Glosa - Padesáté výročí, to si žádá pořádnou oslavu! Bohužel si to všichni až příliš uvědomují a hrozí, že tenhle fakt nakonec udělá letošní ročník Karlových Varů tím méně příjemným a rozhodně méně pohodlným. "Město nacpané k prasknutí lidmi, kteří cítí potřebu opít se jinde než v Praze, ale nemají v plánu vyrazit na jediný film" bude zřejmě diagnóza přinejmenším prvního víkendu.
Nutno podotknout, že jádro festivalu, tedy sledování filmů, zůstalo neohroženo a obcházet kinosály bude pro účastníky stejně silným zážitkem jako vždy. S trochou škodolibosti se dá říct, že ti, koho se nepříjemnosti dotknou nejvíc, budou právě lidé, kteří nepřijeli poznat současnou kinematografii, což zní jako naplněná karma.
Víc by nám o karmě řekl Richard Gere, který nezapřel svůj buddhismus. Děkovný projev za obdržení Křišťálového glóbu zakončil vyjádřením úcty Václavu Havlovi za to, že se jako jeden z nemnoha světových státníků nebál hostit dalajlámu. Ten pozítří oslaví rovněž výročí, osmdesáté narozeniny, tudíž oslí můstek, kdy Gere pronesl přání, aby se Česká republika dál angažovala za lidská práva, můžeme považovat za celkem smysluplný.
Zachránil to
Dál se možná Gere nenápadně vymezil vůči loňskému hostu Melu Gibsonovi, když parafrázoval židovskou moudrost, především ale mluvil o pospolitosti lidí u filmu, diváků a vlastně všech na světě. Pokud hollywoodské hvězdy něco umí, tak předstírat skromnost, Gereovi ji ale šlo vážně uvěřit. Dá se říct, že v něm objevily Vary prvotřídního pravdoláskaře, což je nepochybně příjemná změna a jasné gesto.
Ještě že Gere ceremoniál zakončoval, jeho první část, více než půl hodiny dlouhá rekapitulace festivalové historie byla totiž rozhodně méně příjemná a monotónní přednes Marka Ebena s důraznými pauzami pro smích, jež nikdo nevyužil, se dala stěží usledovat. V nepříliš povedeném sestřihu se střídalo kamarádské plácání po zádech s chlubením se hvězdnými hosty, až by se chtělo říct, že takovéhle zahájení oslavy, tedy sebestředné vychloubačství zabalené do až moc strojeného humoru, je něco typicky českého, tudíž trefně reprezentativního.
Vždy však stačí připomenout si, že zahajovací ceremoniál byl především rutinní povinnost, jež je tu pro nás novináře a publikum mimo Vary. Skuteční návštěvníci během něj už dávno sedí v některém z vedlejších kinosálů a mají za sebou několik prvních filmových zážitků. Nestarají se, jak velké jsou u kterého baru fronty, a u koncertu Lucie je zajímá jen, aby ho dostatečně izolovalo odhlučnění Thermalu. A právě to, že si Vary přes svou leštěnou skořápku zachovávají zdravý střed, zůstává největší předností festivalu.
