Cannes 2012: Na sexuálním výletě bílých žen v Africe

Michal Procházka
18. 5. 2012 18:57
Ulrich Seidl soutěží v Cannes s filmem Paradise "Liebe"
Foto: Aktuálně.cz

Cannes - Snímek Paradise "Liebe" (Ráj "lásky") uváděný v letošní canneské soutěži sliboval obavy, stejně jako zvědavost. Stačilo si na canneské pláži v prostředí odvážných bikin přečíst v katalogu, že v něm budeme sledovat cestu stárnoucí německé mamky za sexem do Keni.

A jestli něco, tak rakouský mistr černé zkratky či sociální grotesky je u nás velmi dobře známý, že se na plátně rozhodně nestydí. Své analýzy západního maloměšťáctví, xenofobie, našeho pokrytectví provádí stylem, jako byste z odulého, nevzhledného těla svlékali s prominutím kalhotky.

Canneský snímek Ráj "lásky", první část Seidlovy plánované "rajské" trilogie, se tak trochu vrací k předchozímu oceňovanému filmu Import/ Export, který převáděl porevoluční vztah Západu a východní Evropy na jednoduchou obchodní metaforu: Rakušané dovážejí na Ukrajinu výherní automaty, zatímco opačným směrem putují zdravotní sestřičky, které mají obšťastňovat impotentních kořeny. A stejně jako tehdy je to film, který řeže do lidského masa - a toho je nyní ve filmu opravdu hodně v těch vyšších věkových kategorií.

Ulrich Seidl pózuje v Cannes 2012 s herečkou Margarethe Tiesl
Ulrich Seidl pózuje v Cannes 2012 s herečkou Margarethe Tiesl | Foto: Reuters

V Seidlově sugestivní novince se zračí podobně zjednodušená metafora, která popisuje pro tentokrát vztah bohatého severu a jihu jako dvou zištných i nemocných světů. Osamělá, nešťastná padesátnice Tereza odjíždí se známými na dovolenou do Keni, kde se jí nabízejí místní prostituti. Obtloustlá, nešťastnice se stydí, ale zároveň tak strašně touží poslouchat od místních mladíků lahodné lži o tom, jak je krásná, jak ji milují, jak je vytoužená. To všechno ale trvá jen do chvíle, než z ní začnou milenci tahat peníze na cokoliv, co si vymyslí: na život, na nemocné dítě, na bratrancovu školu nebo otce, který měl domnělou nehodu.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Co je skutečná nahota?

Při pohledu na skandální obrazy povislých ňader, nabobtnalých boků a zpěněžitelných černošských penisů se však nelze snadno pohoršovat. Co je totiž mnohem horší než šokující a fakt nevzhledná nahota, jsou všechny významy, které čteme v podtextu. Jde rovněž o souboj západního a africké bídy, v níž se vyměňují lži a iluze bez slitování. Osamělá ženská učí za peníze své milence správně hladit, laskat, kupuje si lepší svědomí i poroučí si nejrůznější radosti. Naopak prostituti si vylhávají nejrůznější historky, aby z té tlusté, bílé Mother Sugar vytřepali co nejvíce peněz pro utajenou rodinu.

Seidlův film má cyklickou strukturu, jak se Tereza vydává za dalšími a dalšími vztahy. Ale co by se mohlo zdát jako opakující se bizarní deníček rakouské ženy po padesáti v divočině, spouští hlubší dramatický příběh.

Foto: Aktuálně.cz

Seidl sadisticky sleduje Terezina další a další zklamání, která ústí v sérii ponížení a vnitřně rozežírají. Máme před sebou ženu hladovou po lásce, která si čím dále tím uvědomuje, jak je zoufale osamělá a směšná. Chtěla by se někomu pomstít, ale nakonec nemá komu. Nad touto nevzhlednou erotikou máte chuť se smát, ale ze smíchu nad tragédií hory lidského těla jde zároveň hrůza.

Samotné milostné scény mohou být obrazem všeho, co si kdo dosadí - západního využívání jihu, finančních rozvojových programů či pokrytecké politiky. Ve filmu jsou ale nejlepší chvíle, v nichž si bílé turistky povídají o svém revitalizovaném sexuálním životě.

V africkém safari, kde je turistická zóna oddělená od skutečného světa provazy a vojenskými hlídkami, tak padají zábrany. Nahlas se říká vše otevřeně - mimo jiné i vše o západním konzumu sexuality, o vyholených klínech i moderní osamělosti.

Divák si pak musí chvíli zase zvyknout, když vyjde ven na Croisette, kde chodí všechny modelky v róbách. Po takovém filmu si vážně pokládáte otázku, co je vlastně realita a co je fikce na filmovém plátně a tam venku na ulici. Paradise "Liebe" je jako hlas rockové muziky na koncertu vážné hudby. Trhá uši, oči a všechno ostatní. Seidl nás zase dostal.

Čtěte také
Cannes 2012: Bruce Willis, feministky a Audiardův boxer
FOTO: Hvězda druhého dne v Cannes? Marion Cotillard
FOTO: Kdo zahajoval Cannes? Willis v Moonrise Kingdom
Cannes 2012: Klasici si užijí na plážích syndrom tunelu
Canes 2012: Soutěží mistři i progresivní filmové mládí

 

Právě se děje

před 8 minutami

Nálety v povstaleckých oblastech Sýrie usmrtily 20 lidí, tvrdí Syrské organizace pro lidská práva

Nálety syrské a ruské armády v sobotu v povstaleckých oblastech v Sýrii usmrtily nejméně 20 civilistů, mezi mrtvými je osm dětí. S odvoláním na sdělení exilové Syrské organizace pro lidská práva o tom informovala agentura Reuters. Při leteckých úderech na pět vesnic v oblasti Idlibu na severozápadně země rovněž utrpělo několik lidí zranění.

Čtyři civilisté včetně jednoho dítěte přišli o život ve vesnici Bára na jihu Idlibu, který mají z větší části stále pod kontrolou odpůrci syrského prezidenta Bašára Asada. Reportér agentury AFP popsal, jak se záchranáři snažili dostat k obětem v troskách dvoupatrového domu, který se po náletu zřítil.

Nejméně devět lidí pak zemřelo při útoku na tržiště ve vesnici Baljún a další dva civilisté zahynuli v oblasti Džabal Závíja na jihovýchodě Idlibu. Barelové bomby svržené z vrtulníků usmrtily pět civilistů, včetně tří dětí, ve vesnici Abadíta. Barelové bomby jsou většinou sudy naplněné výbušninami a šrapnely.

Současné boje jsou nejprudší od srpna, kdy bylo sjednáno příměří. Vojsko o provincii začalo bojovat v dubnu a do srpna byla provincie terčem mnoha náletů syrského letectva i jeho ruských spojenců. OSN odhaduje, že od dubna opustilo domovy na 400 tisíc lidí. Sporadické boje pokračovaly i po srpnu a SOHR tvrdí, že od té doby přišlo o život na 160 civilistů.

Další zprávy