Jsme mnohdy svědky reakcí opačného rázu než minule, kdy byla srovnatelnou sumou podpořena Lída Baarová. Tenkrát jsme se nejčastěji podivovali nad tím, že podporu získává komerční snímek, o jehož umělecké hodnotě si podle posudků nedělali iluze ani jednotliví členové komise. V jeho prospěch mluvilo jen atraktivní téma, z nějž by v lepších rukou mohlo vzniknout skvělé válečné drama.
Nyní tu máme režiséra Slámu. Ten se svými sociálními dramaty davům naopak vyhýbá a patří mezi neprotřelejší české festivalové tvůrce. Komerční úspěch tedy příliš neevokuje. A chystá se na látku zfilmovanou tolikrát, až by se zdálo, že není třeba se k ní vracet. Hrozí tedy zbytečná režijní exhibice, kterou ani nikdo neuvidí?
Hašek, nebo Lada?
Se Švejkem to vždy bylo komplikované, protože se mu přihodila jedna nemilá věc: Josef Lada. Populární malíř rád obklopoval čtenáře nostalgickým světem zaniklé minulosti, a když se setkal s vhodnými, nejlépe vlastními náměty, jistě to mělo své opodstatnění a hodnotu. Jeho více 1300 kreseb na téma Švejk ale Haškův kultovní román pohltilo a nasměrovalo čtenáře vlastním směrem, místo aby román doplňovaly a tvořily k němu určitou (ať záměrnou, nebo nezáměrnou, ale svým způsobem zajímavou) protiváhu.
Filmové adaptace už se vize miloučkého blba nedokázaly vzdát a Švejk v průběhu let ztratil svou satirickou hranu, jež však byla jistě jednou z hlavních motivací anarchisty Jaroslava Haška, proč román vůbec psát. Švejk dnes v českém prostředí žije téměř výhradně prostřednictvím ladovské estetiky, která je do značné míry v rozporu s textem, jehož nepřítomnost vedle kreseb či filmů znemožňuje onen kontrast pochopit.
Pokud se s tím má někdo šanci se ctí poprat, tak Bohdan Sláma – a pokud mohl dát nějak najevo, že to myslí vážně, tak obsazením Pavla Lišky. Jistě nejde o volbu odpovídající Haškově popisu, ale stejně jako nejvěrnější Bond může být modrooký blonďák, může i svérázný Liška být nejlepším Švejkem. Právě proto, že ho jeho vzhled odlišuje od ladovské výhybky.
Hrůzy války
Haškem se Sláma na hypotetické úrovni nejspíš zabýval dávno. V knize rozhovorů s Milošem Formanem se oba už v roce 2008 rozpovídali o tom, že Švejkovi chybí ve filmech právě kontrast humoru a syrovosti války. Forman navrhuje pojmout román jako vážné drama a do hlavní role obsadit komika, jehož eskapády pak vyniknou. Ideálně Charlese Chaplina.
Sláma zachází ještě dál a mluví o co nejvěrnějším vykreslení bojových hrůz, vůči čemuž už je Forman rezervovanější.
Pokud se něčeho můžeme bát, tak právě toho, že Sláma bude až příliš důsledný a pod jeho rukama naopak zanikne komediální rovina. I přes nářek literárních vědců nad unesením předlohy směr lidová komedie je totiž humor nepochybně její součástí.
Na druhou stranu má Sláma nárok svou vizi okleštit o komedii, stejně jako měly předchozí adaptace nárok okleštit je o drama. Knižní Švejk sice bude stát stále mimo těžiště filmu, ale to neznamená, že samotný film nebude mít svou hodnotu. Navíc může i tak v celkovém kontextu přispět k uvědomění si větší složitosti Haška.
Dobrým znamením tu pak je Pavel Liška, jehož komediální talent známe. Pokud neupadne do své už poměrně okoukané škatulky, může jakkoliv vážné dílo dostatečně oživit. Letošní favorit fondu pro podporu kinematografie tedy rozhodně má značný potenciál.
