"Smolný pich aneb Pitomý porno vyzývá ducha naší doby na souboj. Je to promyšlený a zároveň divoký film, chytrý i dětinský. Atakuje diváka, vyvolává nesouhlas a nikoho nenechává v klidu," odůvodnila porota složená ze šesti režisérů a režisérek, proč hlavní cenu nazvanou Zlatý medvěd udělila rumunskému snímku.
Dala tak přednost filmu vztahujícímu se k současným kontroverzím před poetickými díly bez aktuálních politických kontur. Takový postup charakterizoval Berlinale dlouhodobě a zatím v něm pokračují i poroty, které pracují s filmy vybranými novým uměleckým ředitelem přehlídky Carlem Chatrianem.
Porno, pedagožka, pohoršení
Smolný pich aneb Pitomý porno vypráví o událostech, které se rozpoutají poté, co na internet unikne domácí pornografické video učitelky z jedné patrně prestižní bukurešťské školy. Pedagožku čeká setkání s pohoršenými rodiči.
Síla filmu je v tom, že netěží jen z tématu pornografie. Tematicky cílí například na vzdělávání, pojmenovává rozklížení společnosti. A také se spíše než na vyprávění příběhu zaměřuje na souvislosti.
Režisér Radu Jude se svou typickou ironií ukazuje společenské konflikty přenesené do veřejného prostoru, ve kterém luxusní SUV vozidla bezostyšně parkují přímo na přechodech pro chodce, lidé se v obchodem hádají o roušky a sexualita je předmětem morálky i pokrytectví.
Příležitostí k polemice skýtá Smolný pich přehršel. Režisér ostatně řekl, že námět vzešel z rozohněné diskuse, do které se jednou pustil s přáteli.
Setkat se sám se sebou
Velkou cenu poroty, druhé nejvýznamnější festivalové ocenění, získalo dílo úplně odlišné povahy: Kolo štěstí a fantazie od dvaačtyřicetiletého japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho.
Tři povídky v jeho filmu nápaditě vyprávějí o setkání lidí, kteří se ocitají ve zvláštních rolích. Mladá žena chce na radu svého milence svést univerzitního profesora, celou záležitost natočit, a profesora tak zostudit. Dvě ženy se mylně považují za staré známé ze školy. Všechno probíhá trochu jinak, než zúčastnění předpokládají.
Setkání v sobě nesou bolest promarněných příležitostí i někdejších křivd, ale vyznívají pozitivně. Scenáristicky důmyslnému Hamagučimu jde o setkávání s jinými lidmi i se sebou samotným. V době pandemie téma vyznívá ještě intenzivněji než dřív. A příběhům Kola štěstí a fantazie už pak stačí poměrně prostá forma.
Cenu poroty získal mimořádný tříapůlhodinový dokument Pan Bachmann a jeho třída. Čtyřiapadesátiletá německá režisérka Maria Spethová v něm sleduje postaršího učitele, který se věnuje multikulturní třídě a skrze ni mnoha společenským problémům.
Historie byla v menšině
Přítomnost na Berlinale převažovala ve všech ohledech. Nejen v debatách nad covidem a budoucím vývojem, ale také ve filmech samotných.
Tím jediným historickým mezi oceněnými i soutěžícími bylo vizuálně vytříbené válečné drama Přirozené světlo. Maďarský režisér Dénes Nagy se v něm soustředďuje na vinu, která provázela maďarské vojáky z jednotek pomáhajících nacistické armádě na území Sovětského svazu.
Berlinale také poprvé neudělovalo ceny pro nejlepšího herce a herečku, ale genderově neutrální ocenění za nejlepší výkon v hlavní a vedlejší roli. Obě získaly ženy. Němka Maren Eggertová za roli ve filmu Jsem tvůj člověk, kde hraje ženu, která v rámci experimentu žije s robotem, a Maďarka Lilla Kizlingerová za úlohu v jinak nepříliš zajímavém povídkovém projektu Les - Vidím tě všude od Maďara Benceho Fliegaufa.
Vedení festivalu zdůrazňuje, že Berlinale o víkendu neskončilo. Skončila jen jeho první polovina. Ta druhá se uzavře, až diváci budou moci všechny filmy vidět na sérii letních projekcí naplánovaných na 9. až 20. června.
Festival měl letos vysokou úroveň, a tak je na co se těšit. Nejen v Berlíně. Například íránský snímek Balada o bílé krávě už do české distribuce zakoupila společnost Artcam, maďarské Přirozené světlo a několik dalších snímků pak u nás uvede firma Film Europe.
Oceněný mexický Policejní film patří pod Netflix a vítězný Smolný pich aneb Pitomý porno se k českým divákům také dostane.
