Recenze: Na život a na smrt s Kašpárkem a Čertem. České loutkové divadlo žije

Marie Reslová Marie Reslová
6. 10. 2021 11:40
S „pimprlaty“ šli do zákopů 1. světové války a bojovali v řadách legionářů. Neuvěřitelný příběh sourozenců z loutkářského rodu Kopeckých nazvaný Bratři naděje aneb O zapomenutých legionářích vypráví v pražském Divadle Minor režisér Jan Jirků. Soubor Buchty a loutky zase oslavil 30. narozeniny inscenací Jak jsme vznikli aneb Hodný a zlý prezident.
Na snímku z Bratrů naděje jsou v maskách herci Johana Schmidtmajerová, Radka Pavlovčinová a Ondřej Nosálek.
Na snímku z Bratrů naděje jsou v maskách herci Johana Schmidtmajerová, Radka Pavlovčinová a Ondřej Nosálek. | Foto: Zbyněk Hrbata

Strhující vyprávění o životě bratrů Antonína, Matěje, Vojtěcha a Jindřicha Kopeckých otvírá „tanec“ oživlých marionet Smrtky, Kašpárka a Čerta v nadživotní velikosti. Divadelní magie i grotesknost předznamenávají jejich osud, počínaje raným dětstvím, kdy chlapci osiřeli, až do doby, kdy dospěli na frontě a v československých legiích. Je to historie dojemná, drastická a také komická jako každá pořádná pimprlová komedie. Tahle se odehrává na pozadí kulis městské periferie s železnicí, válečné vřavy a alpských horských štítů.

To hořké z dobrého konce si odbudeme hned na začátku. Zapomnění.

Matěj Kopecký o Vánocích, deset let po návratu z války, nemá za co koupit dárky dětem. Na nádraží v Chocni hledá drobné na jízdenku a s nadějí na slevu připomíná nevlídné pokladní svoje válečné zásluhy o československý stát. Marně. Obrací se tedy k dětskému publiku: „Slyšels někdy o československých legiích?“ Neslyšeli, a tak komediant začne vyprávět.

Režisér Jan Jirků už předešlými úspěšnými inscenacemi Lipany nebo Zá-to-pek v Divadle Minor připomínal osobnosti a klíčové okamžiky českých dějin. Ani v případě Bratří naděje nezastírá, že jejich součástí je trocha vzdělávání. Na historii a často paradoxní lidské osudy v ní ovšem poukazuje tak hravě, zábavně a nápaditě, že už je publikum hned tak z paměti nevymaže.

Kulisy s rodokmenem

Autorem námětu Bratrů naděje a jejich imaginativní výpravy je scénograf Jakub Kopecký, skutečný prapravnuk legionáře Matěje. I historka s pokladní na choceňském nádraží je podle něj pravdivá. Díky ní získal prapraděda Matěj štaci v kasárnách ve Vysokém Mýtě, kde hrál divadlo vojákům, co nemohli na svátky domů, a tak vydělal na Vánoce pro rodinu.

Kopeckého výpravě dominují nádraží s rozsvícenými okny, vlak, koleje a viadukt přes celé jeviště, poetická industriální silueta na pozadí hvězdné oblohy. Vlaky jezdí a funí páru. Po kolejích míří vojáci na frontu, přijíždějí po nich ale také stromy s oběšenci nebo návrší se třemi kříži. Zadní projekce přibližuje monumentalitu hor i bestialitu konfliktu.

Na snímku z Bratrů naděje jsou herci Pavol Smolárik, Václav Jelínek a Gustav Hašek.
Na snímku z Bratrů naděje jsou herci Pavol Smolárik, Václav Jelínek a Gustav Hašek. | Foto: Zbyněk Hrbata

Dětství bratrů se odehrává jako drastické skeče s ploškovými loutkami za rozsvíceným oknem maringotky. Otcovo nemocné srdce, rudé a zvětšené, v černobílém výjevu tepe. A pak praskne. Matka vyrábí papírové růže pro obživu svou a čtyř synů, kteří je prodávají. Sama se při umírání v jednu takovou promění.

