Premiéra se koná tento pátek 17. února, nejbližší reprízy následují 24. února a znovu 3., 7. a 25. března. V hlavních rolích Sládka, Vaňka a Magora se představí herci Martin Polách, Tomáš Váhala a Václav Helšus.
"Příprava byla specifická. Abychom důkladně nasáli atmosféru, navštívili jsme v rámci zkoušení svijanský pivovar i rýnovickou věznici," popisuje dramaturg Jiří Janků. Pro tvůrce byla důležitá i beseda s Františkem Stárkem řečeným Čuňasem, dnes sedmdesátiletým signatářem Charty 77, bývalým politickým vězněm a později důstojníkem tajné služby BIS. "Na jedné ze zkoušek nám velmi barvitě a zasvěceně popsal život v komunistickém vězení, a výrazně tak pomohl celému inscenačnímu týmu s interpretací textu," doplňuje dramaturg.
Disidentské aktovky režíruje čtyřiašedesátiletý Břetislav Rychlík, který se s oběma autory přátelil a za komunismu se s nimi pohyboval v prostředí disentu. Pro něj je inscenace i završením jednoho slibu. "Kdysi jsem Jiřímu Dienstbierovi slíbil, že až se naskytne vhodná příležitost, uvedu jeho hru na jevišti. Jsem tedy moc rád, že touto inscenací svůj slib plním," vysvětluje Rychlík. Dienstbier zemřel v roce 2011 třiasedmdesátiletý.
Havlova absurdní komedie Audience líčí scénu, kdy si perzekvovaného intelektuála Vaňka donuceného koulet sudy v pivovaru předvolává jeho nadřízený Sládek, muž prostšího charakteru, jenž rozhoduje o umístění pracovníků v pivovaru. Vaňkovi nabízí povýšení na místo skladníka, kde by mohl v klidu psát své hry. Oplátkou za to by však na sebe musel začít donášet StB.
Havel hru napsal roku 1975, kdy pracoval v trutnovském pivovaru jako pomocný dělník. Zprvu chtěl jen pobavit několik přátel, kteří se každé léto setkávali u něj na Hrádečku. Později sám autor hru natočil s hercem Pavlem Landovským v roli Sládka na magnetofonový pásek. V této verzi Audience ještě za minulého režimu zlidověla, než roku 1990 už legálně vyšla na LP. V lednu 1990 pak měla v pražském Činoherním klubu premiéru známá inscenace, kde kromě Landovského exceloval Josef Abrhám.
Dienstbierova aktovka Příjem z roku 1984 na Audienci dějově navazuje, spisovatel Vaněk se v ní opět setkává s užvaněným Sládkem, tentokrát však ve vězení. A místo piva, které teklo proudem v Audienci, se tu nalévá čaj a káva.
V libereckém divadle text čeká světová divadelní premiéra, dosud byl uveden pouze formou scénického čtení v Ostravě a roku 2008 rovněž jako rozhlasová hra. Rovněž vězněný Dienstbier hru věnoval Havlovi k jejich tehdejšímu "prvnímu společnému roku na svobodě", jak uvedl.
"Součástí inscenačního záměru byl také nápad vytvořit jakousi mezihru, která by obě aktovky propojila. Proto režisér Rychlík doplnil text o verše Ivana Martina Jirouse alias Magora. Jeho básně z vězeňského prostředí, které vyšly v samizdatu ve sbírce Labutí písně, jsou svérázným svědectvím doby a také intimním nahlédnutím do duše politického vězně," uzavírá dramaturg Jiří Janků.
