První premiéra sezony je tak symbolickým návratem k historii místa i uměleckým osobnostem. V roce 1972 se Salon Dittrich jmenoval Divadlo hudby a dnešní Činoherní studio zde začínalo. Posléze lidé místo znali jako rockový klub Tukan.
Později se divadlo stěhovalo, nakonec zakotvilo na druhé straně Labe ve čtvrti Střekov. Odsud jej v roce 2002 vyhnaly povodně, vrátilo se dva roky poté.
Hra dnes již nežijícího dramatika Tankreda Dorsta Já, Feuerbach, kterou v Ústí režíroval David Czesany, je považována za klasiku moderního německého divadla. "Sledujeme pouť stárnoucího herce, který po dlouhé pomlce hledá ty pravé dveře zpátky ke svému životu. Setkává se s novými pořádky, cool generací a psem, který možná na rozdíl od něj dostane roli. Střet pragmatismu a inspirace, přízemnosti a výšin, kam je nebezpečné létat," shrnuje téma hry dramaturgyně Tereza Marečková.
Po dlouhé době se do Činoherního studia vrací šestašedesátiletý herec Ivan Řezáč. "Byl jsem mladej. Vzpomínám jenom na to dobré. Potkal jsem tu tenkrát spoustu zajímavých a statečných lidí. Důležitá inspirace," říká dnešní držitel ceny Thálie. V inscenaci po jeho boku účinkují Petr Uhlík a Marta Vítů.
Kromě premiéry se v Salonu Dittrich uskuteční také dvě říjnové reprízy projektu Já, Feuerbach. Ten bude dále pokračovat na místa, kde Činoherní studio hrávalo dřív. V listopadu to bude jedno představení v Národním domě, další ve Veřejném sále Hraničář, v prosinci inscenaci uvede Severočeské divadlo opery a baletu.
Činoherní studio navázalo na známé ústecké Kladivadlo, které bylo zrušeno. Tyto scény daly českému divadlu a filmu herce jako Josefa Dvořáka, Jiřího Bartošku, Karla Heřmánka či Ivanu Chýlkovou a Karla Rodena.
