Autorská skupina Popojedem režisérů Jana Chramosty a Janka Cingroše patří mezi nejzkušenější, ale hlavně nejúspěšnější účastníky soutěže. V roce 2016 ji vyhráli se snímkem Bio Buddy, který výrazně uspěl nejen v celosvětovém finále přehlídky v americkém Seattlu, ale přinesl jim i pozvánku na promítání filmu na festivalu v Cannes. K rozhovoru s oběma režiséry, kteří se už nemohou dočkat letošního ročníku, se v průběhu povídání zapojil i další člen týmu a pravidelný účastník filmařského maratonu, herec Lukáš Venclík.
Co vám první vytane na mysli, když se řekne 48 Hour Film Project?
Janek Cingroš: Fofr.
Jan Chramosta: Mně vytane na mysli, že je velké štěstí, že jsme se před lety rozhodli zúčastnit, protože na začátku mi nepřišlo jako dobrý nápad dělat něco takhle narychlo. A díky tomu vznikly moc fajn filmy, které na jednu stranu trochu trpí tím, jak jsou narychlo udělané, ale jinak by nevznikly vůbec. A já jsem se na nich dost naučil.
Janek Cingroš: I co se produkce týče, jsme se na tom dost naučili.
Jak probíhá příprava na takovou adrenalinovou výzvu, kterou je natočení krátkého filmu během dvou dnů a nocí?
Janek Cingroš: Je možné připravit si třeba námět, zajistit si lokace. Už jsme připravenější, než jsme bývali, ale většinou řešíme praktické věci typu zajištění techniky, lidí a míst.
Jan Chramosta: A do přípravy se nepřímo obtiskuje i to, co v průběhu roku prožíváme a co potom dáváme do scénářů filmů. Nebo si tipujeme herce. Já když se potkám s hercem, se kterým bych chtěl spolupracovat, tak první věc, co mu řeknu, je: "Budeme letos zase určitě dělat 'čtyřicetosmičku'. Když budeš mít čas, můžeš se zúčastnit."
Janek Cingroš: Jestli ti lidé jsou s námi ochotni dělat zadarmo, tak je pak rádi někdy zaměstnáme.
Máte produkční společnost Popojedem, specializovanou hlavně na reklamy a hudební videa. Jak moc pomáhá při 48hodinovém natáčení průprava z komerční zakázkové tvorby?
Janek Cingroš: Já myslím, že je to naopak. Že nás "čtyřicetosmička" naučila řešit nečekané situace, hodně improvizovat, což se může vždycky hodit. I když je natáčení perfektně připravené, nikdy není na škodu být schopný rychle reagovat na nastalé situace.
Jan Chramosta: Souhlas. Sečteno podtrženo, "čtyřicetosmička" víc pomohla produkční společnosti než naopak.
Máte před zahájením připravenou jednu lokaci jako třeba bar v Bio Buddym, nebo několik a volíte podle zadání?
Janek Cingroš: To je vtipné, protože bar v Bio Buddym vůbec nebyla připravená lokace. Tu jsme domlouvali až v noci z pátku na sobotu, protože jsme původně v baru ani točit nechtěli.
Jan Chramosta: Já jsem měl námět o člověku, který chtěl změnit svůj život.
Janek Cingroš: Ale nemělo to být v hospodě, původně se to mělo odehrávat v jedné karlínské agentuře, kterou jsme jako lokaci měli domluvenou, protože jsme v ní měli dohodnuté zázemí pro štáb.
Jan Chramosta: Zadání postavy kuchaře nás ale donutilo, abychom to natočili v baru.
Janek Cingroš: Lokací máme každopádně každý rok připravených víc.
Jan Chramosta: Ale je to něco, z čeho já jsem třeba letos nervózní asi poprvé nejvíc, protože na tento ročník ještě žádnou vhodnou nemáme. Chtěl bych totiž, aby si i kameraman splnil sen, že letošní film bude obrazově vypadat dobře.
Soutěž stojí na principu, že v pátek večer se dozvíte povinné zadání v podobě postavy, rekvizity a dialogu, a během 48 hodin z toho musíte vytvořit film. Znamená to pro vás spíše limit, nebo dobrý odrazový můstek?
Janek Cingroš: Je to nějaký rámec. Je vždycky lepší mít se od čeho odrazit. Kdyby bylo zadání, abychom v neděli odevzdali krátký film, tak jsme ztracenější a spíš by to člověka nutilo dopředu se připravit. Ale nejdůležitější je losování žánru. Žánr rozhoduje o tom, jaký film bude celkově.
Jan Chramosta: Ale zároveň je v pořádku, když ten který žánr pojmeš kreativně a řekneš si: mám natočit thriller, ten má nějaké prvky, ale to neznamená, že by v něm nemohla být taky sranda.
Chtělo to odvahu pustit se v případě filmu Zlatý ruce do nesnadného žánru muzikálu?
Janek Cingroš: U Zlatých rukou jsme naopak trochu doufali, že by to mohl být muzikál. Říkali jsme si, že je to asi nejtěžší žánr, protože z technického hlediska napsat, složit a nahrát písničky a dát to celé dohromady je velmi náročné, což nás lákalo to zkusit.
Jan Chramosta: Támhle sedí Lukáš Venclík, který byl hlavním hrdinou filmu Zlatý ruce a spolu s Jankem stojí za texty a hudební stránkou. Napadlo mě, že by nám k tomu mohl taky něco říct.
Lukáš Venclík: Zlatý ruce byla zajímavá zkušenost. V jednu ráno jsme v kuchyni ten film vymýšleli, seděli jsme tam s Jankem a kamarádem Nikolou a ptali jsme se navzájem, kdo umí složit písničku. Nikdo neuměl.
Janek Cingroš: Já umím.
