Proč zahradničení? Okolí měst Ústí nad Labem, Most či Litvínov se po staletí říkalo "Zahrada Čech". V tehdejších představách se blížilo ideálu člověkem zušlechtěné krajiny, která je zároveň malebná i úrodná. Už barokní básník a učenec Bohuslav Balbín opěvoval zdejší "utěšené zahrady, kopce porostlé osením a horské stráně ozdobené vinicemi". Dvě stě let nato syn Boženy Němcové Karel napsal matce dopis s podobným nadšením, když se stal zahradníkem zámku Jezeří poblíž Litvínova a rozhlížel se z parku do kraje.
"Pás od Podkrušnohoří až k českému Středohoří byl dlouho vnímán jako jedna z nejrozvinutějších a nejharmoničtějších kulturních krajin v Evropě," potvrzuje Michal Koleček, ředitel a hlavní kurátor Domu umění Ústí nad Labem.
Když přišlo 20. století, v Zahradě Čech děsivě rozkvetl průmysl. Rozsáhlé části krajiny vytěžil a spálil v kotli ekonomického rozvoje. Zmizely celé vesnice i starobylá část Mostu z 12. století, přičemž ze zámku Jezeří by dnes zahradník a botanik Karel Němec zíral do obřího kráteru povrchového dolu. K devastaci regionu přispěl i násilný odsun původního obyvatelstva v roce 1945.
Industriální éra se však chýlí ke konci a ten se tady, na severu Čech, rýsuje poměrně zřetelně. "Zdroje, které tato krajina měla, jsou vyčerpány, průmyslová produkce, která zde dlouhá desetiletí probíhala, je už neudržitelná, neekologická a v řadě případů nepotřebná," shrnuje Koleček. Celý region se bude muset změnit, transformovat v něco nového. Nebo se částečně vrátit k původní myšlence zahrady.
V jedné rovině už pokus o rekultivaci začal. Vydolované krátery se mění v jezera, měsíční krajina je přetvářena v sady, pole, lesy a parky. Avšak zahrada Čech potřebuje též obnovu sociální a kulturní, kterou nastiňuje výstava Gardening of Soul. V ústeckém Domě umění potrvá do příští soboty 9. března.
Pracuje s metaforicky vnímaným tématem zahrady, které je zásadní jak v současném světovém umění, tak v severočeském regionu. Zahrada je symbolem ztraceného ráje. Místem rozjímání, setkávání i soupeření člověka s přírodou. Obrazem lidské arogance a potřeby přírodu ovládat, stejně jako snahy ji chápat a přizpůsobit se jí.
Rozmanité roviny pohledu na toto téma program zkoumá už několikátým rokem. Dům umění na něm spolupracuje s partnerskou Fakultou umění a designu ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Jedna kapitola Gardening of Soul zahrnuje tvorbu děl ve veřejném prostoru, do které se zapojují místní instituce a komunity, další spočívá v rezidenčních pobytech cizinců v Ústí a naopak tvůrčích cestách českých výtvarníků na Island. Dále jsou součástí projektu mezinárodní konference - a teď už druhý ročník výstavy.
Kostel, který roste k nebesům
Ten první od prosince 2022 do loňského března čítal 13 děl od umělců z deseti zemí. Například Jiří Černický a Michaela Černická představili takzvaný florální kostel, kde stromy rostou v architektonickém tvaru klasické katedrály. Jako v úvodním verši básně Vztahy od francouzského klasika Charlese Baudelaira: "Je chrámem příroda, kde živé sloupy jsou".
Původně myšlenku a kresbu z roku 1996 umělci předloni proměnili ve skutečnost. Na návrší nedaleko Valašského Meziříčí teď roste "kostel" s lavicemi a oltářem, jen ho namísto kamene, malty a vápna tvoří 57 mladých jabloní, topolů a dubů. V příštích desetiletích vytvoří chrámovou klenbu a vztyčí pomyslné věže.
Konceptuální umělec a performer Hannes Egger z italského Merana na prvním ročníku v Ústí vystavil zdánlivě méně vznešené dílo: bramboračku. Velkou sklenici bramboračky. Účastníci vernisáže ji mohli ochutnat, když jim ji ohřátou naservíroval osobně.
Prezentovat bramboračku je vděčný argument pro každého, kdo tvrdí, že současné umění zdegenerovalo do přehlídky výstředních gest. Eggerova práce ale zároveň ukazuje, jak mohou být podobné soudy povrchní.
