Na pódiu tančí ženy ve zdobených krojích, jaké na sobě mají i muzikanti s kontrabasem a houslemi. Vyprodaná pražská O2 arena zpívá "Mám prostě od pánbíčka boky jako skříň, jako skříň / Co naplat, když k tomu ráda jím, ráda jím." Nejde o megalomanský sraz přátel lidové hudby, nýbrž finále sobotní oslavy 30. narozenin Ewy Farné.
Česko-polská hudebnice před chvílí sešla táhlým schodištěm po ochozech, načež se kolem sektoru na stání prosmýkla k pódiu. Celou dobu zpívá Mám boky jako skříň, svůj hit z roku 2020.
Coververze songu Američanky Meghan Trainor má skutečně kvality lidové písně, přestože v originálu jde o čistokrevné R&B. Kapela Ewy Farné ji však uvádí silně psychedelickým intrem, při němž střídmě nazdobené pódium působí jako vyprahlá poušť. Jeden z nejznámějších popěvků třinecké rodačky tak zprvu nejde poznat. Podobných překvapení je večer plný.
Zpěvačka formálně oslavila narozeniny již 12. srpna, večírek nicméně přichystala na půlku října. Největší českou zastřešenou halu vyprodala. Bilanční show přihlíží okolo 15 tisíc diváků, většina dorazila v bílém oblečení, jak umělkyně poprosila na sociálních sítích.
Během více než dvouhodinové show je fascinující sledovat, nakolik úctyhodnou kariéru má Farna za sebou.
Svůj první hit Měls mě vůbec rád vydala na podzim 2006, bylo jí pouhých 13 let. V O2 areně zaznívá někdy uprostřed setu. Z pódia šlehají ohně, nad ním bouchá decentní ohňostroj. Farna pokládá hlas do zkreslených kytar. Přestože jde o milostnou skladbu, již zpívala jako náctiletá, není v tom ani náznak nepatřičnosti. Možná i proto, že zvuk evokuje nabroušený sound Američanky Olivie Rodrigo, která se současnou verzí žánru pop-punk boří světové hitparády.
Následuje dlouhý a ohlušující potlesk, očividně dojatá zpěvačka si utírá slzy.
Ewu Farnou objevil Lešek Wronka, česko-polský hudební manažer, producent a někdejší organizátor cen Anděl. Ona se později osamostatnila a vyprofilovala jako solidní autorka i osobnost, která se nenechá strhnout showbyznysem.
Zhasly všechny lampy
Koncert zahajuje odpočet od nuly do třiceti. Blikající číslovky zastupují roky a doprovází je videa z rodinného archivu. Okolo čísla 14 začínají převažovat záběry z pódií, studií a zákulisí koncertních sálů.
Uprostřed střídmě zdobeného pódia stojí nízká, bílá pyramida, nad ní velkorysá projekční plocha. Na scénu nastupuje ve stříbrných kostýmech asi dvacet tanečníků a tanečnic, jedna z nich pomalu stoupá na plošinu za pyramidou. Není to však hlavní aktérka večera. Ta stojí uprostřed hloučku na hraně pódia, v ruce nablýskaný mikrofon, do nějž zpívá první slova večera: "Už zhasly všechny lampy, je čas jít spát / Jenže mě už nezajímá to, co se má."
Ewa Farna otevírá večer aktuálním singlem No a co, který vydala v polovině srpna. Během pár vteřin se tak od čísla nula, to znamená svého narození, dostává do současnosti.
Před diváky stojí vlevo čtyřčlenná kapela, vpravo devítihlavý pěvecký sbor. Zvuk je perfektní, muzikanti hrají úsporně a skvěle. Zatímco jiné popové hvězdy spoléhají na half-playback, to znamená živou hudbu se zpěvem puštěným ze záznamu, Ewu Farnou podepírají jen vokalisté. Když nezpívají harmonie, drží refrény, takže ona může třeba hecovat diváky, ať skáčou na místě, aniž by píseň ztratila energii. "Popletla jsem teďka text, ale aspoň vidíte, že to není na playback," žertuje později, když v songu Tělo splete slova.
Pili jsme na zimu
Pro Ewu Farnou jde o přelomový okamžik - v O2 areně dosud jen hostovala, večer ve vlastní režii zde má poprvé. Přesto když po několika prvních písních bez přestávky na potlesk pozdraví diváky, působí uvolněně a vtipkuje. "Díky vám můžu dělat, co mě baví, už sedmnáct let," děkuje.
