Filmem roku 2010 je snímek Pouta režiséra Špačka

Kamil Fila Pavel Kroulík, Kamil Fila
6. 3. 2011 8:13
Estébácké drama zíslalo pět Českých lvů
Foto: Kultura

Praha - Nejlepším filmem roku 2010 je snímek Pouta režiséra Radima Špačka. Na slavnostním předávání cen České filmové a televizní akademie v pražské Lucerně získal celkem pět Českých lvů včetně ocenění v kategorii režie a scénář.

Hlavní představitel psychologického dramatu z doby komunismu Ondřej Malý obdržel cenu pro nejlepšího herce v hlavní roli. Svého prvního Českého lva získal díky Poutům i kameraman Jaromír Kačer. Režisér Radim Špaček zažil velký pocit zadostiučenění - před lety dostal za svůj snímek Rychlé pohyby očí naopak lva plyšového za nejhorší film roku.

Pouta už dostala v lednu cenu jako film roku od nově založených Cen české filmové kritiky, jež vznikly coby protiváha Lvů a reakce na tristní podobu posledních ročníků.

Tři křišťálové sošky Lvů v technických kategoriích (zvuk, střih, hudba) si odnesli tvůrci snímku Kuky se vrací. Českého lva za dlouhodobý umělecký přínos české kinematografii dostal Zdeněk Svěrák. Tím byla první část večera zasvěcena právě rodinnému klanu Svěrákových.

Čtěte také:
Nejvíc nominací České lvy mají estébácká Pouta
Ceny české filmové kritiky zatím nenabízejí alternativu
Pouta získala pět nových cen české filmové kritiky
České filmy jsou jako Kuky: vrací se na stejné místo
Pane Vachlere, vážně je podoba Českých lvů udržitelná?

Jednu cenu (v jediné kategorii, kde měl šanci, tj. za výtvarný počin) dostal snímek Jana Švankmajera Přežít svůj život. Sošku za něj převzala jeho dcera s omluvou, že se otec vrátil z Japonska a nyní žije v úplně jiné časové dimenzi. Zároveň žertem připomněla, že za přebírání oficiální ocenění otci hrozí vyloučení ze surrealistické skupiny.

Tým režiséra a producenta Ondřeje Trojana, jehož Občanský průkaz byl nominován v jedenácti kategoriích, vyšel na prázdno. Stejně tak propadnul Habermannův mlýn režiséra Juraje Herze. Největším zklamáním byl ale neúspěch snímku Největší z Čechů režiséra a scenáristy Roberta Sedláčka, který se nakonec ani neprosadil do užších nominací.

Foto: Falcon

Letošní ročník totiž přišel s novinkou, že v nominačním večeru je vybráno pět filmů či tvůrců v každé kategorii a v hlavním večeru se nominace nejprve těsně před vyhlašováním zúží na tři. Zvýšeným počtem nominací chtěli prý akademici ukázat širší vkus a propagovat víc kvalitních filmů - to byla jedna z dalších výtek, které v posledních letech mířily na jejich adresu. Nicméně o nominovaných snímcích se diváci opět takřka nic nedozvěděli a "večer zasvěcený filmu" působil minimálně z tohoto ohledu velmi asepticky.

Téměř skandálně přitom působilo, že mezi dokumenty vypadl z užších Český mír od Víta Klusáka a Filipa Remundy, a nakonec pak předvídatelně vyhrála Katka Heleny Třeštíkové.

Akademici si nemohli nechat utéct ocenění Vladimíra Dlouhého in memoriam za vedlejší roli ve filmu Kajínek. Sklon k patosu, dojímání se a vůbec příchylnost k populističtějším snímkům kromě případu Katky a Vladimíra Dlouhého představovaly dvě ženské herecké ceny: jedna pro Zuzanu Bydžovskou za hlavní roli v Mamas and Papas, druhá pro Elišku Balzerovou ve vedlejší roli komedie Ženy v pokušení.

Záhadným způsobem "migrovala" role Karla Rodena v Habermannovu mlýnu: zatímco na nedávných Cenách české filmové kritiky byla zařazena mezi role vedlejší, na Lvech byla hlavní.

Foto: Falcon

Celková podoba večera potvrdila, že prezident Akademie a zároveň režisér a scenárista přímého přenosu Petr Vachler provedl od minulého roku sebereflexi a výrazně ubral na trapném humoru založeném na neustálém protahování a zdržování.

Namísto dlouhých scének Jan Budař tančil spolu se sedmi slovenskými tanečníky, kteří vždy přinesli sošku Lva. Poté přišel předávající (minulí držitelé Lvů od Jiřiny Bohdalové po Ivu Janžurovou), prohodil s Budařem několik slov, rychle vyhlásil vítěze a předal cenu.