Autor pochází z Jižního Tyrolska, regionu na severu Itálie, kde se tradičně mluví německy a dříve patřil k Rakousku-Uhersku. Tématem Eggerova díla, nazvaného Project Terra, je vyrovnání s tragickým odkazem první světové války. "Z politického hlediska se v našem kraji dodnes potýkáme s problémy, které vyvolala," říká umělec, jenž se proto vydal do Haliče. Na místě krvavých bojů nechal z polí vytěžit několik tun hlíny. Tu převezl domů do Jižního Tyrolska - a symbolicky s ní také padlé tyrolské vojáky, jejichž krví je půda nasáklá.
V přivezené zemině Egger vypěstoval brambory a z nich, podle receptu z válečné kuchařky vydané roku 1916, nakonec uvařil polévku. Tu nabízel už na performance v Jižním Tyrolsku. Kdo ochutnal, symbolicky se stal součástí hojící se historie.
A do třetice. Americký výtvarník Sam Van Aken představil v Ústí projekt Tree of 40 Fruit. Tradičním štěpováním vytvořil strom, který rodí 40 druhů ovoce: švestky, broskve, meruňky či třešně. Každý v jinou roční dobu, takže koruna během času mění barvy a podobu.
Van Aken už vymodeloval desítky takových stromů, které jako kvetoucí sochy roztrousil po celých USA. Snaží se vyhledávat a používat mizející tradiční odrůdy místních sadařů, díky čemuž se tyto stromy stávají živoucími památníky zanikajícího světa, ustupujícího globalizaci a změnám klimatu. Na rozdíl od kamenných soch a památníků však stromy potřebují průběžně opečovávat, což jim dodává ještě jeden rozměr - kolem vznikají komunity lidí, kteří se o ně starají.
Darth Vader křesťanství
Motiv zanikajícího světa prorůstá také letošním ročníkem výstavy Gardening of Soul. Příkladem je dílo, které zde vytvořili Marcus Neustetter a Stephen Hobbs, umělci z jihoafrického Johannesburgu. Během rezidenčního pobytu je překvapila podobnost severních Čech s jejich domovem, kde se zdevastované pásy krajiny nachází okolo obřích zlatých a diamantových dolů. Obzvlášť je fascinoval příběh starého Mostu, zlikvidovaného kvůli těžbě uhlí, po němž zbylo jen prázdné místo na dně velkého umělého jezera, u něhož se člověk má podle představ rekultivátorů, oněch monumentálních zahradníků, koupat a slunit.
Stejně tak Jihoafričany zaujal osud kostela Nanebevzetí Panny Marie, který komunisté v roce 1975 nechali přesunout. "Spektákl přesunu kostela po kolejnicích o kilometr dále je fenomenální. Kostela, který je artefaktem saské gotiky a nyní stojí sám v zemi zbavené německého obyvatelstva, kde skoro nikdo nevěří v boha. Kostela, který nemá vlastní komunitu věřících, zbyl z něj jen kulturní památník. Jeho apsida, kde se nachází Ježíš Kristus, zírá do jámy uhelného dolu. Svým způsobem je to takový Darth Vader křesťanství," uvažuje Marcus Neustetter. S kolegou vytvořili instalaci ze dřeva a uhlí, jakousi duchovní stopu po vykořeněném a násilně přesazeném svatostánku. Otisk duše vyplněný uhlím.
"Je to taková destilace historie, místa a významů. Dílo jsme nazvali Soul City, tedy město duše. Duše vybudované pomocí rypadel a bagrů. Je v tom samozřejmě ironie, ve skutečnosti je to Soulless City, město bez duše. Vyjadřuje to absenci lásky, citů a úcty k přírodě," dodává jihoafrický umělec.
Krajina malovaná zvukem
Letošní ročník Gardening of Soul výrazně pracuje s moderními technologiemi. Například český rodák Jan Krtička vytvořil takzvaný zvukový most umožňující v reálném čase poslouchat zvuky islandského fjordu, který navštívil během rezidenčního pobytu, a zároveň hluky a ruchy z okolí Domu umění v ústecké čtvrti Klíše.
Fotografka Wong Wo Bik z Hongkongu během rezidenčního pobytu v Ústí nad Labem pořídila snímky zachycující klid umělého jezera Milada a majestát skalních stěn z Českého Švýcarska. Fotografie pak nechala upravit umělou inteligencí do zvláštních, meditativních obrazů fantastických krajin jakéhosi mytického severočeského pravěku.
S umělou inteligencí pracuje i další hongkongský umělec Man Tin. Využil ji, aby před zraky diváka vytvářela nové a nové obrazy ve stylu tradiční čínské malby krajin inkoustem: skalnaté hory a vodopády, domky ve stínu stromů se rodí a zase apokalypticky zanikají. Je to krajina viděná očima umělecké školy staré přes patnáct století, která přírodu tradičně zobrazuje jako mystické, filozofické sdělení. Krajinu, jež existuje v lidské mysli, Man Tin nyní přenáší do "mysli" stroje.
