Rozhovor - Režisérka a scenáristka Karin Babinská debutovala nadějnými Pusinkami. Bohužel se místo potvrzení naznačeného potenciálu na šest let odmlčela. Ticho však brzy prolomí. Již na listopad chystá svůj druhý celovečerní snímek, opět podle vlastního scénáře. Křídla Vánoc s Richardem Krajčem, Vicou Kerekes či Jakubem Prachařem v hlavních rolích. Navíc se zdá, že po dokončení právě probíhající postprodukce ji další několikaletá pauza rozhodně nečeká.
Aktuálně.cz: Od vašeho filmového debutu Pusinky uplynulo šest let. Nyní máte před sebou hned dva filmy. Jak jste tu docela dlouhou pauzu vyplnila a co vás přivedlo zpět k režii?
Babinská: Brzy po Pusinkách jsem se stala mámou a rozhodla jsem se být jí naplno. Po třech letech jsem narazila na zajímavý scénář Petry Soukupové K moři, který například vyhrál Cenu RWE nerealizovaných projektů, a chtěla jsem se ho ujmout. Docházelo ale k řadě průtahů ohledně koprodukčního financování a v tuto chvíli je natáčení pozastaveno. Jestli vůbec vznikne, nevím. Mezitím jsem se tedy rozhodla napsat vlastní scénář, a tak vznikla Křídla Vánoc.
A.cz: Pusinky prý vznikaly za bojových podmínek s velmi omezenými prostředky. Je příjemnější točit za víc peněz, jste autorsky svobodnější, nebo naopak cítíte větší odpovědnost a tlak?
Šlo tehdy o hodně low budget záležitost. Podepsalo se to i na složení částečně amatérského štábu, který jsem v některých případech táhla dopředu a vlastně zaučovala. Jako značný pedant jsem nemohla být s průběhem natáčení tak úplně spokojená.
A.cz: Změnilo se to pak u Křídel Vánoc?
Křídla Vánoc jsou určitě film s vyšším rozpočtem, ale stejně jsme museli točit pod značným tlakem. Například v sedmnáctistupňových mrazech, víc než dvanáct hodin denně. Upřednostňuji možnost točit obrazy ve větším množství záběrů, aby bylo z čeho vybírat a film měl lepší dynamiku. To si vyžaduje více času i energie. Díky vyššímu rozpočtu můžu scénu realizovat přesně tak, jak jsem si ji připravila, na čemž většinou trvám. Ale zase si nepředstavujte, že šlo o nějakou velkou produkci - rozpočtem se stále pohybujeme na velmi skromné úrovni.
A.cz: Jak štáb pod takto pevným vedením funguje? Znepřátelila jste si svou přísností někoho?
Leckdy k tomu nebylo daleko, neřekla bych ale, že jsem si někoho znepřátelila. Po pár dnech přesto chtělo opustit natáčení několik členů štábu. Ne přímo kvůli konfliktům, jen pochopili, že moje požadavky jsou příliš vysoké. A to ještě nebylo co do shonu a nepřízně počasí nic proti tomu, s čím jsme se potýkali v zimě v nočním Liberci. To proti podmínkám byla dokonce sepsaná petice. Sama jsem ji mileráda podepsala. Výtky jsem chápala, ale se vzniklou situací jsem sama nic dělat nemohla.
A.cz: Poslední dobou není možné neotevřít otázku financování filmů. Po Babovřeskách se hodně mluví především o product placementu. Jak k němu přistupujete vy? Nutnost product placementu pro český film asi nemá smysl zpochybňovat, kde ale podle vás leží hranice toho, kam může filmař při uspokojení investora zajít?
V Křídlech Vánoc vlastně product placementu zase tolik nemáme. A když, pokouším se ho samozřejmě používat co nejméně nápadně, aby nepůsobil nevkusně a rušivě. To je při práci s něčím tak choulostivým nezbytné. Nejčastěji šlo v našem případě o to, že některé firmy nás nechaly zdarma natáčet v jejich prostorách. Čistý product placement je momentálně v Čechách poměrně vzácný, pokud netočíte Babovřesky. Zájem je především o produkce s jasným komerčním potenciálem.
A.cz: Křídla Vánoc pojednávají o zázračně splněných přáních. Vaším záměrem má být nabídnout pozitivní film v této nepozitivní době. Vzniká u nás tedy málo pozitivních filmů? Nebo málo dobrých pozitivních filmů?
V první řadě nejsou Křídla film, u kterého by se diváci zplna hrdla smáli. Zároveň jim však nemám zájem přivodit uměleckou depresi, jako tomu částečně bylo u Pusinek. Režijního rukopisu jsem se nevzdala, jen jde o divácky mnohem vstřícnější podívanou. Nyní chci publiku dodat trochu energie a možná i návod, jak dosáhnout alespoň základní spokojenosti. Nejde tedy o artový snímek, umění pro umění, ale ani o prvoplánově divácky vděčnou komedii. Vzpomínám, jak o Pusinkách kdosi nesmyslně řekl, že jde o Rafťáky v sukních. Pak mi chodily rozhořčené dopisy rodičů, již museli svým osmiletým dětem zakrývat většinu stopáže oči. Tentokrát jde o přívětivější film.
