ho při jeho práci securiťáka, ve chvíli, kdy ho ponižuje skupina vrstevníků, i při marných pokusech udržet vztah s přítelkyní.
A samozřejmě při tristní cestě na Východ: není v kinech moc nevábnějších záběrů, než je slovenské sídliště, romská osada, ukrajinský taneční bar a laciný hotelový pokoj. To není žádná rothovská nadsázka v Hostelu. Do toho prostoru patří také Česko, i když ve filmu zaujímá spíše roli Západu; třeba když se mezi několika chtivými hlasy na videochatu ozve čeština.
Seidlovi lze vyčítat, že se snaží šokovat za každou cenu, že se dokonce v ošklivosti a beznaději vyžívá - kromě hospicu třeba v hotelovém pokoji, kde Paulův otčím ponižuje polonahou ukrajinskou dívku.
Ale jeho provokace, hromadění bezvýchodnosti a naturalismus nejsou bezúčelné. Jen úměrné síle, se kterou je potřeba překonat nechuť a nahlédnout pod lesklé fasády, které po Evropě vyrábějí ukrajinští dělníci. Sledování filmu není příjemným zážitkem - ale proč by mělo být?
Seidl je původně dokumentarista a tomu odpovídá i jeho metoda. Obraz Evropy vykresluje v autentických záběrech, akcentuje šedavou, syrovou neatraktivnost, často hrdiny pozoruje v celcích a zpovzdálí, jakoby nezúčastněně.
Nevychýlí se ani při motivu Olžina sbližování s jedním z přestárlých pacientů a jejich nemocničním tanečku, nebo přímočaré větě Já jsem Rakousko, kterou Paulův otčím vyzývá Ukrajinku k sexu. Takové scény udrží pozornost diváků i přes občas vleklé tempo dvouhodinového snímku, které je daní za určitou doslovnost.
Přitom se ale Seidl nezříká cynického úšklebku, díky kterému je film drsný i groteskní zároveň - to když se Olga pokouší o kariéru videochatové společnice a Paul cvičí s dalšími securiťáky.
Oba hrdinové nejsou nijak výjimeční ani nepatří ke spodině. Přesto je postihuje xenofobie: Olgu berou její nadřízení i kolegové jako ukrajinský póvl, ostych je cítit mezi Paulem a Ukrajinou.
Předsudky zejí i uvnitř komunit, mezi pacienty hospicu a personálem; snad jedině Olga má s těmi stařenkami trochu soucitu. Import/Export sugestivně a bez moralizování vypovídá právě o tom, že některé hranice padly, ale v duších lidí přetrvávají. Jestli je už podle Seidla Evropa v něčem jednotná, pak právě v tom.
Import/Export (Import/Export), Rakousko 2007, scénář Ulrich Seidl, Veronika Franz, režie Ulrich Seidl, kamera Eda Lachman, Wolfgang Thaler, hrají Jekaterina Rak, Paul Hoffmann, Michael Thomas, Petra Morzé a další. 135 minut, distribuce Aerofilms.
