Kořeny má herec Miroslav Donutil na Vysočině, slávu poprvé ochutnal v moravské metropoli, kde byl jednou z hvězd Divadla na provázku, a poté přes dvě desetiletí patřil k oporám pražského Národního divadla. Na kontě má řadu výrazných filmových rolí, včetně nezapomenutelných hlášek, a jeho vtipné historky znají televizní diváci i čtenáři.
O Miroslavu Donutilovi, který 7. února oslaví 75. narozeniny, je přitom známé, že si role pečlivě vybírá a vždy dává přednost vlastnímu úsudku před sebelepším honorářem.
Budoucí herec se narodil 7. února 1951 v Třebíči. Absolvoval brněnskou JAMU, kde se zařadil do silné herecké generace, která se začátkem 70. let zrodila právě v Brně. K jeho spolužákům patřili Pavel Zedníček, Pavel Trávníček či Svatopluk Skopal, o pár ročníků výš pak studovali Bolek Polívka nebo Jiří Bartoška. Donutil chtěl být původně lesákem a chodit se psem mezi stromy, nakonec však - i kvůli problémům s maturitou z francouzštiny - zvolil herectví. "Pro jistotu jsem si podal přihlášku tam, kde nebyla maturita podmínkou, na JAMU," vzpomínal později.
Bohémská léta Na provázku
K herectví měl ale Miroslav Donutil blízko už předtím, hrál totiž v amatérském souboru Debakl. Profesionální zkušenosti začal sbírat v Divadle na provázku, kterému nakonec zůstal věrný 17 let. "Všechno bylo postavené na entuziasmu, nadšení, na mládí, obětavosti, bouřlivých mejdanech, zájezdech do světa a hlavně pospolitosti. Celé divadlo drželo pohromadě, trávili jsme spolu všechen čas," popsal Donutil bohémská léta, kdy se poprvé dostal do povědomí veřejnosti, byť hlavně té brněnské.
Už v té době si role vybíral. "Hráli jsme pro lidi, které to bavilo, nás to bavilo a měli jsme se královsky i za dvanáct stovek měsíčně... Ani omylem bych to neměnil za pinožení se ve filmu, který byl sice dobře placený, ale hloupý," říká dnes. Není divu, že v 70. a 80. letech se před kamerou moc neohřál, trochu více příležitostí dostal v televizi. Přesto ale Donutil v roce 1979 na plátně zazářil, a to v dodnes ceněném filmovém přepisu provázkovského představení Balada pro banditu.
V Brně byl Donutil známý a podle všeho i spokojený, a tak to byl trochu šok, když začátkem roku 1990 přesídlil do pražského Národního divadla. "V Brně budeš chybět a v Praze přebývat," řekl mu prý tehdy Bolek Polívka. Sám Donutil to ale viděl jinak: "Odchod z Provázku se trefil do doby, která si rychlá a zásadní rozhodnutí vyžadovala. Věděl jsem, že rok 1989 je vhodný pro změnu. Někteří změnili kabáty, já jenom šatnu," komentoval své stěžejní rozhodnutí.
Šestsetkrát Truffaldinem v Národním
"Z experimentálního mladého divadla, které pomalu stárlo, jsem přešel do starého divadla, které potřebovalo omládnout," popsal Donutil svou motivaci. A změny nelitoval. V Národním divadle začínal v ruské klasice - Strýčku Váňovi - a na kontě má také řadu shakespearovských rolí, nezapomenutelný byl i jako Archie Rice v Osbornově Komikovi.
Nejznámější Donutilovou úlohou ve „zlaté kapličce“ je ale bezesporu Truffaldino v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů v režii Ivana Rajmonta. Inscenace, která měla premiéru v září 1994, navíc zlomila rekord pražské scény. V září 2008 totiž odsunula na druhé místo 403 repríz Örkényho Kočičí hry s Danou Medřickou v hlavní roli. "Byl bych rád, kdybychom to dotáhli do pětistovky... Něco takového se podle mě už nikdy nepodaří a také by to byla taková hezká tečka za mým pobytem v ND, až půjdu do penze," komentoval dlouhodobě vyprodaný kus Donutil. Nakonec se představení hrálo šestsetkrát, poslední 27. prosince 2016.
