Zenový život uklízeče toalet. Wendersův poetický film prostupuje hudba 70. let

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
29. 3. 2024 12:00
Na loňském ročníku festivalu ve francouzském Cannes jako by se soutěžilo, kdo napíše srdečnější pozdrav americkému režisérovi Jimu Jarmuschovi. Zatímco finský Aki Kaurismäki vzdal svému „bratrovi v boji“, s nímž celá 90. léta ovládal svět artové kinematografie, hold jednou scénou ze snímku Karaoke blues, Wim Wenders jako by rovnou odpověděl na jedno z Jarmuschových posledních děl.
Film Dokonalé dny česká kina promítají od čtvrtka. | Video: Aerofilms

Film nazvaný Dokonalé dny, který od čtvrtka promítají česká kina, je prostý. Sleduje všední život uklízeče tokijských toalet, jenž mísám a podlahám těchto zařízení věnuje péči, jako by šlo o čtyřhvězdičkový hotel, a nikoli veřejné záchodky. I když japonská WC, jak na plátně nesčetněkrát uvidíme, designem opravdu připomenou spíše zařízení v luxusním hotelu.

Jeden z nejlepších tamních herců Kódži Jakušo, který si za svůj nuancovaný výkon vloni v Cannes právem odnesl cenu, je motorem snímku.

Protagonista zenovým poklidem a důrazem na nenápadné klidné umělecké činnosti z rukou amatérů připomene Jarmuschovo drama Paterson z roku 2016. V něm hrál Adam Driver podobně usebraného řidiče autobusu, jenž jezdí po vyznačených trasách, posedává na lavičkách a píše poezii. Byť se vše odehrávalo v americkém městečku Paterson, bylo to značně ovlivněné Japonskem.

Wim Wenders, osmasedmdesátiletý německý režisér filmů Nebe nad Berlínem nebo Lisabonský příběh, naopak svého japonského hrdinu nechává poslouchat z ohraných audiokazet starý rock ze 70. let minulého století. Písně jako Perfect Day, k níž odkazuje název, či tvorba Patti Smith prostupují ranní a večerní jízdy Tokiem.

Zatímco Jarmusch řešil také protagonistův partnerský život, Wenders se soustředí na samotáře. Jeho hrdina starým analogovým aparátem fotí koruny stromů, aniž by se díval do hledáčku, a vyrypuje malé stromky z půdy, aby rozšířil svou sbírku bonsají.

Na rozdíl od Jarmuschova Patersona však Wenders zůstává až příliš ponořený v tomto trochu klišovitém pohledu na Japonsko coby místo prodchnuté zenem, klidem, usebráním. Přehnaný patos či banálnost některých scén drží "nad vodou" skvělý Kódži Jakušo a Wenders pokaždé včas nabídne jednu dobře trefenou chvilku, která promění emocionální náladu na plátně.

Přesto se nelze zbavit pocitu, že sledujeme dílo "starého mistra" - ovšem tentokrát v poněkud jiném významu. Wim Wenders natočil bezdějový, divácky vděčný film s až akademickou jistotou. Pohybuje se na příliš bezpečném území a místy jde hodně na jistotu.

Film

Dokonalé dny
Režie: Wim Wenders
Aerofilms, česká premiéra 28. března.

 

Právě se děje

Další zprávy