Preview - Jedinou životní láskou Pedra Almodóvara je Antonio Banderas, jak se španělský režisér nechal slyšet. Pracovali spolu již šestkrát. Tomu konkuruje snad jen Penélope Cruz se čtyřmi rolemi. Tentokrát se oba herci museli o Pedrovu náklonnost podělit, protože je španělský filmař poprvé obsadil do stejného filmu. Rozkoš v oblacích však s těmito velkými hvězdami počítá spíš jako s třešničkami na dortu. V popředí budou jiní.
Představte si, že jste stevard v letadle, máte svých problému nad hlavu a posilněn ilegální látkou se snažíte přečkat rutinní směnu. Najednou však v maximální výšce uprostřed oceánu selžou potřebné přístroje a zdá se nevyhnutelné, že brzy zemřete vy i všichni lidé na palubě. Nic moc představa? Almodóvar svou novinku přesto popisuje jako „velmi, velmi lehkou komedii".
V hrdinovi a jeho dvou kolezích (Antonio de la Torre, Hugo Silva, Raúl Arévalo) vzplane pocit zodpovědnosti vůči cestujícím a rozhodnou se jim poslední chvíle zpříjemnit. Jak trailer napovídá, zkusí to i tanečními čísly. Především je však rozpovídají, a my tak vyslechneme roztodivné historky ze života zcela odlišných lidí. Ústřední témata? Vzhledem k historii režiséra ne překvapivá: smrt a sex.
Ještě šílenější
Almodóvar se rád pohybuje na hranici laciné lascivnosti, sexuální neujasněnosti i prolamování tabu. Svůj pravděpodobně nejvíce odlehčený film se jimi jistě pokusí naplnit rovněž. Tři úlisně vyhlížející stevardi kroutící se do rytmu notoricky známé písně "I'm So Excited" (mimochodem jde i o anglický název filmu) z upoutávek by mohli být parodií vytvořenou někým, kdo se chce vysmát Pedrovým trademarkům.
Jenže podivínský umělec se vždy uměl nejlépe zparodovat sám. Leckdy se zdá, že ve svých filmech záměrně překračuje mantinely vkusu, aby otestoval naši ochotu kochat se něčím, co z principu odmítá obvyklé estetické a vypravěčské normy. Pro mnoho diváků je to zábavné, pro jiné odpuzující a pro další předmětem zajímavé analýzy.
Podle prvních zahraničních reakcí je i Rozkoš v oblacích šílenou, surreálnou a politicky nekorektní komedií s několika vynikajícími hudebními čísly. Nebojí se témat jako drogy a parafrázuje poměrně drze i španělskou ekonomickou krizi. Vyzdvihována je režie, která možná působí výstředně, ale zároveň velmi zvládnutě. Almodóvar si opět hraje a na divácích nechává, zdali se k němu připojí.
Dvorní parta
Nejen obsazení Banderase a Cruzové do vedlejších rolí připomíná, že se oblíbený Španěl rád obklopuje totožným tvůrčím týmem. Menší úlohu svěřil jako ve většině svých projektů bratrovi Agustínu Almodóvarovi, jenž film spoluprodukuje.
Prakticky všechny hlavní úlohy ve štábu však zastávají staří známí dvorní spolupracovníci. Skladatel Alberto Iglesias, kameraman José Luis Alcaine, střihač José Salcedo... tak bychom mohli pokračovat dál. Pro někoho to značí příslib jedinečného zážitku. Máme co do činění s tvůrcem, který si tvoří relativně konzistentní styl a jakmile ho jednou máte rádi, není snadné s tím přestat.
Tentokrát se mějme na pozoru - „velmi, velmi lehká komedie" Rozkoš v oblacích vypadá i přes očividné podobnosti jako posun někam trochu jinam. Její představovaná uvolněnost vyniká tím spíš v kontrastu s minulou, spíše depresivní Kůží, kterou nosím. Před zhlédnutím si asi nikdo nemůžeme být opravdu jistý, jestli Almodóvar tentokrát nezašel moc daleko. Není ale pátrání po této odpovědi tím, co nás nutí se na jeho filmy stále dívat? To si připomeneme 23. května.
