Cannes 2012 je v polovině. Kdo vyhraje Zlatou palmu? - Aktuálně.cz

Michal Procházka

21. 5. 2012 17:28

Kdo má největší šanci na Zlatou palmu? Lov či Seidl?

Cannes - Ve Švédsku skončilo mistrovství světa v hokeji, ale v Cannes onen filmový šampionát pokračuje ještě jedním týdnem. První víkend bývá nejnáročnější, vedle série těžkých filmů musí návštěvník zvládnout i party - a to i několik sebou (včerejší korejská noc byla velmi vydařená).

Do toho stojíte fronty do kina, v mezičase píšete články - nebo lépe řečeno zápasíte s francouzsky zdegenerovanou wifinou, která funguje podobně jako stenograf pulsu pacienta na pokraji smrti. Odpoledne obíháte schůzky, na nichž do sebe lijete cokoliv, co chutná jako káva. Nebo alespoň ukazujete svou tvář mezi všemi profesionály, že jste tady a patříte mezi lidi kolem filmu (svůj stánek tu má letos i Kosovo). Jinými slovy, Cannes - to je náročný desetiboj.

Foto: fdc

Soutěž pětašedesátého ročníku je v polovině, takže se dělají první bilance a novináři se předbíhají v předpovědích cen. Osobně bych věřil Lovu Thomase Vinterberga, Mungiovu dramatu Za horami či Seidlovu nářezu Ráj: Láska. Emanuelle Riva by mohla získat cenu za herecký výkon z Hanekeho titulu Amour. A lze čekat, že předseda poroty italský filmař Nanni Moretti prosadí nějaké ocenění i pro realistickou komedii Mattea Garroneho Reality.

Osobně jsem včera zažil zklamání z nového filmu Korejce Hong Sangsooa, jehož intimistická dramata jsem vždy bránil proti smečce českých publicistů a obdivovatelů thrillerů made in Very Bloody Brutal Korea. Do své novinky - povídkového triptichu Da-reun Na-ra-e-suh (V jiné zemi) si korejský Rohmer přizval francouzskou herečku Isabelle Huppert.

Artová diva tu ztělesnila ne jednu, ale rovnou tři postavy (vždy pojmenované Anne) ocitající se v milostných trapasech s korejskými muži na venkově. Výsledek působí dojmem kombinatoriky či psychologického gruppen sexu, v níž si autor vyzkoušel všechny možné varianty milostných proher.

Foto: FDC

Jednou je Anne nezávislou svobodomyslnou ženou, podruhé nevěrnou paničkou na záletech, potřetí zklamanou a opuštěnou manželkou. Ale kolem ní se dokola točí Korejci - lokální filmař s těhotnou ženou, lidový plavčík z mořského pobřeží či dokonce ženatý slavný producent. Výsledek je asi o tom, že všichni jsou posedlí pokušením, které v nich vyvolává evropská žena. Jenže jejich nešikovné svádění a dobrodružství končí vždy naprostým fiaskem. Jednou jim chybí angličtina, pochopení pro západní mentalitu či vůbec štěstí, aby je nenačapala jejich vlastní korejská žena.

Jinak ovšem moc nevíte, co a proč Isabelle Huppert v tomto filmu dělá, když nakonec není vůbec věrohodná. Celé to působí dojmem spíše rozmarné hry se slavnou herečkou.

Milovníky žánrové kinematografie si mohli v soutěži užít nový western australského filmaře Johna Hillcoata Bez zákona (Lawless), který napsal opět s Nickem Cavem (podobně jako starší Návrh Proposition). V adaptaci knihy Matta Bonduranta líčící válku desperátů s úřady o podíl na zisku z lupů opět vyniká zejména "Warrior" Tom Hardy.

Nick Cave | Foto: Reuters

Letos se v Cannes ale mluví ještě o jiném desperátském boji, který sice nevychází z populárního čtiva, ale ze skutečné reality. Hollywood si uvědomuje, že jeho zisky ohrožují čínští piráti v míře, která dávno přesáhla palebnou sílu somálských partyzánů proti mezinárodním tankerům s ropou. Američané nyní oznámili, že si obchodní organizace Motion Picture Assn of America najala právníka, lobbistu demokratického politika Christophera Dodda ze Států. Aby se jako ostrý hoch vydal se šerifskou hvězdou zkrotit piráty v Číně. Takže uvidíme, jaký to bude nakonec připomínat film.

Sám v sobě teď vedu zcela jiný boj - od včerejšího večera zápasím s novým titulem legendárního člena íránské nové vlny Abbáse Kiarostamiho. Váháte, jestli je Like Someone in Love pitomost nebo vlastně zajímavý počin? Jestli jste se k smrti nudili (jako na Resnaisově divadelním filmu Vous n´avez encore rien vu - Ještě jste nic neviděli rovněž z canneské soutěže)? Anebo máte ve výsledku hledat nejrůznější, byť skryté významy?

Zápletka se pohybuje mezi slavnou knihou mistra Tanizakiho Utrpení starého blázna a intimním deníčkem japonských školaček, přivydělávajících si při škole na drahé kabelky prostitucí. Akiko žije v Tokiu daleko od vesnické rodiny, která nemá ani tušení, že pracuje jako call girl. Film sleduje čtyřiadvacet hodin z jejího života, během nichž se spojují nejrůznější události. Do města ji přijíždí hledat její babička, která nemá o vnučce žádné zprávy. Jenže Akiko je poslaná obšťastnit váženého zákazníka, z něhož se vyklube stárnoucí překladatel a učitel nacházející pro nešťastnou holku porozumění. Zároveň ji pronásleduje žárlivý a majetnický snoubenec snažící se ji uchránit před džunglí velkoměsta.

Kiarostami - Like someone in love | Foto: FDC

Výsledkem jsou dlouhé rozhovory v autě projíždějícím tokijskými ulicemi či v malých bytech, v nichž Kiarostami rozehrává své jemné režisérské umění náznaků, detailů, slov. V prostředí tokijské perverze a vše požírající megalopoli odhalují všechny tři postavy své pocity i životní názory, o nichž dopředu možná ani netušili, že je mají. Na druhou stranu se člověk nemůže ubránit pocitu, že tato íránská poetika tu moc nefunguje. Jedeme tak trochu na turistickém zájezdu za obyvateli Japonska, kteří nám vypráví o šílené modernitě. Ta spojue vysokou kulturu s prostituujícími se školačkami, japonskou tradiční rodinu s kapitalismem, který používá lidi k utilitárnímu užitku.

Je to fascinující, byť to celé zůstává trochu vnější, vágní. Jenže vždy v okamžiku, kdy se chcete už zvednout k odchodu ze sálu, zaváháte. A přeci je na tom něco zajímavého.