V inscenaci, kterou ještě tento čtvrtek uvádí Divadlo Ponec, znějí tři slova z názvu pořád dokola. Určují základní rytmus, a tím i strukturu postupně se rozvíjejících scén. Rytmická repetice pohybových vzorců, jež postupně gradují a zase opadávají, je pro tvorbu letos šestačtyřicetileté Ann Van den Broekové typická.
Patří k silné generaci tanečních tvůrců, kterou významně ovlivnil hudební minimalismus. Jeho koncept umožnil choreografii oprostit se od konvenčních tanečních variací, tělesného výrazu manifestovaného prožitkem účinkujících v zavedených prostorových variacích. Minimalismus nabídl zcela nový způsob organizace pohybu v prostoru, založený na matematických principech, což zcela proměnilo estetiku.
Analytický přístup, jejž adoptovala, Van den Broekovou přivádí k identifikaci gest navázaných na konkrétní emoce. Mohli jsme to vidět už v choreografii Phrasing the Pain, kterou před osmi lety nastudovala s českým souborem 420people - věnovala se v ní akutní hluboké bolesti, pocitům nesnesitelného žalu ze ztráty někoho blízkého. V těchto momentech lidské tělo stres ze smutku odbourává drobným houpavým pohybem. Z tohoto konejšivého rytmu vycházela celá struktura díla.
Podobně funguje také novinka Joy Enjoy Joy, která měla světovou premiéru v lednu ve Francii. Přesně identifikuje sadu gest, krokových variací, skoků, ale také grimas spojených s radostí, potěšením či rozkoší.
Celkem přímočaře se tak choreografka dostává do světa showbyznysu, komerční zábavy, módy, večírků, nebo třeba masážních salonů. Vytěžuje například klišovitá gesta popových hvězd - dramatické záklony, povzbuzování publika, rezolutní švihy pažemi, ale také catwalk známý z přehlídkových mol, sténání z úlevy na masážním lehátku, nebo neúnavný trans diskoték.
Osmičlenná, genderově vyvážená skupina čtyř tanečnic a čtyř tanečníků místy připomíná robotický organismus. Každý je výrazný, každý na sebe dokáže strhnout pozornost. Podstatnější je ale skupinová orchestrace, kdy postupně vyvíjejí jednu rytmickou matrici, jako by hnětli společné těsto - postupují od takřka sošné skulptury přes několik dynamických vrcholů a ztišení až do grandiózního finále, které strhlo i diváky v Divadle Ponec.
Scénu tvoří pojízdné pulty či elegantní praktikábly ze skla a kovu. Fungují jako stage nebo pomyslný minimalistický designový mobiliář, do jakých bývají v luxusních obchodech uloženy oděvy v malých sériích. Občas ale připomene také chirurgické lehátko nebo kovovou rakev - cosi, z čeho se při zdravém rozumu nelze radovat.
V kombinaci se světelným designem, jenž často využívá neony či bílé světlo a občas nechá diváky za trest pár sekund ve tmě, materiálové složení scénografie podtrhuje chlad a distinkci principiálně zakódovanou do schematických, jakkoli dynamických a dramatických pohybů tanečníků a tanečnic.
Nebyla by to Ann Van den Broeková, aby v radosti a potěšení nenašla problém - však se její sedm let starý profilový dokumentární film jmenoval The Lady in Black. Její aktuální dílo zahraniční kritika občas komentuje jako překvapivý příklon ke světlým stránkám života, po pražské premiéře však můžeme konstatovat, že leda v ironickém či jinak problematizovaném slova smyslu.
Motiv narcistní, na odiv stavěné spokojenosti, úspěchu a štěstí funkčně symbolizují selfie. Tanečnice a tanečníci si je pořizují malou kamerou, následně jsou přenášena na plátno nad jevištěm. Ano, je to příznak doby: hlásit se z večírků, koncertů a jiných "eventů", informovat svět o tom, jak si užíváme. Nakolik tato povinná exhibice souvisí s prožitkem skutečné, hluboké radosti, je otázka.
Ann Van den Broeková vyjadřuje svůj názor na to, jak vypadá a z čeho pramení opravdové štěstí. V neustále se vyvíjejícím proudu scén jedna tanečnice nečekaně pozmění vyprávění a promluví o lásce, o štěstí plynoucí ze srdce, z jeho hloubky a rytmu. Jen na okamžik, než to přehluší další závěj studené radosti.
Inscenace Joy Enjoy Joy vznikla nejspíš v době pandemie či před ní. Festival Tanec Praha ji dnes uvádí v úplně jiném společenském kontextu. V době ruské invaze na Ukrajinu připomíná spíš vzpomínku na svět, který odmítal akceptovat temné stránky života či těžkosti a dožadoval se dostatku, zábavy a komfortu. Dnes už jsme trochu jinde.
Joy Enjoy Joy
(Pořádá festival Tanec Praha)
Koncept a choreografie: Ann Van den Broeková
Divadlo Ponec, Praha, premiéra 1. června, repríza 2. června.
