Dobro, zlo a časová smyčka. Pohádka Princezna zakletá v čase příjemně překvapí

Martin Šrajer Martin Šrajer
17. 9. 2020 12:12
Pohádka, kterou po půlročním odkladu od tohoto čtvrtka promítají kina, nečaruje s dvakrát originálními vizuálními či vypravěčskými nápady. Přesto nabízí osvěžující mix tradičního a moderního.

Málokterý filmový žánr má v Česku takovou tradici jako pohádky. Příběhy z říše fantazie, v nichž se plní sny a dobro vítězí nad zlem, se zdají nadčasové. Požadavky na jejich podobu se nicméně mění s dobou, očekáváními diváků i technickými možnostmi. Věrnost určitým schématům a archetypům zpravidla vyvažuje obměna v rovině stylu a vyprávění či povahy postav nebo konfliktů.

Mezi tradicí a inovací je rozkročená také Princezna zakletá v čase, která kombinuje motivy ze zdejších pohádek a moderních zahraničních fantasy.

Druhý celovečerní film dvaatřicetiletého Petra Kubíka - po road movie Montenegro - přitom začíná podle starých známých pravidel. Princeznu Ellenu krátce po narození proklela zlá čarodějnice Murien. Kletba se má naplnit po západu slunce, v den ženiných dvacátých narozenin. Ten právě nastal. Záchrana na sebe bere podobu prince Jana, který jako jediný vyslyšel královo volání o pomoc.

Pokud by divák čekal, že princ vypátrá čarodějnici, prolomí kletbu a získá Ellenu za ženu, bude překvapen. Zlo před soumrakem pokořeno není, zvedá se vítr a na obloze se objevují zlověstné temné mraky.

Přes zdání definitivního konce ale slunce znovu vychází, Ellena se probouzí a zjišťuje, že se opět nachází ve dni svých dvacátin. Potkává tytéž osoby a zažívá stejné situace. Ostatní si ovšem z "předchozího" nic nepamatují. Takřka celý den má totožný průběh a opět končí tragicky.

Když se princezna potřetí probudí do stejného dne, začíná jí docházet, že má osud království ve svých rukách. Pokud hodlá zachránit sebe, rodinu i poddané, musí opustit roli pasivně vyčkávající krásky. Vzhledem k tomu, nakolik je s ní sžitá, to nepůjde lehko.

Odmítnutí pohádkové zásady, podle níž má krásná, bojácná a trochu marnivá žena čekat, až ji zachrání statečný princ, je jedním z řídících principů vyprávění Princezny zakleté v čase. Ta se sice nezříká tradičních hodnot a staromilského přesvědčení, že nic není mocnější než láska, zároveň ale princezně svěřuje větší zodpovědnost a moc nad vlastním osudem.

Princeznu zakletou v čase promítají kina od tohoto čtvrtka. | Video: Bohemia MP

Pro obnovení rovnováhy a lineárního běhu času je tak vítězství nad čarodějnicí srovnatelně důležité jako proměna svéhlavé, leč chorobně sebestředné protagonistky. Musí přestat myslet pouze na sebe a svou krásu, víc se zajímat o okolí a city i potřeby bližních. Dokud nezmění svůj postoj ke světu, nezmění se ani "její" svět.

Díky navracení se do téhož výchozího bodu má k dispozici dost pokusů. Stejně jako je měli Bill Murray v nejslavnějším spirálově vyprávěném filmu Na Hromnice o den více, Adam Sandler v komedii 50x a stále poprvé nebo Tom Cruise v akčním sci-fi Na hraně zítřka.

Vyprávěcí schéma jinými slovy nepředstavuje novum. Nezvyklé je nanejvýš jeho využití v pohádkovém světě s princi, princeznami a čarodějnicemi. Povědomě působí i hrdinčina cesta k prozření: nejdříve se marně snaží přesvědčit ostatní, že uvázla v čase. Po fázi vzdoru a bezradnosti se rozhodne využít své vědomostní převahy. Zprvu jen ve vlastní prospěch, pak i pro dobro druhých.

S jednotlivými etapami princeznina vývoje se mění i vyprávění. Film se propracuje od nejtradičnější pohádky přes teenagerskou komedii o mladé rebelce nejdříve k sólovému dobrodružství a nakonec, po mile bizarní muzikálové odbočce, k týmové akci.

Eliška Křenková, Natalia Germani a Marek Lambora.
Eliška Křenková, Natalia Germani a Marek Lambora. | Foto: Bohemia MP

Zároveň se mění tón. Nejprve dle české pohádkové tradice převažuje komediální ladění. Humor obstarává zejména dvojice neohrabaných strážných, z nichž jeden má nevysokým vzrůstem a "cupitáním" poněkud nevkusně vzbuzovat smích. Flashbacky, které dost matoucně osvětlují pozadí kletby, jsou naopak takřka hororové. Podobně i momenty s čarodějnicí Murien, nápadně připomínající hranou disneyovku Zloba - Královna černé magie.

