Nyní Alexe Honnolda čeká 975 metrů kolmého žulového masivu v kalifornském Yosemitském národním parku. "Jako dosáhnout na olympijské zlato," komentuje povahu tohoto bezprecendentního výkonu Honnoldův kolega v oscarovém dokumentu Free Solo, který nyní promítají česká kina. S tím rozdílem, že tady je to buď zlato, nebo smrt. Nic mezi tím.
Portrét jednoho z nejodvážnějších a nejlepších světových horolezců divákům od začátku do konce působí závrať. Ta však nepřichází pouze z úchvatných záběrů na muže, jeho končetiny a špičky palců, držící se několika centimetrů skály, které jej dělí od fatálního pádu.
Free Solo není jen strhujícím sportovním dokumentem. V pozadí pozorování muže a jeho snu se vyjevují otázky nad povahou snů podobného druhu. A ty pro změnu vyvolávají závrať myšlenkovou. Či přinejmenším pochyby a otázky. Nejen nad zodpovědností a hodnotou podobného činu, ale třeba i nad etikou počínání filmařů, kteří výstup na hraně života a smrti snímají.
V hrubé analogii jde o aplikaci známého pravidla moderní vědy, že pozorovatel ovlivňuje výsledek pozorování. Podobně přítomnost kamer a vůbec jiných lidí ovlivňuje Honnoldovu koncentraci. A vzhledem k tomu, že chyba tu znamená mnohem víc než jen neúspěch, se režiséři Jimmy Chin a Elizabeth Chai Vasarhelyi pouštějí na poměrně tenkou hranu a dobře to vědí.
Další fascinující rovinou je Honnoldův osobní život. Na počátku snímku je to muž zvyklý už devět let přespávat v dodávce - nejen pod skálou, kterou chce zdolat, ale také v běžném životě, třeba na parkovištích supermarketů.
Soustředěný jen na své sny, za jeho černýma očima jako by byla jen bezedná studna, nikoli emoce běžných smrtelníků.
Však také při testech pomocí magnetické rezonance vyjde najevo, že Honnoldova amygdala, tedy část mozku ovlivňující chování na základě emocí, nereaguje ve chvílích, kdy mozek většiny lidí ano.
Dává to smysl: muž schopný viset tři hodiny v absolutní koncentraci nad propastí musí mít ze železa nejen tělo, ale také mysl.
Tuto "mentální ocel" však v průběhu snímku začne lehce obrušovat přítelkyně Sanni, odhodlaná zůstat po boku tomuto podivínovi, který více miluje kamení než lidi. A který o tom neváhá hovořit s brutální upřímností, chladně a racionálně.
"Je malá a hezká, nezabere mi v dodávce moc místa," říká o svém novém děvčeti Honnold, jako by nešlo o lidskou bytost, která ho miluje, ale o nějaký zlepšovák na cestě za dalším vrcholem. U podobných scén si divák nehryže prsty napětím, tak jako u závěrečného nervy drásajícího výstupu.
Během něho Honnold občas jako v transu zamává kamerám, zatímco my sledujeme jednoho z kameramanů, jak ztrácí schopnost se byť i jen podívat na malý digitální displej kamery, která ten odvážný, či možná bláznovský čin sleduje.
Přesto právě tyto osobní situace dělají z Free Solo uhrančivé dílo. Nenutí nás jen uznale kývat nad umem jedinečného lidského těla či se naopak ve směsi fascinace a hrůzy odvracet od plátna či obrazovky. Přiměje nás také přemýšlet nad rozdílností lidských bytostí, protože u Alexe Honnolda si nevystačíme s kategoriemi jako sobeckost.
V jeho tváři se odehrává cosi, co většina lidí nezná. Jako by žil ve světě, který se s tím naším potkává jen tu a tam.
Tato blízká setkání horolezeckého druhu nutí uvažovat o tom, co lidi pohání kupředu, jakou cenu lze zaplatit za splnění vlastních snů, jaké hranice lze beztrestně překročit, aniž by člověk ublížil sobě nebo svým blízkým.
Free Solo je vzácný příklad snímku, který ukazuje jedince fungujícího mimo běžné normy, aniž by šlo o jakoukoli formu cirkusácké "freak show", aniž by tvůrci zneužívali předmět svého zájmu, byť si sami uvědomují, na jak tenkém ledu se chvílemi pohybují.
Lezení bez jištění je sport pro osamělé jedince. Pro některé Honnoldovy kolegy je představa, že by při tom byli filmováni, nemyslitelná. A mnoho z nich také zemřelo kdesi o samotě v horách, při pokusu o další kousek na hranici lidských možností.
Free Solo
Režie: Jimmy Chin, Elizabeth Chai Vasarhelyi
Artcam Films, česká distribuční premiéra 16. května
Dokument Free Solo je i v tomto kontextu ojedinělým vhledem do života a mysli muže, který si filmaře k tělu připustil. Nejenže to není žádná "freak show", jedná se o intimní a klidný protipól všech adrenalinových videí, kterých jsou plné sociální sítě.
Extrémní sporty zapadají do hektické doby plné extrémů všeho druhu, Free Solo místo adrenalinové jízdy zprostředkovává něco mnohem vzácnějšího: neokázalé setkání s jinakostí, se světem, jehož pravidla nutí přehodnocovat význam pravidel, kterými se řídí svět většiny z nás.