A.cz: Film je o plnění přání nějakou vyšší mocí, přičemž nechcete, aby se o něm psalo jako o fantasy. Můžete mi ten rozpor nějak přiblížit?
Jako fantasy bych Křídla Vánoc opravdu neoznačila. Věřím, že ukazují, jak všechno souvisí se vším, že náhody neexistují a naše přání se opravdu mohou uskutečnit. Nejdůležitější pak je, co si člověk přeje. Aby si uvědomoval, že jeho přání proměněné ve skutek se může i obrátit proti němu. Pro mě jsou proto Křídla Vánoc svým způsobem velmi realistická, i když výkladů mají několik. Budu ráda, když diváky donutí přemýšlet a možná i na něco ze svého života změnit názor. U některých členů štábu jsem ostatně něco podobného pozorovala. Snad se to podaří přenést i na diváky.
A.cz: Pusinky byly film o dívkách nebo mladých ženách, prakticky všichni muži tam byli jen náznaky skutečných lidí. Křídla Vánoc, pokud se nepletu, už počítají s pány se vším všudy. Je pro vás těžší napsat plnohodnotnou mužskou postavu?
Ano, to je skutečně rozdíl oproti Pusinkám. Tam mužské postavy hrály spíš zástupnou roli různých typů, dalo by se říct, že šlo o záměrné karikatury. Tentokrát ale půjde o plnohodnotné bytosti z masa a kostí. Tři ze čtyř protagonistů jsou ostatně muži, tak by to ani nešlo jinak. Mužské postavy se mi netvoří o nic hůř než ženské, píšu je rozhodně ráda a do hloubky. Každý herec a herečka například dostali kompletní životopis své postavy i přes to, že ve filmu není zmíněn. Věřím, že to přispělo k vykreslení charakterů.
A.cz: Když zůstaneme u genderu. Co si myslíte o dávném problému, že v kinematografii pracovalo vždy víc mužů než žen, hrdinové jsou častěji rovněž muži a říká se, že nejtěžší je napsat kvalitní ženskou roli?
Je to fakt. Myslím si, že v kinematografii máme málo žen, zvlášť u nás. Navíc platí, že každá režisérka musí být částečně chlap. Vůdce smečky, který si udrží přehled nad vším, co se děje.
A.cz: Vám se podle toho, co říkáte, daří být vůdcem smečky docela dobře.
Není vždy snadné velmi pevně trvat na tom, aby vše vypadalo přesně tak, jak chci. Jenže bez toho se natáčení neobejde. Samozřejmě se nebráním tomu, když někdo překoná moje představy, zvlášť u herců. To pak ráda sama uznám, že mou vizi trumfli. Není ale úplně snadné moje představy překonat. Naštěstí jsou většinou naplněny.
A.cz: Myslíte si, že je u nás tento nekompromisní režijní přístup běžný?
Samozřejmě nevím, jak fungují jiné štáby. Mně se preciznost rozhodně vyplácí a mám pocit, že lidé před i za kamerou mou přesnou vizi zpětně oceňují. Někdy není snadné udržet štáb pohromadě. Mnoho z mých kolegů pracuje na několika projektech najednou a nevnímají každé natáčení jako vlastní autorský projekt - jde o rutinní zakázkovou práci. A pak v nich jako režisérka musím tu jedinečnost vyvolat. Myslím si, že se mi to v případě Křídel Vánoc podařilo. Jakkoliv slýchám podobné řeči snad po každém natáčení, měla jsem pocit, jako bychom se v průběhu víc stmelili a stali se filmařskou rodinou. Určitě myslíte, že jde jen o nutné klišé do rozhovoru, ale opravdu mi to tak připadalo. I přes těžkosti.
A.cz: Zníte jako opravdu svědomitá a velmi důsledná filmařka. Skutečně se to jeví až nečesky, když vezmu v potaz výpovědi jiných režisérů, kteří mluví především o pohodě na place.
Však české filmy moc nesleduji, naopak americkým věnuji hodně pozornosti. Současná česká kinematografie je jakoby uzavřená v krabici, existuje jen sama pro sebe. Není v ní kam růst. Můžu dostat pět milionů navíc a pořídit si lepší stany pro přečkání zimy, ale tím to končí. Pokud se mi alespoň trochu povede otevřít tu krabici světu, budu jedině ráda.
A.cz: Myslíte, že k tomu máte nakročeno?
Možná. Když byl nedávno v Hyde parku producent Star Wars Rick McCallum, zmínil mezi českými filmy, co ho nejvíce zaujaly, vedle Markety Lazarové, Démantů noci, filmů Svěráka a Menzela i Pusinky. Byla jsem překvapená, když mluvil o tom, že si pustil celé DVD včetně bonusů, a poslouchalo se mi to velmi dobře. Došli jsme nakonec k tomu, že spolu právě jednáme o chystaném filmu, ke kterému mám napsat vlastní scénář. Nechci tedy předbíhat, ale byla by to pro mě skvělá možnost, která se neodmítá.