Ve válce se lidé stávají marionetami v rukou Smrtky jako cynického loutkáře. Svět se smrskne do bílého nafukovacího balonu, se kterým si všichni pohrávají. „Lidičky! Lidičky! Svět je tak maličký! Vejde se do jedné kuličky!“ volá Kašpárek. A k tomu všemu po stranách jeviště hraje kapela.

Vostavák, mulák a plicovačka

Středem příběhu sourozenců Kopeckých je nejen statečnost či bratrská soudržnost, ale také ryzí komediantství a řemeslo, kterému se po smrti rodičů učí u svých strýců. Kromě umění vodit loutky a najít hlas, jenž jim vdechne život, k němu patří bizarní pověry nebo profesní slang. Maringotce kočovných loutkářů se říká vostavák, dětem se hrozí příchodem muláka a ohňový efekt při příchodu čerta se vyvolává plicovačkou.

Obří marionety Smrti, Kašpárka a Čerta prostupují jednotlivými epizodami, těmi dryáčnickými, poetickými i dojemnými. Režisér Jirků si při vyprávění pomáhá osvědčenými figurami či postupy klasických loutkářských her a ony pořád výborně fungují.

Na snímku z Bratrů naděje jsou herci Václav Jelínek a Ondřej Nosálek.
Na snímku z Bratrů naděje jsou herci Václav Jelínek a Ondřej Nosálek. | Foto: Zbyněk Hrbata

Ve válečných scénách se střídají strach, vtip i dojetí. Hrou s improvizovanými maňásky bratři dodávají odvahu spolubojovníkům nebo je baví, přijde i moment, kdy jim loutky doslova zachrání život. Historky plné až osudových náhod se u Kopeckých nepochybně tradovaly po generace. Mají nejen vybroušenou podobu, ale také sílu legendy.

Základem každé pořádné loutkové komedie je příběh, který publikum baví a v němž, pokud možno, dobro a láska nad zlem vítězí. Životy bratrů Kopeckých jsou v tomto smyslu látkou ideální.

Jak šel čas s Buchtami a loutkami

Shodou okolností pár dní po prvním uvedení Bratrů naděje oslavily premiérou hry Jak jsme vznikli aneb Hodný a zlý prezident své třicetiny Buchty a loutky. V současnosti asi nejznámější český nezávislý loutkářský soubor pravidelně hraje ve sklepní scéně pražského Švandova divadla nebo po štacích v mateřských školkách a zájezdech všeho druhu.

Marek Bečka, Vít Brukner, Zuzana Bruknerová a Radek Beran alias Buchty a loutky za sebou nemají osm generací komediantů jako Kopečtí, ale loutkovou katedru DAMU a více než šest desítek inscenací. Také za diváky doma i po světě nejezdí s vostavákem, ale otlučenou bílou dodávkou. Nicméně k tradici kočujících loutkářů se hlásí, a hlavně ji svérázně rozvíjejí.

Na snímku z inscenace Jak jsme vznikli... jsou Radek Beran, Zuzana Bruknerová, Marek Bečka a Vít Brukner.
Na snímku z inscenace Jak jsme vznikli... jsou Radek Beran, Zuzana Bruknerová, Marek Bečka a Vít Brukner. | Foto: Daniel Schenk

V repertoáru Buchet a loutek najdeme klasické pohádky jako tu o neposlušných kůzlátkách nebo třech prasátkách. Známé jsou jejich variace na profláklé filmy, třeba Rocky IX nebo Psycho Reloaded. Nechybí tradiční loutkárny, jako je Posvícení v Hudlicích, mimochodem rovněž citované v Bratrech naděje, Don Šajn nebo O Doktoru Johannesi Faustovi, ale ani hra Václava Havla Horský hotel.