Jiné scény, v nichž postavy vážným hlasem mluví o blížící se katastrofě, zatímco v pozadí šlehají počítačové blesky, zase připomínají temná fantasy à la Hra o trůny.

Poté, co se Ellena sama vydává za dobrodružstvím a musí řešit hádanky či otevírat začarované vchody do jeskyní, do popředí vyvstává inspirace videohrami. Také v nich je úspěch založen na opakování určitých akcí a postupném osvojování si taktiky. Dynamické akční scény, prozrazující režisérovu trikařskou průpravu - Kubík pracoval jako takzvaný VFX supervisor -, připomínají videohry i tím, jak dávají vyniknout zvláštním schopnostem postav: střelbě z luku, magii či soubojům s mečem.

Nejen napodobováním zahraničních vzorů a využíváním herní logiky se tvůrci snaží přiblížit mladšímu publiku. Také mladí hrdinové, obsazení až nepřirozeně pohlednými a takřka vždy perfektně upravenými herci, připomínají současné teenagery. Do replik o runách, lukostřelbě a alchymii začleňují hovorové výrazy jako "ježíš" nebo "prosím tě", případně dávají ostentativně najevo znuděnost a povznesenost nad milostnými záležitostmi jiných.

Eliška Křenková, Natalia Germani a Marek Lambora.
Eliška Křenková, Natalia Germani a Marek Lambora. | Foto: Bohemia MP

Nejpřesvědčivější je v této poloze Eliška Křenková. Coby suše hláškující alchymistka Amélie, se kterou si Ellena rozumí dokonce lépe než s komicky nesmělým princem, jako by zastupovala i divačky a diváky, které už omrzely pohádky s papundeklovými kulisami a infantilními čerty.

Výkonu slovenské herečky Natalie Germani v hlavní roli ubližují postsynchrony, ztěžující napojení na hlavní hrdinku i poté, co nad její namyšleností začne převažovat dobrosrdečnost. Lépe jí proto svědčí poloha akční hrdinky - nevyžaduje tolik mluvení.

Do kategorie provinilých potěšení spadá nevyužité cameo Martina Dejdara nebo Roman Zach v roli vrchního alchymisty Archibalda, který tváří v tvář blížícímu se konci světa ledovým hlasem pronáší: "Asi jsem to nějak nedomyslel."

Castingová různorodost, stejně jako pestrost žánrových vzorců a stylistických postupů sice budí dojem určité neústrojnosti, film ale díky tomu nepřestává překvapovat. Svižný spád si po celé dvě hodiny udržuje i navzdory zbytečným vysvětlovacím dialogům a nadužívání leteckých záběrů hradu Točník.

Ačkoliv nepočetný komparz nebo scény vyžadující kaskadéry - cválání na koních, pád do vody - prozrazují, že tvůrci čarovali s relativně skromným rozpočtem, prakticky nepřetržitě burácející hudba navozuje zdání výpravné podívané. Oproti jiným českým pohádkám film nikdy nevypadá lacině.

Scénář Princezny zakleté v čase by potřeboval vychytat, aby vyprávění vícekrát nezaběhlo do slepé uličky a aby v něm osvěžující nápady tak často nestály po boku okamžiků budících rozpaky, jako je například product placement s jedním medovým pečivem. Přes dílčí zaškobrtnutí však eklektická kombinace domácí pohádkové tradice a prvků z moderních zahraničních fantasy dala vzniknout relativně funkčnímu fikčnímu světu, který byl zabydlen postavami přesahujícími pohádkové archetypy.

Ano, možná jde o vítězství velkého tvůrčího zápalu nad promyšlenějším konceptem, ale také o jeden z nejzdařilejších pokusů natočit v českých podmínkách pohádku, jež osloví i mládež zhýčkanou Hollywoodem.

Princezna zakletá v čase

Režie: Petr Kubík
Bohemia MP, v kinech od 17. září.

 

Právě se děje

před 49 minutami

Běloruská běžkyně Cimanouská je na cestě do polského azylu, nastoupila na letadlo do Varšavy

Běloruská atletka Kryscina Cimanouská, která po konfliktu s vedením výpravy opustila olympijské hry v Tokiu, nastoupila ve Vídni do letadla polských aerolinií LOT mířícího do Varšavy. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na očitého svědka. Atletka ve středu přicestovala do rakouské metropole z Tokia. Vracet do vlasti se nehodlá, v dějišti olympijských her požádala o polské humanitární vízum a je v péči polských diplomatů.

Podle serveru Flightradar24 odstartoval pravidelný let do Varšavy zhruba v 19:20, v polském hlavním městě by tak měl přistávat kolem 20:25.

Po odpoledním příletu do Vídně čekalo podle agentury AFP na Cimanouskou zvláštní vozidlo, které ji dopravilo mimo zraky čekajících novinářů. Na navazující let do polské metropole čekala ve zvláštním salónku pro VIP klientelu, uvedla agentura APA. Vyjádření médiím nedala.

Zdroj: ČTK
Další zprávy