Rok 2005 byl především ve znamení dvou komerčních trháků King Konga a Harry Pottera. Vznikla ale i řada dalších skvělých filmů, které i ve stínu obrovských reklamních kampaní těchto dvou megasnímků našly své místo na slunci. Nejlepších deset zahraničních filmů roku 2005 si připomeneme po dvojicích.
Velkofilmy
O přízeň diváků v závěru roku soupeřily filmy King Kong i Harry Potter a Ohnivý pohár . Díky nim se podařilo alespoň částečně zastavit letošní trend slabé návštěvnosti kin. Oba tyto vysokonákladové spektákly jsou pohádkami pro děti i dospělé, v nichž jsou dramatické, napínavé a hrůzostrašné scény přesně vyváženy scénami odlehčenými, humornými či dojímajícími. Oba jsou digitálně upravované a daří se jim tak vytvářet svět zcela odlišný od reality. Velkofilmy s pomocí digitální technologie čím dál více ohromují, přitom si ale ponechávají až příliš lidské hrdiny. Dalším velkofilmem tohoto druhu byl letos efektní katastrofický film Válka světů Stevena Spielberga.
Animované filmy
Digitální technologie není doménou jen hollywoodských velkofilmů. Také v oblasti animované tvorby je dnes největší poptávka po kompletně digitálně vytvořených filmech, jakými byli v roce 2005 třeba Madagaskar či Roboti. Ale dva jednoznačně nejvydařenější loňské animované filmy jsou loutkové: Mrtvá nevěsta Tima Burtona a Parkův Wallace&Gromit: Prokletí králíkodlaka. Animované filmy se dnes točí pro dětské i dospělé diváky a dalo by se říci, že čím více myslí na dospělé diváky, tím lépe. To dva výše zmíněné snímky naplňují více než vrchovatě. Vlastní je jim černý humor, smysl pro absurditu, lehce vyšinuté postavy a hravý přístup jejich tvůrců. Na první pohled je na těchto filmech patrné, že jejich autoři se při jejich vzniku především dobře bavili.
Bill Murray
Americký herec Bill Murray prožívá podobné znovuzrození, jako začátkem 90. let John Travolta díky Tarantinovu trháku Pulp Fiction. Murray, původně známý hlavně jako "krotitel duchů", se v poslední době objevuje v těch nejzajímavějších filmech. Loni zaujal rolí ve Ztraceno v překladu Sofie Coppolové, letos především ve Zlomených květinách Jima Jarmusche a v Životu pod vodou Wese Andersona. Jeho specialitou jsou minimalisticky zahrané postavy s vnitřním smutkem a tajemstvím, které si ale jdou urputně za svým. Zvládá realistickou polohu u Jarmusche i bizarní směs absurdity, vážnosti a melancholie v Životu pod vodou, jednom z nejzajímavějších filmů loňského roku.
Američtí nezávislí
Příjemným překvapením loňského roku byla také Bokovka režiséra Alexandra Paynea, která získala Oscara za scénář (a další čtyři nominace). Intimní komedie o krizi středního věku se skvělým hereckým výkonem Paula Giamattiho se odehrává v proběhu loučení se svobodou jednoho z hrdinů a přináší vyvážený mix posmutnělého humoru, nostalgie a dobře uzrálého vína. S Dějinami násilí Davida Cronenberga tento film nespojuje nic než to, že také Cronenberg byl kdysi nezávislým filmovým tvůrcem. Svou nezávislost si podržel dodnes a jeho Dějiny násilí jsou zajímavým konglomerátem thrilleru a psychologického dramatu, který se zamýšlí nad rolí násilí v americké společnosti.
#reklama
Evropská kvalita
Do českých kin se loni dostalo také několik zajímavých evropských snímků (mimo jiné Trierův nový "americký" opus Manderlay, maďarská komedie Revizoři či ruský fantasy thriller Noční hlídka). Dva z těchto evropských filmů jsou německé: Pád třetí říše o posledních dnech Adolfa Hitlera a německo-turecké drama Proti zdi. Pád třetí říše s vynikajícím Bruno Ganzem v hlavní roli přinesl střídmý, střízlivý a tím děsivější pohled na kontroverzní historickou postavu. Syrové drama Proti zdi z prostředí německé turecké komunity je sociální sondou do života a názorů této komunity, aniž by ji jakkoliv romantizovalo či přikrášlovalo.
O tom, co vás v kinech čeká v příštím roce, se na Aktuálně dočtete v nejbližších dnech. Resumé loňské české filmové produkce najdete ZDE.
