Už úvodní sekvence filmu, jejž od čtvrtka promítají česká kina, publiku prodá charisma herce Chrise Pinea. Ten se v titulní roli mluvky a zlodějíčka zaplete do věcí dalece přesahujících drobné pletky s magií a zákonem. Především však novinka režisérů Johna Francise Daleyho a Jonathana Goldsteina okamžitě přiznává, že čerpá ze světa nejznámější stolní hry na hrdiny Dungeons & Dragons, jejíž tuzemská kopie Dračí doupě si v 90. letech minulého století získala popularitu také v Česku.
Nejde o to, že by filmaři kopírovali konkrétní linie či postavy, kouzlo her na hrdiny stojí na situaci, kdy aktéři dostanou k dispozici pouze svět a sadu pravidel. Konkrétní příběhy a protagonisty už vymýšlejí sami. Což vede k pochopitelnému efektu: ty příběhy jsou tak dobré, jak dobrý je Pán jeskyně neboli hráč, který zbytek dobrodruhů provází příběhem. A postavy jsou natolik věrohodné, zábavné a plnokrevné, kolik péče jim hráči vetknou.
Filmu se daří přesně zachytit tuto svéráznou atmosféru trochu praštěného dobrodružství, jež vzniká přímo "na place". Hry na hrdiny, anglicky role playing games, jsou zábavné proto, že zužitkovávají neustálou improvizaci účastníků: dohody, náhody, odhodlání dát co nejvíce energie do poutě, která nemusí mít kontury komplexního, pečlivě vystavěného dramatu, a přesto může být strhující.
Dungeons & Dragons patří k hrstce zdařilých filmových adaptací her - ať už počítačových, či stolních - právě proto, že vystihuje atmosféru žánru. Režiséři se jako správní Pánové jeskyně nechávají rozvášnit děním, dávají družině hrdinů volnost v rozhodování, a tudíž ani nejhloupější nápad nezametou pod koberec.
Zápletka je jednoduchá. Potulný zpěvák Edgin s dávnou společnicí Holgou prchá z vězení, aby se vrátil ke svému starému životu. A také k dceři, která musela zůstat v opatrovnictví muže, jenž se kdysi přidal k dvojici a jejím loupežným kouskům.
Brzy se však ukáže, že staré vazby mezi kumpány trochu zrezivěly, a do cesty se jim staví všechny ty obvyklé okolnosti jako zrada či zákeřné plány k vlastnímu obohacení. Edgin s Holgou musí sestavit novou skupinu dobrodruhů a pustit se do akce, již se dosud nikdo neodvážil podniknout.
Edgin se rád pasuje do role šéfa, co umí plánovat, ale je to věčný outsider, lehce namyšlený floutek, co se občas chová jako lump. Svými skutky maskuje nejistotu, traumata a v jádru dobráckou povahu. Herec Chris Pine si na podobných "dobrodruzích z výprodeje" postavil kariéru a také tento přírůstek do osobního katalogu ňoumů si viditelně užívá. Obzvlášť když má po boku barbarskou válečnici Holgu. Tu hřmotně a s věčně otrávenou tváří - skrývající pevné kamarádské pouto - ztvárnila Michelle Rodriguezová.
I zbytek party ve složení ctnostný rytíř, neschopný čaroděj a svérázná druidka dotváří dojem tlupy otloukánků, kteří se musí vzchopit a probudit v sobě to nejlepší. Větší klišé by se ve fantasy žánru plném draků a magie najít nedalo. Klíčové jsou však energie a sebereflexe, s níž tvůrci k dílu přistupují.
Dalo by se to odbýt poznámkou, že laťka herních adaptací je tak nízko, až ji stačí překročit díky pár dobře napsaným postavám. V takovém případě by se novinka jevila jako celkem předvídatelný, byť občas překvapivý slepenec epizod, který místo hrdinské epiky vsází na humor, partu sympatických outsiderů, akci a pochopitelně také draky.
Jenže právě schopnost vyvolat dojem dobrodružství "v přímém přenosu" a přenést na publikum mechanismy herní předlohy činí z filmu něco víc než jen skopičinku, co by byla jednookým králem mezi slepými. Hry na hrdiny nutí ke spolupráci, vymýšlení neobvyklých řešení, dávají prostor i nápaditým, byť neobratným či nedokonalým cestám k cíli. Často nesebevědomým teenagerům umožňují stát se hrdiny ne proto, že si vymyslí postavu mocného mága či barbarského válečníka s obřími svaly a ještě větším mečem. Sebevědomí nakonec pramení spíše ze schopnosti hbitě či chytře se rozhodnout ve vypjaté herní situaci.
Podobně se chovají protagonisté filmu. Odráží se to jak na dějových zákrutách, tak na akci a soubojích, jež zužitkovávají hrubou sílu i všemožné kouzelnické triky od změny podoby přes převrácení gravitace po metání blesků a jiných barevných výbojů ničivé energie.
Bitky nestojí na kdovíjak vynalézavé choreografii, ale čerpají z toho, jak se - podobně jako ve hře - zapojují do dění všechny postavy. Každý k dílu ve správnou chvíli přidá blesk či pěst. A výsledek působí mnohdy až euforicky.
Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je především radostná fantasy komedie. Drží pohromadě díky energii mezi hrdiny, kteří do svého hrdinství ještě potřebují dorůst. I Hugh Grant coby padouch vyznívá trochu jako karikatura zlosyna, ale podobná poloha mu v posledních letech svědčí.
Tak jako každé správné "role playing" dobrodružství vypadá snímek lépe, když jste uvnitř něho, než když se pak o něm vypráví.
Hry na hrdiny patřily v Americe 80. let k démonizované zábavě, jak vtipně ukazuje třeba retro seriál Stranger Things, kde se mládež s bujnou fantazií stává podobně jako fanoušci metalové hudby cílem "honu na čarodějnice".
Stejně jako tento seriál i novinka ze světa Dungeons & Dragons rozverně ukazuje, že teenageři posedlí podobnými hrami opravdu představují hrozbu. Neboť se věnují kratochvíli, která nutí přemýšlet a hledat nestandardní postupy. Z toho se může nejednomu rodiči opotit čelo.
Film
Dungeons & Dragons: Čest zlodějů
Režie: John Francis Daley a Jonathan Goldstein
CinemArt, česká premiéra 30. března.
