Recenze: Zpomalení bolestného stroje a svižný Proces vzniku

Jakub Novák
16. 1. 2015 14:18
Recenze dvou výjimečných tanečních představení - Phrasing the Pain od souboru 420people a Proces tanečnice a choreografky Dory Sulženko Hoštové.
Phrasing the Pain.
Phrasing the Pain. | Foto: 420people

Recenze - Konci loňského roku na tuzemské taneční scéně dominovaly dvě významné a dlouho očekávané premiéry – jednak představení Proces Dory Hoštové a jednak Phrasing the Pain uskupení 420PEOPLE, které jim „ušila na míru“ vlámská choreografka Ann Van den Broek. Projděme si je však opačně, tedy v jejich kalendářním pořadí.

Akademické výrazy bolesti a smutku

Phrasing the Pain si odbylo své premiéry v Divadle Archa, které si na vlámskou scénu dramaturgicky potrpí a tudíž kombinace tamější choreografky s předním českým souborem vedeným Natašou Novotnou a Václavem Kunešem možná tolik nepřekvapí.

Phrasing the Pain.
Phrasing the Pain. | Foto: 420people

Předně je třeba říct, že současná sestava 420PEOPLE působí pohybově i výrazově vyzrále a zároveň velmi sehraně; nebál bych se říct, že v současné době představuje z tuzemských skupin rozhodně tu, která má potenciál dát divákům něco skutečně nového – o to větší očekávání nové představení, postavené „někým zvenčí“, vyvolávalo. Přehlušilo dokonce i stále ještě doznívající pachuť po jiné nedávné premiéře tohoto souboru (Peklo – Dantovské variace).

Tématická linie představení Phrasing the Pain se, jak už z názvu vyplývá, vine okolo bolesti a smutku; divákovi představuje pohybové sekvence představující jejich prožívání u lidí vyrovnávajících se se ztrátou svých blízkých.

Phrasing the Pain.
Phrasing the Pain. | Foto: 420people

Úvodní sekvence staví solidní základy, vyvolává zvědavost a touhu postupovat dále, přičemž dává tušit, že základním kamenem tu bude repetice, neustálé opakování a kvantitativní rozšiřování dění na jevišti, následované rychlým střihem – blesk - výměna a pokračování zase někde jinde, ale přesto ve stejném formátu.

A tak nějak právě kolem onoho prvního záblesku se dobře rozjetý stroj začne pomalu zastavovat. Postupně se totiž bohužel nedá ubránit dojmu, že výrazy bolesti a smutku působí trochu „akademicky“ – dění na jevišti totiž připomíná spíše analýzu těchto stavů a ilustraci představy, jak by měly vypadat, když už se tu o nich jednou mluví.

Phrasing the Pain.
Phrasing the Pain. | Foto: 420people

Nevím, jak představení působilo v první den premiéry – podle některých ohlasů sklidila „premiérová“ premiéra velmi dobrý kritický ohlas; je proto možné, že tentokrát si svou daň vybrala únava, těžko říct - možná by potom stálo za úvahu praxi navazujících premiér (možná i spolu s jejich celkovým počtem na skupinu a rok) přehodnotit. Spojení mezi tanečníky a diváky se sice nikdy úplně neztratilo, nicméně jeho síla s postupem času ztrácela na síle – opakování nerezonovalo, spíše oslabovalo samo sebe, mizelo…

Zábavná exkurze po nešvarech scény

Pochopitelně nechyběla ani některá taneční klišé, která se zase stala jakýmsi spojovacím článkem představení Proces, kterým se po čtyřleté pauze vrátila na jeviště Dora Sulženko Hoštová.

Proces je jednak průvodcem klikatými cestičkami vzniku tanečního/divadelního představení a jednak exkurzí po tuzemské taneční scéně a jejích nešvarech. „Hrabeme se ve vnitru toho, jakým způsobem ty věci ve studiích, pracovnách či ateliérech vznikají, jak přicházejí a také odkrýváme různá klišé, s nimiž se všichni potýkají,“ řekla Hoštová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Na rozdíl od jejích předchozích prací šlo tentokrát o duet, v němž sekundoval mladý herec Jan Čtvrtník. Ten si tu sice zažil několik slabších okamžiků, zejména v taneční/pohybové části, jeho síla však ležela jinde, jak se ukázalo později - v „činoherní“ části, právě tam, kde na dosud neprošlapanou cestu vstupovala zase Hoštová. Ze vzájemné spolupráce tak nakonec profitovali oba a spolu s nimi i diváci.

Proces.
Proces. | Foto: NoD

Bylo zajímavé sledovat, jak si oba poradí s konceptem představení a zda nakonec trochu nechtěně nesklouznou k pouhém poukazování na chyby těch druhých. Avšak až na výjimky se to nestalo – i když bylo zábavné nacházet v pohybových sekvencích práce jiných skupin (jejichž konkrétnímu výčtu se v této chvíli vyhnu) spolu s poukazem na bizarnost některých jimi používaných postupů, nešlo tu o slepovačku, která by měla problém udržet se pohromadě – naopak, provázání pohybu dialogy udržovalo živost a přirozenost představení. Našla se i gesta, která sice působila už trochu „nad plán“, ale jednak vzhledem k tomu, že bylo představení pojato s velkou nadsázkou a jednak na žádném jednotlivém gestu toto představení a priori nestavělo a neobehrávalo ho pořád dokola, nešlo o zásadní problém, který by narušil plynulost a celistvost představení.

To nakonec působilo velmi svěže, hravě a nenuceně, aniž by působilo „vychovatelsky“ či povýšeně. Proces je tak velmi zábavným a v důsledku docela potřebným odrazem hladiny malého tuzemského rybníka. Doporučejeme zejména studentům tance!

Phrasing the Pain (psáno z druhé premiéry 15. prosince 2014 v Divadle Archa). Choreografie: Ann van den Broek. Účinkují: 420PEOPLE – Nataša Novotná, Václav Kuneš, Saša Volný, Milan Odstrčil, Sylva Nečasová, Ombline Noyer, Štěpán Pechar. Hudba: Arne van Dongen, Nick Cave and The Bad Seeds. Nejbližší představení: 8. a 9. února v Divadle Archa.

Proces (psáno z premiéry 17. prosince 2014 v Experimentálním prostoru NoD). Námět a choreografie: Dora Sulženko Hoštová. Spolupráce: Jan Čtvrtník. Hrají, tančí: Dora Sulženko Hoštová, Jan Čtvrtník. Dramaturgie: Marta Ljubková. Hudba: Johana Švarcová, Jiří Konvalinka. Light Design: František Fabián. Kostýmy: Vladimíra Fomínová. Nejbližší představení: 22. ledna v NoD (Roxy).

 

Právě se děje

Další zprávy