Televizní drama Balada o pilotovi, které včera odvysílala Česká televize, se na rozdíl od filmů jako Nebeští jezdci či Tmavomodrý svět odehrává v určitém mezidobí, tedy krátce po konci války. Film natočil režisér Ján Sebechlebský podle stejnojmenné, pět let staré knižní předlohy Jiřího Stránského, kterou inspiroval osud spisovatelova tchána Karla Balíka.
Elitní letec nebyl v Británii nasazován do bojových operací, nýbrž jako šéfpilot transportní letky přepravoval politiky typu Winstona Churchilla, Jana Masaryka nebo Edvarda Beneše. Po návratu do Prahy nastoupil jako demobilizovaný pilot u Československých aerolinek a posléze dostal nabídku pracovat pro nizozemskou leteckou společnost KLM. Do kokpitu jejích strojů ale nikdy neusedl. Spisovatel i autor scénáře Jiří Stránský osudy otce své manželky, jenž ještě před válkou nalétal milion kilometrů, začal poodkrývat v padesátých letech v uranovém lágru díky svým spoluvězňům, kteří s Karlem Balíkem létali v Anglii.
Zatímco Stránského novela prolíná dvě časové roviny, nynější televizní adaptace se válečným retrospektivám vyhýbá. Příběh tak začíná tři měsíce po skončení války v Evropě, kdy se letci RAF vracejí domů, a končí tragickou havárií letadla Junkers Ju 52 v březnu roku následujícího, jejíž okolnosti nebyly nikdy řádně vyšetřeny.
Na válečné osudy hlavní postavy - v předloze i filmu přejmenované na Emila Malíka - se útržkovitě vzpomíná pouze ve verbální rovině, ačkoli některé události minulé determinují ty budoucí. Filmaři se soustředí na vykreslení tuzemského společenského klimatu, kdy ještě ve všeobecné poválečné euforii sovětská tajná služba NKVD začíná rozhazovat a utahovat sítě, a především na pilotovo rozpadlé rodinné zázemí.
Západní letci hráli důležitou roli již v pětačtyřicetidílném seriálu Zdivočelá země, který vznikl rovněž podle literární předlohy Jiřího Stránského. Emil Malík je ale ambivalentnější figurou, než byl Dejdarův seriálový pilot Antonín Maděra, a to navzdory tomu, že pro oba válka se zánikem třetí říše zdaleka neskončila. Naopak teprve začala ta soukromá.
Malík musí po návratu odolávat tlaku agenta sovětské tajné služby, která hrdinu považuje za "svého člověka". Během pobytu v Polsku, kde roku 1939 začala jeho odbojová cesta, byl protagonista zatčen ruskou armádou a v rámci domnělého boje proti společnému nepříteli jí dokreslil polohy evropských letišť do leteckých map. A to bylo - s podepsaným závazkem mlčenlivosti - považováno za příslib budoucí spolupráce.
Další pomyslnou bitvu vede Malík na manželské frontě. Zatímco piloti RAF byli po návratu oslavováni jako "hrdinové vzdušných bojů nad Evropou, kteří nám vybojovali úctu mezi národy všeho světa", osoba jemu nejbližší ho za hrdinu nepovažuje. City jeho půvabné, ale mrazivě odcizené ženy Karly poznamenalo především odhalení manželových četných nevěr, jichž se dopustil ještě před válkou.
Tato komplikovaná vztahová linie dodává poválečnému dramatu nový rozměr a z ústředních postav činí uvěřitelné figury s lidskými slabostmi. Zásluhu na tom mají i představitel hlavní role David Švehlík, a především znamenitá Lucie Žáčková, která pouze drobnými gesty či letmým pohledem dokáže vyjádřit "žensky" ukřivděné a rozporuplné emoce. Přesvědčivé výkony podávají také Jiří Dvořák jako mužný Malíkův kolega Karel Šeba i Helena Dvořáková v roli Karliny lesbické kamarádky Marty.
Nepříliš šťastně naopak působí skutečnost, že plíživá hrozba NKVD je ve filmu zúžena na aktivity všudypřítomného plukovníka Rožejeva, kterého ztělesnil Peter Kočiš. Tedy jakéhosi komunistického Mefistofela, jenž podle autorů dokonce přímo způsobil osudovou havárii letadla Junkers Ju 52, neboť krátce před dosednutím stroje z řídicí věže vypnul osvětlení na přistávací dráze.
Je to přehnaně rafinovaná konspirační spekulace, která autentičnost příběhu inspirovaného skutečnými událostmi spíše oslabuje. Podle dobových protokolů havárii zavinila nepřízeň počasí spojená se špatnou viditelností, důkaz o přímém zásahu NKVD neexistuje. Ten by navíc - s ohledem na možné změny počasí - musel být spíše výsledkem improvizace, nikoli pečlivě zinscenovaného zločinného plánu.
Balada o pilotovi
Režie: Ján Sebechlebský
Televizní premiéra 4. listopadu, Česká televize
Režisérovi Jánu Sebechlebskému je téma českých letců blízké, pro cyklus GEN již natočil portrét o stíhacím pilotovi RAF, generálovi Františku Fajtlovi. Je to znát také na filmu Balada o pilotovi. Věrohodně navozuje poválečnou atmosféru, dobová výprava je na televizní projekt víc než pečlivá. Rovněž z vojenského hlediska nebo s ohledem na tehdejší leteckou techniku snímek působí autenticky, jak dokládá úvodní nástup pilotů RAF na letišti před čtyřmotorovými bombardovacími letouny B-24 Liberator. Vcelku napínavé jsou i nečetné letecké sekvence.
Film Balada o pilotovi, který bez patosu skládá upřímnou poctu "nebeským rytířům", patří k tomu nejlepšímu, co letos v dramatické tvorbě České televize vzniklo. Navzdory tomu, že drama o zapomenutém letci naplno nevyužívá potenciál jeho pozoruhodného životního příběhu. Místy se drží zbytečně při zemi.