Stejný model ale časem začal působit poněkud nudně, spíše než o nový styl šlo o pouhou autocenzuru. Během přenosu se povedly snad jen dva nápady - jeden s rozesláním dvou volných lístků do kina, kdy se nakonec v sále sejdou dva neznámí lidé.

Napodruhé Budař lehce zariskoval, když si dal na ruce Pouta a vsadil se, že pokud Ondřej Malý nevyhraje cenu za nejlepší mužský herecký výkon, pouta si nesundá. Na důkaz důvěry dokonce hodil mezi diváky klíče. Malý naštěstí vyhrál a klíče byly hozeny zpět na pódium.

Foto: Falcon

Vtipný výstup předvedl i Pavel Liška předávající cenu za scénář, který se v nadsázce vyznal, že ve všech svých rolích stále opakuje svou první úlohu z Návratu idiota. Problémem však nyní je, že v novém chystaném koprodučkním česko-slovensko-polském projektu hraje Ježíše.

Tento vtip však zřejmě brousil na hraně mnohem víc, než by si Liška přál. Přesně tím pojmenoval i problém české kinematografie - obsazování stále stejných herců a opakování stále stejných postupů. Ilustraci k tomu opět udělal výstup bůh ví proč pozvaných tanečníků, kteří po celý večer předváděli pár hezky nacvičených, ale opakujících se figur, jen pokaždé na jinou filmovou melodii.

Jasné vítězství Pout se přitom může jevit až alibisticky jako pokus akademie o vlastní rehabilitaci - tento pocit můžou podporovat držitelé některých dalších cen, resp. to, na koho se nedostalo. Vyvozovat ale cokoli zásadního o tom, jak Ceny české filmové kritiky měly vliv na rozhodování akademiků, resp. zda dokonce odstartovaly proměnu ČFTA, příliš nejde.

Letošek byl totiž ve znamení jednoho filmu, jakéhosi "vykupitele ze zdejší průměrnosti" - velmi stylizovaného, ale přitom ostrého dramatu. V něm se naplnilo několik věcí, na něž se dlouho čekalo: neidealizující zobrazení minulosti, obsazení málo známých herců a nehladivá formální stránka.

Pouta jsou jistě snímek výjimečný, ale zároveň hodně kontroverzní - jeho "novost" lze stejně tak dobře hodnotit jako "nefunkčnost". Zdejší rychlá a všeobecná shoda, že trocha výjimečnosti stačí k tomu, abychom měli pocit, že se zdejší kinematografie začíná ubírat lepším směrem, vypovídá i o snížených a nepříliš jasných hodnotících měřítcích.

 

Držitelé Českých lvů za rok 2010

Nejlepší film: Pouta
Nejlepší režie: Radim Špaček (Pouta)
Nejlepší scénář: Ondřej Štindl (Pouta)
Mužský herecký výkon v hlavní roli: Ondřej Malý (Pouta)
Ženský herecký výkon v hlavní roli: Zuzana Bydžovská (Mamas & Papas)
Mužský herecký výkon ve vedlejší roli: Vladimír Dlouhý (Kajínek)
Ženský herecký výkon ve vedlejší roli: Eliška Balzerová (Ženy v pokušení)
Nejlepší dokument: Katka (Helena Třeštíková)
Nejlepší kamera: Jaromír Kačer (Pouta)
Nejlepší hudba: Michal Novinski (Kuky se vrací)
Nejlepší střih: Alois Fišárek (Kuky se vrací)
Nejlepší zvuk: Jakub Čech, Juraj Mravec a Pavel Rejholec (Kuky se vrací)
Nejlepší výtvarný počin: Jan Švankmajer (Přežít svůj život)
Divácky nejúspěšnější film: Ženy v pokušení
Cena filmových kritiků a teoretiků za nejlepší hraný film: Pouta
Cena filmových kritiků a teoretiků za nejlepší dokument: Český mír
Nejlepší filmový plakát: Kuky se vrací (Petr Štěpán)
Český lev za nejlepší zahraniční film: Počátek
Cena Magnesia pro nejlepší studentský snímek: Graffitiger (Libor Pixa)
Cena portálu Kinobox.cz za nejlepší film: Ženy v pokušení
Dlouholetý umělecký přínos českému filmu: Zdeněk Svěrák 

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Šampionem IndyCar je podruhé během tří let Američan Newgaarden

Americký pilot Josef Newgarden vyhrál zámořský formulový šampionát IndyCar. 28letému jezdci k tomu stačilo v neděli dojet osmý v závěrečném podniku sezony, který hostil okruh Laguna Seca. Do závodu, který vyhrál jeho krajan Colton Herta, vjížděl s náskokem 41 bodů na dalšího Američana Alexandera Rossiho. Toho ale v celkovém pořadí nakonec v souboji o druhé místo přeskočil Francouz Simon Pagenaud. Šampion z roku 2017 Newgarden vybojoval pro svůj tým Penske už 35. titul vítěze IndyCar.

Další zprávy