Bilanci české filmové tvorby roku 2005 přinese tradiční předávání Českých lvů, které se uskuteční 25. února 2006. Ale rekapitulovat můžeme už nyní: v letošním roce mělo premiéru celkem 25 celovečerních snímků. Začněme těmi nejlepšími z nich.
Ti nejlepší
Favority roku 2005 jsou rozhodně Štěstí Bohdana Slámy, Šílení Jana Švankmajera a trochu ve stínu mediálního zájmu stojící Sluneční stát Martina Šulíka. Tyto tři filmy jsou sebevědomými uměleckými díly, která zbytečně neexhibují samoúčelně přestylizovanou formální stránkou, mají jasné téma a především názor. O významu a výlučnosti těchto děl napovídají i jejich mezinárodní úspěchy. Slámovo Štěstí už vyhrálo ceny na řadě festivalů včetně těch prestižních (San Sebastian, Montreal), je za Českou republiku nominováno i na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Sluneční stát je v této kategorii nominován pro změnu za Slovensko. Šílení budou zahajovat mezinárodní filmový festival v Rotterdamu.
Dokumenty
Dokumenty na Českém lvu nemají zvláštní kategorii, přitom jsou ale v oblasti české filmové tvorby díly nadprůměrnými. Po loňském úspěchu Českého snu režisérů Remundy a Klusáka či filmu Ženy pro měny Eriky Hníkové měly letos premiéru tři čistě dokumentární filmy a jeden polodokumentární. Výborný dokument Věry Chytilové Pátrání po Ester je zasvěcen osobnosti Ester Krumbachové, Zdroj Martina Marečka (do kin vstoupí 29.12.) a Kamenolom boží Břetislava Rychlíka jsou o vztahu krajiny (v obou případech poškozené necitlivými lidskými zásahy) a jejích obyvatel. K dokumentům lze přiřadit i Mír jejich duši Pavla Štingla.
Experimenty
V roce 2005 vzniklo i několik děl experimentálních. V první řadě film Toyen Jana Němce, hraný portrét surrealistické malířky. Jan Němec tímto filmem opět dokázal, že stále patří mezi nejzajímavější české filmové tvůrce. Petr Marek (Láska shora) letos natočil opět v amatérských podmínkách film pro zasvěcenou skupinu svých příznivců Nebýt dnešní. Mezi experimentální díla lze řadit i scenáristicky slabší film Žralok v hlavě Marie Procházkové, v němž se na plátna v hlavní roli vrátil Oldřich Kaiser.
Třeskuté a jiné komedie
Divácky vděčný žánr zastupuje krom třetího pokračování silně podprůměrné série Kameňák také debut Petra Vachlera Doblba! a Morávkův Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Od těchto filmů se hodně očekávalo, jejich přijetí ale bylo spíše rozpačité. V závěru roku měla premiéru černá komedie Steena Agra Sklapni a zastřel mě, z komedií roku 2005 lze i přes dílčí slabiny hodnotit jako nejvydařenější spolu s ní i Vorlovu grotesku Skřítek.
Minulost
Z filmů odehrávajících se v minulosti příjemně překvapil Nikolaevův Kousek nebe, skromný film o lásce za zdmi komunistického vězení. Svobodovi Sametoví vrazi, Cieslarova Krev zmizelého a Trajkovova Velká voda zaujaly spíše výpravností než obsahem.
(Pro)střední generace
Tvůrci střední generace přišli s divácky atraktivními filmy takzvaně "pro lidi", jejich snaha ale leckdy hraničí s podbízivostí. Petr Zelenka v Příbězích obyčejného šílenství zadaptoval svou úspěšnou divadelní hru, Filip Renč v Románu pro ženy zase román Michala Viewegha. Do české "pětadvacítky" roku 2005 je řazen i slovensko-český snímek Zůstane to mezi námi Mira Šindelky, který také zpracovává aktuální téma, využívá známé herce a nemá jinou ambici než pobavit.
Mladí a neklidní
Ani mladí tvůrci neměli v roce 2005 vůli hledat zásadnější témata. Jiří Strach rovnou utekl k oddechovému pohádkovému žánru televizní pohádkou Anděl Páně, Dan Svátek s Blízko nebe a Julius Ševčík se svým Restartem si užívají vytříbenost formální složky svých filmů, přičemž ale obsah zůstává pozadu. A tak je to i v převážné většině loňské filmové produkce: nehledá, takže ani nenachází, nejde si sveřepě za svým, ale spíš naplňuje očekávání předpokládané cílové skupiny filmových diváků, nad obsah často staví formu a pomíjí dramaturgickou přípravu.
#reklama