Staří loutkáři známé texty podle potřeby přizpůsobovali místu a publiku, pro které právě hráli. Buchty a loutky jdou dál, aktualizují nejen slova, ale též hrdiny. Pracují s odloženými hračkami, nejrůznějšími předměty, kombinují loutky různých stylů i velikostí nebo jen jejich části. Publikum baví bizarními odkazy a asociacemi.

Inscenace Jak jsme vznikli připomíná „dějiny“ Buchet a loutek ve 13 kapitolách. Jejich hybateli jsou originálně interpretované postavy polistopadových prezidentů. Václav Havel vystoupí v královském hermelínu a svůj projev „Naše země nevzkvétá“ ukončí vyjádřením naděje v mladé loutkáře právě zakládající divadlo. Což je dostatečným důvodem pro Václava Klause a Miloše Zemana, kteří v představení srostli v dvouhlavého čertovodníka, aby usilovali o jejich rafinovanou likvidaci.

Přirozeně marně. Komedianti přežijí všechny nástrahy dvojjediných prezidentů. V předposlední kapitole na Buchty a loutky babičky, které je znají ze školky, přivádějí své vnuky a v té poslední soubor hraje dokonce ještě v roce 3018.

Vypadá to, že o budoucnost loutkové tradice v Čechách se tak opravdu bát nemusíme.

Divadlo

Bratři naděje
Scénář a režie: Jan Jirků
Divadlo Minor, Praha, premiéra 22. září, nejbližší repríza 24. října.

Jak jsme vznikli aneb Hodný a zlý prezident
Režie: Buchty a loutky
Švandovo divadlo, Praha, premiéra 2. října, nejbližší repríza 10. prosince.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 hodinami

Dubovská dojela v Killingtonu osmnáctá, Shiffrinová vyrovnala Stenmarka

Lyžařka Martina Dubovská skončila ve slalomu Světového poháru v Killingtonu osmnáctá. I pátý slalom v historii v americkém středisku ovládla domácí Mikaela Shiffrinová a v nejtočivější disciplíně vyrovnala 46. triumfem Švéda Ingemara Stenmarka.

Shiffrinová byla po prvním kole druhá, ale zajela dobře druhé, zatímco její největší soupeřka Petra Vlhová chybovala. Slovenská obhájkyně velkého křišťálového glóbu, která minulý týden dvakrát kralovala v Levi, tak skončila druhá. Třetí místo obsadila Švýcarka Wendy Holdenerová.

Dubovská jela mezi elitou po devadesáté. V prvním kole ztratila na Vlhovou více než dvě sekundy a byla šestnáctá. Do druhé jízdy se pustila razantněji, pozici ale neudržela a propadla se o dvě pozice. Nenavázala tak na životní šesté místo z minulého týdne ve Finsku.

V Killingtonu se dosud konaly čtyři slalomy a všechny vyhrála Shiffrinová. Před týdnem Američanka v obou závodech ve Finsku brala za Vlhovou vždy stříbro a na druhé místo to po prvním kole vypadalo i letos. Po druhé jízdě si ale tentokrát pozice vyměnily.

Pro Američanku je Killington prakticky domácím svahem a před rozhovorem dojatá emocemi plakala a chvilku trvalo, než dokázala mluvit. "Jsem šťastná, jak jsem jela druhé kolo. Neudělala jsem tak velkou chybu jako Petra. Bojovala jsem. Hodně to pro mě znamená," řekla Shiffrinová, která ve Světovém poháru celkově oslavila 71. vítězství.

Na rozdíl do Dubovské se nedostala do bodované třicítky Gabriela Capová. Z 63 slalomářek obsadila v 1. kole 51. místo s mankem více než pěti sekund na nejlepší.

Další slalom SP je na pořadu až za měsíc 29. prosince v rakouském Lienzu. Příští týden se rozjedou v kanadském Lake Louise rychlostní disciplíny s Ester Ledeckou.

Zdroj: ČTK
Další zprávy