Cannes 2014 (od našeho spolupracovníka) - Moc, sex a peníze. To jsou témata snímku Welcome To New York od vyhlášeného provokatéra Abela Ferrary. Gérard Depardieu tu hraje bankéře, jehož osud a pád je inpirován příběhem francouzského šéfa Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strauss-Kahna.
Otevřeně popsaná sexuální aféra favorita francouzské prezidentské volby, populární herec, který se stal občanem Ruska, a režisér anarchista: Welcome to New York je nejvýbušnějším koktejlem letošního festivalu.
Snímek se promítal mimo oficiální program, v kině, kde normálně probíhají jenom projekce filmového trhu. A pak byla ještě jedna speciální projekce na kryté pláži hotelu Carlton.
Z jedné strany dunělo moře, z druhé nejnovější taneční hity. Přesto se v sále dalo napětí krájet – bude film tak špatný, že se nedostal do normálního programu? Bude tak útočný, že se na něj okamžitě vrhnou právníci slavného politika?
Žádné kuře
Film začíná velkolepými bakchanáliemi: francouzský bankéř a kandidát na prezidenta Devereaux (Gérard Depardieu) hostí v kanceláři svého poradce a rovnou mu objednává „americký blow-job“. Vzápětí se přihlásí do newyorského hotelu, kde stačí zaflirtovat s manažerkou, ovšem v pokoji už čekají dva kamarádi a tři slečny.
Depardieu předvádí fyzickou touhu: chrochtá, vrčí, natřásá své břicho, mlaská blahem nad klínem své milenky, nad jejím kulatým zadkem, plácá ji přes ňadra. Otevřené sexuální scény znázorňují živočišnost a životnost.
„Nejsem už žádné kuře,“ říká v jednu chvíli omluvně, ale to už má v pokoji dvě nové prostitutky. „Člověk svůj chtíč někdy prostě nezvládá. Svým způsobem lituju těch, kteří jím trpí,“ řekl na pláži po skončení filmu Depardieu.
„Nikdy jsem neřešil morálku té postavy, o to nešlo. Ten chlap mi nebyl vůbec podobný. Dokážu ale pochopit impulzy a to, že vás mohou čím dál víc pohlcovat. A může to být v každém z nás. Já jsem si taky zažil sebedestruktivní období,“ vyprávěl Depardieu o půlnoci, který zároveň odmítl, že by film byl pornografický. „Vše jen předstíráme. Když mi bylo čtyřiatřicet, zkoušel jsem natočit scénu, kde by mi stál. Ale jak jsme zapli kameru, tak mi zvadnul, nešlo to, zpátky do normálu.“
Rybí sexy párty
Po celonočním tahu už nemá sexuální štvanec, který polévku bouillabaissu popisuje jako „rybí sexuální párty“ daleko k tomu, aby se nepokusil zkrotit i pokojskou.
V další části snímku sledujeme Devereauxův pád do vězení a potom přichází na řadu rozhřešení s manželkou, jíž precizně podala Jacqueline Bisset. Společné scény obou vynikajících herců mají magnetizující sílu, jsou mnohem silnější, než další a další důkazy o Devereauxově sexuální závislosti.
„Ty scény jsem natáčel takřka dokumentárně,“ vysvětlil po projekci Abel Ferrara (Poručík, Král New Yorku), „prostě jsme vyšli z nějaké situace, a potom už si to herci dotvořili po svém.“
Ferrara Devereauxe pozoruje, neproniká do něho, vědom si toho, že je neproniknutelný, protože sám o sobě několikrát tvrdí, že je bezcitný. Jednou utrousí, že nikdo se nechce zachránit. Jindy, že nechtěl být prezidentem. A že rodiče jeho židovské ženy byli nacisti. Žádné z těch palčivých tvrzení ale Ferrara nezkoumá, jenom je zanesl na plátno.
Svým způsobem je to sobecký přístup, kdy se může pochlubit provokativním dílem, ale otázky zůstávají nezodpovězeny. Depardieuova zvířeckost však film nakonec zachraňuje od pádu do průměru.
Producent Vincent Maraval zdůraznil, že film vznikal dle amerického práva, a tak by měl být v tomto ohledu neprůstřelný. Ve Francii, Německu a v Itálii je nyní film k mání na internetu, v Česku nebo v Americe by měl přijít do kin.