Poručík Troník, Doktor Martin i slavné historky
Po příchodu do Prahy navíc dostal Donutil konečně i větší příležitosti u filmu. Na začátku 90. let zazářil jako nadporučík Růžička v Tankovém praporu (1991) nebo poručík Troník v Černých baronech (1992). V roce 1999 si odnesl Českého lva za vedlejší roli v moralitě Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky, hrál i v jejím předchozím snímku, komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992). Výborný byl také jako lehce despotický major Šebek v Hřebejkových Pelíšcích (1999). Hlášky z této legendární komedie, jako „A komu tím prospějete, co?“, „Ty jsou, co?“ nebo „Co je to tady za hnusnou máničku?“, které zlidověly právě i díky Donutilovu podání, asi netřeba připomínat.
Z jeho filmových rolí určitě stojí za zmínku i herec brněnského Národního divadla ve snímku Nuda v Brně (2003, nominace na Českého lva) nebo cynický státní zástupce Cyril v adaptaci Vieweghova Románu pro muže (2010). V roce 2021 se objevil v hlavní roli podnikatele Róny ve snímku Atlas ptáků, za kterou také získal nominaci na Českého lva.
Od poloviny 90. let je Miroslav Donutil stálým hostem i na veřejnoprávní obrazovce. Nejprve využil svého vypravěčského nadání (pro něž je přirovnáván k Vladimíru Menšíkovi), které objevil již během zájezdů s Divadlem na provázku, později si zval hosty do pořadu Na kus řeči.
A když už se zdálo, že je v televizi jeho historkami poněkud "předonutilováno", vrátil se zpět k herectví – televizní cyklus 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem nejen sám pomáhal vytvořit, ale také pro něj dodával náměty. Několik let se na obrazovkách objevoval v sérii Doktor Martin. Spolu s Jiřím Bartoškou byl průvodcem v cestopisném seriálu Na cestě. Nyní má nominací na Českého lva v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli v televizním díle za postavu prezidenta v třídílném politickému thrilleru Moloch.
Donutil má i mnoho dalších aktivit. Často vystupoval v rozhlasových hrách, je také známý jako moderátor (např. Cestou necestou s Miroslavem Donutilem, Na kus řeči) či zpěvák (Písničky z Balady pro banditu, Písničky, které mám rád). V neposlední řadě se věnuje dabingu, jeho hlasem v Česku mluví například Kevin Costner, Philippe Noiret či Gérard Depardieu.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Češkám se nelíbí neúcta k Siniakové. Strýcová popsala, co se dělo v Číně
Po fantastické sezoně vážně atakuje pozici nejlepší deblistky tenisové historie. Kateřina Siniaková je fenoménem, podle bývalých českých hráček ale stále není ve světě dostatečně doceněná.
Jeden z nejlepších filmů roku. Emotivní Milovník, ne bojovník je jako něžné objetí
Bezčasí mezi mládím a dospělostí, první lásky, velká zklamání i křehká usmíření. Debut Martiny Buchelové, který zvítězil v soutěži Proxima na festivalu v Karlových Varech či na Finále Plzeň, se dostává do široké distribuce. A jde o událost roku, byť na první pohled nenápadnou.
Mysleli, že Černá smrt skončila. Nová analýza DNA ukázala, kudy se mor šířil Evropou
Černá smrt ve 14. století Evropu nezpustošila jen jednou. Nová analýza DNA morové bakterie ukazuje, že se nemoc po staletí vracela v dalších vlnách a její šíření kopírovalo války, přesuny lidí i změny prostředí. Vědci teď dokázali jednotlivé kmeny přiřadit ke konkrétním historickým epidemiím mnohem přesněji než dosud. A právě tento detail může pomoci lépe chápat i budoucí pandemie.
„Generál Armagedon“ se vrací. Putin sází na brutálního velitele, má mu vyhrát válku
V Sýrii neváhal použít chemické zbraně. Na Ukrajině zachránil ruskou armádu při ústupu do Chersonu v roce 2022. Vybudoval linii, která zastavila ukrajinskou ofenzivu o rok později. Po vzpouře Wagnerovců ho ale Kreml „uklidil do Alžírska“. Nyní se Sergej Surovikin s pověstí mimořádně brutálního velitele vrací do hry. Prezident Vladimir Putin ho povolal zpět s cílem přimět Ukrajince ke kapitulaci.