Výstava ukazuje i další kapitolu projektu, šest děl vytvořených místními umělci ve veřejném prostoru Ústeckého kraje. Například designéři Jiří Bartoš a Jan C. Löbl z Fakulty umění a designu navrhli velké, promyšleně prosté květináče, které umístí v domově pro seniory trpící Alzheimerovou chorobou. Účinek má být zároveň estetický i terapeutický. Květináče se podobají tradičním venkovským sedlovým domům ze severu Čech. Budou se v nich pěstovat staré odrůdy květin, jejichž vůně a barvy mají v pacientech probouzet vzpomínky z dětství.
Robert Vlasák, který na fakultě také vyučuje, navrhl pro nízkoprahové zařízení ve vyloučené lokalitě Předlice plot s "vestavěnou dírou" - s průchodem, jenž má tvar lidské postavy a vybízí místní děti, aby pronikly dovnitř. Mohou tam pěstovat alespoň naději na lepší budoucnost.
Jedno z nejsilnějších děl letošní výstavy vytvořila mladá Ukrajinka Olia Fedorovová. Na stěnu promítá uhrančivě černobílé pole slunečnic, jež se mírně chvějí v letním vánku. Je to lán za vsí jejího dědečka a babičky, kousek od Charkova. Na začátku invaze oblast okupovala ruská armáda. Když byla donucena k ústupu, zaminovala okolí.
"Loni v září bylo pole vyčištěno od zbytků suchých a mrtvých slunečnic a jeden z traktorů přitom najel na minu. Jeho řidič byl těžce zraněn, ale naštěstí přežil. Od té doby zůstává pole prázdné," píše autorka. Na podlaze, pod promítanými slunečnicemi, leží stovky bíle nabarvených meruňkových a švestkových pecek, které Fedorovová nasbírala na Ukrajině krátce před válkou. Do Ústí si je loni nechala poslat poštou z Charkova. Tamní poštovní terminál 23. října zničila ruská raketa, která zabila osm lidí a další zmrzačila. Zásilka s peckami odjela jen o necelou hodinu dříve.
Nabílo natřené pecky se mramorově lesknou, mají v sobě chladnou důstojnost a smutek. Podle autorky představují duchy ovocných stromů, jež už nikdy nevyrostou. A promítané pole "duch půdy, která se ještě dlouho nebude moci stát zahradou".
Když si to pole člověk prohlíží, projektor vrhá jeho stín mezi slunečnice.
Galerie jako laboratoř
Dům umění Ústí nad Labem je sám příkladem snahy o kultivaci severu Čech. Otevřel na místě někdejší nevzhledné jídelny pro univerzitní studenty, kterou architektonické studio Mjölk proměnilo v sebevědomě elegantní budovu zářící mezi okolními panelovými domy. Galerii provozuje Fakulta umění a designu, jež vznikla teprve v roce 2000, ale kde už učí přední výtvarníci, a může se chlubit slavnými absolventy, například oceňovanou designérkou Annou Marešovou.
Akademické instituce by podle ředitele galerie Michala Kolečka měly rozvíjet prostředí, v němž fungují. "Cílem Domu umění je vytvořit kreativní prostor mezi univerzitou a obyvateli města," prohlásil před lety.
Cíl chce naplnit i výstava Projekt: Sever, která koncem března představí 50 příběhů designu z Ústeckého a Karlovarského kraje - regionu, jenž býval kolébkou užitého umění. Roli kurátora zastane malíř a designér Adam Štěch, známý z rozhlasového pořadu Mozaika. Pravidelně v něm hovoří o designu a architektuře.
Dům umění je zároveň místem, kde mohou studenti a jejich pedagogové experimentovat i vystavovat a které je pro ně podle Michala Kolečka stejně významné jako pro chemiky laboratoř. Zároveň se tu konají přednášky či workshopy - o svých fotografiích tu mluvil Ivan Pinkava, Adam Gebrian hovořil o umění ve veřejném prostoru a naposledy kanadský profesor Barry Truax rozprávěl o akustické ekologii a zvukových krajinách.
Na tom, že galerie přivádí do Ústí významné tvůrce z Česka i zahraničí, mají zásadní podíl kontakty ředitele Kolečka. Nasbíral je v letech, kdy působil jako hostující kurátor v galeriích po Evropě nebo v New Yorku.
Dům umění Ústí nad Labem se nebojí pěstovat sebevědomé a velké projekty. Snad této zahradě poroste publikum a začnou za ní jezdit i lidé z Prahy a zbytku Česka.
Výstava
Gardening of Soul II
Kurátor: Michal Koleček
Dům umění Ústí nad Labem, výstava potrvá do 9. března.
