Když po internetu začala kolovat "akční" scéna, v níž zásadní úlohu hraje legrační bojová choreografie, růžová podprsenka Emmy Smetana a šermíř v kostýmu z 18. století vykřikující s mečem v ruce údernou průpovídku "Za tebou, ničemo!", bylo jasné, že televizní událost podzimu přišla z nečekaných míst.
Je poměrně snadné dělat si legraci ze seriálu, který má v databázi csfd.cz momentálně jednociferné skóre sedm procent a navzdory hodinové stopáži jednotlivých epizod "vyniká" až komicky řídkou zápletkou.
Přitom Eliška a Damián poměrně snadno a rychle spadne do kolonky, pro niž se vžilo označení "guilty pleasure", provinilé potěšení. Sledování romantického příběhu s nechtěně komickými momenty, z nějakého prazvláštního důvodu rámovaného hlasem vypravěče jako pohádka pro děti či mládež, působí až nečekanou radost. Byť může být někomu poněkud stydno, jakmile se přistihne, že si tento počin užívá.
Osudy sebevědomé podnikatelky Elišky, která zdědila rodinnou firmu na marmelády a snaží se ji udržet při životě, a šlechtice Damiána, jenž pochází z 18. století, ale tajemný elixír ho pravidelně posílá do blízkosti této ženy, jsou pohádkově prosté. A trpí mnoha nešvary skutečných českých pohádek. Třeba tím, že vypravěč neustále sděluje publiku, co se právě děje postavám, kterým se přitom nic neděje. Anebo popisuje to, co každý vidí. Když se stmívá, tak říká, že přišla noc. Když se rozednívá, vítá nový den.
Jen těžko si lze představit, že by to nebyl výplod záměrné ironie. Prima se zjevně rozhodla natočit protipól běžných tuzemských romantických komedií, kde se obvykle plejáda postav nenávidí. Muži z českých romancí bývají takřka vždy macho cynici, případně trochu chcípáci, ženy zase - obvykle podle věku - buď hašteřivé hysterky, nebo prosté bytosti, jejichž jediným posláním je dostatečně často komicky padat a dělat jiné bláznivé věci.
Eliška a Damián nabízí jiný obrázek. Hrdinka v podání Emmy Smetana je samostatná podnikatelka, která má poměrně obyčejný vztah se svým přítelem. Ten sice pracuje v "reklamce" a má někdy blbé nápady, ale kupodivu se nechová jako úplný hňup. V české mainstreamové audiovizi věc takřka nevídaná.
Damián si pak počíná… prostě jako šlechtic z 18. století, který se pravidelně "na otočku" ocitá v současnosti. Ta otočka se nejspíš neustále prodlužuje, ale jak v závěru první epizody říká vypravěč, její pravé důvody se teprve dozvíme.
Prakticky jisté je to, že mezi těmi dvěma, co dali seriálu jméno, existuje pouto schopné překonat staletí.
Ale zpět k hrdinovi. Damián po většinu času působí jako udivený, leč galantní gentleman, který brání dámu v nesnázích, případně neodmítne výzvu zatančit si s její babičkou. Jen v jeho době si všichni myslí, jaký je nezdvořák, neboť neustále mizí z dohledu své nastávající.
Všichni se také domnívají, že výmluva jménem "běhavka" je jen předstíranou indispozicí, aby se vyhnul ženě, kterou si má vzít nikoli z lásky, ale čistě z politických důvodů. Chudák Damián přitom jen maskuje své nedobrovolné a nečekané cesty časem.
Eliška a Damián je sice seriál vyprávěný s prostotou telenovely okořeněné sci-fi zápletkou, ale tvůrci i herci si zcela zjevně užívají to, co točí. A tak tu například pobíhá Milan Šteindler v paruce a s obrovským nasazením říká repliky typu "Jaké dílo bezbožné tu provozuješ, pekelníku!" Což je mimochodem reakce na explozi v místnosti, kde Damiánův přítel a také alchymista poloamatér právě zkouší vylepšit vlastnosti elixíru, jenž se váže k minulosti Damiánova rodu a který se mu dříve podařilo replikovat dle historických pramenů.
V takových chvílích pochopitelně nemá smysl se ptát, proč podobné pokusy provozuje v pokoji, který zjevně slouží jako knihovna či sklad cenných spisů, a ne v nějaké sklepní dílně. Má nicméně cenu si klást jiné otázky. Třeba: proč tento velmi vláčný a pomalu vyprávěný seriál bez větších ambic dovede poskytnout více radosti než celá řada mainstreamových komedií, které chtějí nalákat do kin zástupy diváků?
Odpověď není tak složitá. Tvůrci mají své postavy celkem rádi a dovedou se jim a spolu s nimi zasmát.
Že jsou herecké výkony obzvlášť ve vedlejších rolích na ochotnické úrovni, neboť se vše točí na "první dobrou"? Že si autoři dovolují chovat se k dospělým divákům, jako by vyprávěli příběh pro mládež, jejíž věk odpovídá číselnému hodnocení seriálu na nejznámější tuzemské filmové databázi?
I tak autor těchto řádků - navzdory závalu řemeslné fušeřiny i nezáměrné komiky - nemusel vynaložit příliš snahy, aby odhalil i humor a lehký tón, které jsou zjevně chtěné, záměrné. K postavám se navíc filmaři chovají rozhodně mnohem lépe, než je v kraji zvykem. A na rozdíl od většiny rádoby romantických komedií tu neustále nevisí trapno ve vzduchu.
Eliška a Damián je sice lidově řečeno konina a usledovat jejích 12 epizod může brzy začít být úmorné, prozatím je to ale nejroztomilejší konina podzimního televizního programu. A vysmát se jí bude muset někdo jiný.