Lukáš Venclík: Tehdy jsi ještě neuměl. Měli jsme filozofii: ve slokách jsou informace a refrén ti nesmí vadit zpívat pořád dokolečka. To je moje tajemství, jak psát songy.
Která složka realizace filmu - od psaní scénáře až po postprodukci - je v stísněném časovém rámci nejnáročnější a která vás nejvíc baví?
Janek Cingroš: Nejvíc nás baví natáčení.
Jan Chramosta: Mě nejvíc baví stříhat. Ve chvíli, kdy jen tušíš, že by spousta věcí mohla dobře dopadnout, a pak přijdeš do střižny a zjistíš, že to tak dopadlo, při tom zažívám velký pocit štěstí.
Jak vůbec probíhalo natáčení filmu Bio Buddy, který to dotáhl až do Cannes?
Janek Cingroš: Ve zkratce se dá říct, že jsme v tom baru mohli natáčet asi od dvanácti do pěti, kdy otevíral, což je nejkratší čas, za který jsme kdy něco natočili.
Jan Chramosta: I kvůli šetření času jsme se rozhodli, že to budeme točit najednou, jako divadlo.
Janek Cingroš: Představitel hlavní role Petr Vaněk se musel rychle naučit celý text jako jeden dlouhý monolog, do kterého mu občas někdo vstoupil. Natočili jsme to ve dvou celcích a pak jsme jen dodělali detaily. V tom filmu je proto hodně dlouhých záběrů, což pěkně funguje, protože Petr je skvělý herec a skvěle to utáhnul.
Lukáš Venclík: Já jsem v tom nehrál ze zdravotních důvodů a bývá to tak, že když já ve filmu hraju, píšu ho nebo režíruju, tak se nic nevyhraje. A když tam nejsem, tak je z toho Cannes a všechny ty ceny. A moje holka říkala, že je dobře, že hlavní roli nehraju, protože Petr Vaněk to uhraje líp. A je to tedy už bývalá holka.
Tušili jste při natáčení Bio Buddyho, že má koncept příběhu sílu a mohl by obstát i ve světové konkurenci?
Janek Cingroš: My jsme věděli, že příběh má sílu, ale překvapilo nás, že uspěl, protože technicky to není náš nejkrásnější film.
Jan Chramosta: Já měl pocit, snad to nebude znít nabubřele, že náš první film Hex Games byl moc fajn a myslel jsem, že vyhraje. Pak jsem si myslel, že vyhrají další filmy Giant Business a Zlatý ruce, takže popravdě jsem už u toho čtvrtého filmu neměl žádná očekávání. Nenapadlo mě, že se z toho stane virální hit.
Janek Cingroš: Ale pro nás to bylo aktuální, protože jsme se v té době ve firmě pokoušeli o virály a lidé ta různá fejková online videa hodně baštili.
Jan Chramosta: Teď se doba posunula a lidé naopak nevěří vůbec ničemu. Když uděláte něco opravdového, setkáte se s nedůvěrou.
Janek Cingroš: U Bio Buddyho, který se virálně šířil, mě překvapilo, kolik lidí si myslelo, že nevidí krátký film, ale záznam nějaké reálné akce. Z komentářů na internetu to bylo úplně zjevné. Spousta lidí to šířila s odkazem: hele, jak tady v tom videu vypekli týpka.
Jakou cenu má pro vás úspěch ve světovém finále přehlídky v Seattlu a prezentace snímku v Cannes?
Jan Chramosta: Bylo to neuvěřitelné. Mrzelo mě, že nás v Americe nemohlo být víc, protože jsem tam zažil krásná setkání s dalšími autory. Byla tam obrovská atmosféra úspěchu a tvůrčí energie. Myslím, že jsme se tam se všemi domluvili, že spolu určitě něco natočíme. Získali jsme hodně mezinárodních kontaktů a s mnoha lidmi jsme se zase viděli v Cannes. Tam už jsme pak jeli s větší partou, bylo nás tam asi dvanáct a byl to pro mě jeden z největších zážitků v životě.
Lukáš Venclík: Já byl doma a koukal jsem na fotky na Facebooku.
Pořád platí, že připravujete celovečerní film? Pomáhá při shánění financí a kontaktů úspěch Bio Buddyho?
Janek Cingroš: V téhle chvíli nic nepřipravujeme.
Jan Chramosta: Nepřipravujeme, respektive já už jsem ho připravoval několikrát a je to stále otevřené. Ale získali jsme možnost pracovat na zajímavých projektech. Jedním z nich byl půlhodinový snímek Filmový festival, který vzniknul ne za 48 hodin, ale za sedm dní na festivalu ve Varech v roce 2017. Tam má Lukáš Venclík jednu z nejvýraznějších rolí, a proto jsme se s ním nikam nedostali. Ne, ten film byl úspěšný a každému doporučujeme se na něj podívat.
Janek Cingroš: Já bych chtěl jen říct, že s Lukášem spolupracujeme rádi.
Jan Chramosta: Ale kdyby se ozval Petr Vaněk, tak roli zase dostane.
Co byste vzkázali nováčkům, kteří by si chtěli "čtyřicetosmičku" zkusit?
Jan Chramosta: Nechoďte do toho, nechte to starým pardům, ať si ty ceny rozdělí.
Janek Cingroš: Aby Lukáš taky něco vyhrál.
Jan Chramosta: Ne, je to veskrze pozitivní zkušenost. A já bych rozhodně doporučil všem, aby se šli podívat na promítání všech natočených filmů. Většinou autoři přijdou jen na svůj blok. Já tam vždycky sedím celou dobu a nacházím spoustu inspirace, třeba i u amatérských skupin, co točí takřka na mobil. Vidím v té jejich práci něco, co bych jako tvůrce těžko hledal někde jinde.
