V roce 2015, nedlouho po premiéře první řady jejich seriálu Fauda, se Avi Issacharoff a Lior Raz sešli v telavivské restauraci. Řeč přišla mimo jiné na incident tehdy propíraný izraelskými médii. Auto srazilo chodce a řidič z místa činu ujel. Muži si začali pohrávat s myšlenkou, že nemuselo jít o nehodu, ale součást spiknutí. Tehdy se zrodil námět devítidílného špionážního thrilleru Zmizet beze stopy. Natočili ho nyní. Po třech řadách Faudy.
Napínavý seriál o elitní jednotce izraelské armády specializované na infiltraci a eliminaci teroristických buněk cílil primárně na izraelské diváky. Málokdo čekal, že se z něj na Netflixu stane mezinárodní hit.
Zmizet beze stopy je oproti tomu projekt od začátku koncipovaný pro globální trh, což se bohužel neprojevuje pouze převahou angličtiny nad arabštinou a hebrejštinou, ale také konvenční a obehranou zápletkou.
Zatímco při psaní realistické Faudy vycházeli Raz s Issacharoffem z vlastních zkušeností, protože v jednotce sami sloužili, příběh Zmizet beze stopy vyžadoval více spekulování. Spíše než dílo ukotvené v realitě připomíná výsledek diskusního vlákna na webu navštěvovaném stoupenci konspiračních teorií.
Raz tentokrát svou muskulaturu a zaťatý výraz propůjčil bývalému členovi speciálních jednotek Segevovi. Se svou dcerou Ellou a manželkou Danielle, americkou baletkou, se jako turistický průvodce snaží zapustit kořeny v Tel Avivu. Danielle čeká důležitý konkurz v New Yorku. Krátce před odletem ji ale při neobezřetném přecházení silnice srazí auto a Danielle na místě umírá.
Protagonistovo rodinné štěstí tak trvá sotva pět minut seriálového času. Dál už jej v pesimisticky laděném vyprávění čekají jen lži, zrady a vraždy. Velkou útěchou nejsou ani flashbacky, namísto radostných vzpomínek přinášející vesměs jen další znepokojující odhalení.
Není divu, že v seriálu převládají tmavé barvy, velká část scén se odehrává v přítmí nebo tmě a hercům z tváří málokdy zmizí zasmušilý výraz.
Přestože by tragické události šlo předejít, kdyby se žena rozhlédla na obě strany a počkala, až vůz projede, autoři po nás chtějí, abychom uvěřili, že se jednalo o sjednanou vraždu. Ochota potlačit nedůvěru, zříct se nároků na uvěřitelnost a přijmout prazvláštní myšlenkové pochody hrdinů je při sledování Zmizet beze stopy stěžejní.
Hrdina Segev si myslí, že Danielle doplatila na jeho nevyřízené účty z minulosti. S pomocí své sestřenice a shodou okolností policistky Tali ovšem zjišťuje, že se manželka stýkala s vlivnými a nebezpečnými lidmi. Proto obnovuje své kontakty z dob, kdy se sám živil likvidací nepohodlných osob, a pouští se do pátrání po pachatelích i rekonstrukce druhého života své ženy. Nejdříve v Tel Avivu, pak také v New Yorku.
Byť seriál začíná nevinně, brzy je pomalu každá druhá postava dvojitým agentem a několikanásobným vrahem. Segev nejdřív rozdává rány a až pak klade otázky. Při rozplétání spolčení, do něhož byly zřejmě zapleteny izraelská i americká tajná služba, se vloupává do cizích domů, ohrožuje nevinné lidi nabitou pistolí a mlátí svědky do krve. Strmě roste také počet mrtvol, které za sebou zanechává.
Poněkud kuriózní je v tomto kontextu tvrzení Raze a Issacharoffa, že jejich novinka vypráví nejen o loajalitě a důvěře mezi lidmi a státy, ale také o lásce. Segev představuje jednorozměrnou figuru, kterou pohání jen touha po pomstě. Vzhledem k tomu, že mu manželka lhala prakticky ve všem důležitém, těžko říct, z čeho tato oddanost až za hrob vyvěrá.
Segevova přímočará brutalita bez velké opory v logice připomíná jednání Liama Neesona v akčním thrilleru 96 hodin a několika následných variacích. Neeson ale na rozdíl od Raze disponuje charismatem i hereckým talentem. Obvykle je snazší se na něj emocionálně napojit a pochopit žal, který zažívá.
Lior Raz, z jehož tváře čteme jen větší či menší míru zloby, svému umanutému antihrdinovi nedokáže dodat hloubku. Seriál navíc po celou dobu stojí na jeho straně a násilnické chování ospravedlňuje účelem. Podobně byla Fauda kritizována za omlouvání násilí, které izraelské komando páchalo ve jménu "vyššího dobra".
V novince se mdlým herectvím vyznačují také nevýrazné vedlejší postavy, kterých kvůli rozklíženému, neúspornému vyprávění stále přibývá. Zápletku, jež by vydala nanejvýš na dvouhodinový film, rozřeďují návraty v čase, vedlejší linky, vycpávkové dialogy a monology, v nichž padouši dopodrobna vysvětlují své záměry. Strhující spád první epizody nemá dlouhého trvání.
Aktéři se dozvídají nové informace stále absurdnějšími cestami a dějovými zvraty. Herci s vážnou tváří pronášejí věty jako "Ten, kdo to dělá, používá neregistrovaný mobil. Takový, jaké si lidi kupují na jihu města", vyšetřovatelé bez jakýchkoliv indicií dopředu znají pohlaví pachatelů i obětí zločinů, Segev oslovuje jménem postavu, kterou dosud neznal a nikdo mu ji nepředstavil, a tak dále.
S přibývajícími epizodami je stále těžší brát seriál tak vážně, jak bere sám sebe. Autoři si bohužel nedrží odstup od konspirační spirály, do níž se postavy čím dál víc zamotávají. Za každou nahodilou událostí tady stojí Mosad nebo CIA.
Zmizet beze stopy tak připomíná méně sofistikovanou variaci na americké paranoidní thrillery ze 70. let minulého století jako Rozhovor, Pohled společnosti Parallax nebo Všichni prezidentovi muži.
Právě tyto filmy režisérům pomohly stanovit vizuální tón s omezenou barevnou paletou, pomalými nájezdy kamery a množstvím nadhledů, jež navozují dojem, že postavy neustále někdo sleduje. Časté využívání zrcadel a jiných odrazových ploch pak vyjadřuje téma duality decentněji než neohrabané dialogy. Kameramani šli dokonce tak daleko, že používali objektivy běžné v 70. letech. Také automobilové honičky a pěstní souboje, které unylé vyprávění párkrát oživí, prozrazují starosvětskou preferenci praktických efektů před digitálními triky.
Solidní řemeslná úroveň je ale málo, když se scénář v jednom kole uchyluje k nelogickým, čím dál více frustrujícím žánrovým klišé. Vše vrcholí poslední epizodou, která diváky nejspíš zklame bez ohledu na to, jak velká nebo malá měli očekávání na základě Faudy.
Zmizet beze stopy
Tvůrci: Lior Raz, Avi Issacharoff
Seriál je k vidění na Netflixu.