Při skladbě Jaký to je se nad pódium snáší srdce upletené z rudého neonu. Následující Ticho zpívá Farna z velké části jen za doprovodu akustické kytary Lukáše Chromka. Extatické momenty střídají intimní okamžiky, večer má skvěle vymyšlenou dramaturgii.
Bloky písní oddělují předtočená videa, při nichž Farna zabíhá do zákulisí. Zatímco jí maskérky na projekčním plátně pudrují tváře, zpěvačka glosuje dění v hale i to, co se jí honí hlavou. Když stage managerovi v zákulisí překvapeně ukazuje trenýrky, které po ní prý hodil jeden z fanoušků, kamera v hale zabírá zaskočeného hokejistu Jaromíra Jágra.
Na konci první scénky si Farna pochvaluje, jak je občas skvělé být sama. Za pár vteřin vybíhá před 15 tisíc lidí a zpívá "Jsem sama doma, mně se nikdo nedovolá" do houpavého, tanečního beatu. Střídá nálady i styly, show nemá slabých momentů.
Píseň Reinkarnační má téměř gospelový nádech. Na scénu vstupuje první host, český zpěvák částečně alžírského původu Sofian Medjmedj. Zprvu mu moc není rozumět, zvuk si ale brzy sedá a finále graduje.
Ve druhé předtočené scéně si Farna po telefonu objednává skořicové latté. Když si ho jde vyzvednout, omylem si zabouchne dveře od O2 areny. Nakonec s kameramanem obelstí hlídače a show může pokračovat.
Scénky nepůsobí křečovitě a plynule prolínají dění v hale. Farna se na videu svěřuje, jak moc se bojí výšek a létání, načež se před očima diváků nechává zavěsit na houpačku vysoko ke stropu. Ve vzduchu chvíli hapruje signál mikrofonu, za umělkyní vlaje dlouhá vlečka fialových šatů.
Jako druhý host přichází Vojtěch Dyk. "Pili jsme na zimu, líbali se na jaro, léto jsme milovali, na podzim spali," pokládají verše hbitě do zvuku akustické kytary. Text písně Kočky, již zpívala dnes už nežijící Zuzana Navarová s kapelou Nerez, prokládají scatováním a melodickými obezličkami, improvizace funguje.
Vysoko nad průměrem
"Tady bych neměla improvizovat," zamýšlí se v jednu chvíli Farna, načež změní názor. "Šak jste přišli na mě," odsekne ostravským nářečím a spatra začíná zpívat do jednoduchého kytarového riffu. Improvizuje do popěvku písně Ayy Macarena, publikum se rázem přidává.
"Když tady byl Dyk, tak tady chybí ještě Chobot," uvádí pak Farna, vlastním jménem Ewa Chobot, svého manžela. Na rampě vedoucí z pódia do publika s Martinem Chobotem stojí opřeni zády o sebe při písni Ta o nás, česko-polsky zpívané baladě o jejich vztahu.
Farna si média a bulvár drží dál od těla, mezi vydáváním alb dokáže zmizet ze zorného pole. Se stejnou elegancí ale zvládne napsat píseň plnou detailů o vztahu se svým životním partnerem a donedávna i kytaristou.
Jeden z nejsilnějších momentů přináší kompozice Dobré ráno, milá, již pro Farnou napsal David Stypka. Než předloni zemřel ve věku pouhých 41 let, nechal za sebou snad nejlepší českou popovou skladbu jedné či dvou posledních dekád. Teď jeho hlas zní O2 arenou. Farna baladu hraje za bílým pianem umístěným vysoko nad pódiem. Ve druhé polovině se na kraji plošiny zjevuje Stypkova silueta.
Následuje ještě několik songů, dojde i na konfety, ale ani by bouchat nemusely. Hudba vykouzlila mnohem silnější dojem.
Odosobněný, chladný prostor O2 areny umělce často svádí k předvádění, až muziku zastíní akrobacie nebo pyrotechnika. To nebyl případ sobotního večera. V hale určené především sportu a masové zábavě Ewa Farna vykřesala lidskou, povznášející atmosféru. Předvedla skvělý koncert, v němž hrál prim čistokrevný pop, kvalitou a provedením vysoce převyšující tuzemský standard.
