Recenze - Shakespearova slavná hra o židovském lichváři Šajlokovi se v Brně proměnila v okázalou (nikoliv povrchní) podívanou velkoformátového střihu. Lze ji doporučit z mnoha důvodů.
Divák si v Benátském kupci užije efektní scénu, krásné kostýmy, až filmově burácející scénickou muziku a především mnoho hereckých výkonů, kterým dominují kreace Bolka Polívky v hlavní roli a Svetlany Janotové coby krásné a moudré Porcie.
Inscenace Stanislava Moši však není jen zábavou lahodící oku, uchu a bránici, režisér divákům strukturuje a rozkrývá Shakespearův svět mnoha nejednoznačností či znepokojivých otázek, k nimž možná ani neexistují jasné odpovědi.
Benátský kupec je tentokrát příjemnou kratochvílí (už jen to by nebylo málo), ale lze ho místy číst i jako moudrý komentář o našich životech prostoupených nejen láskou, ale i nesnášenlivostí, bigotností, xenofobií a zatvrzelostí nejrůznějšího druhu.
Chladné Benátky
Není potřeba připomínat děj hry s výmluvným originálním podtitulem z prvního kvartového vydání roku 1600, který zní: Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk.
Možná však bude důležité zmínit, že pohled na tuto (u nacistické elity velmi populární) hru už navždy změnil holocaust. A také dnes, kdy jsme denně svědkem netolerance k jinakosti nejrůznějšího druhu, se dá Kupec benátský vnímat a vykládat všelijak. A lakotný a zlý Shylock, který důsledně trvá na dodržení podmínek smlouvy, a tedy na onom kusu masa z dlužníkova těla, může mít v optice dneška zcela nečekané kontury.
Mošova inscenace však (také díky skvělé scénografii) akcentuje jakési odcizení zobrazovaného světa. Německý scénograf Christoph Weyers stvořil tyto Benátky z chladně působících materiálů. Sevřel je ze tří stran velkými okny v hliníkových rámech. Tato aréna obepíná benátský kanál. Z chladného kovu je i most přes něj a pod ním skutečná vodní plocha, v níž jsou rozmístěny malé pontony, které musejí herci různě překračovat. Třepotavá vodní hladina se působivě odráží na celý zadní horizont a nebarevná scéna dává vyniknout skvělým kostýmům Andrey Kučerové, která si hraje s renesančními střihy a sytými barvami jednotlivých figur.
Přítomná voda (je jí celých deset kubíků) nemá jen efekt zrcadla neustále odrážejícího veškeré dění. Divák hned od počátku zjistí, že se jedná o velmi mělké jezírko (dají se z něj třeba lehce vylovit mince). O to větší šok zažije, když pod vodní hladinu kompletně zajede nuceně a poníženě křtěný Šajlok.
Nejde jen o úžas a moment překvapení, ale jedná se o jeden z nejsilnějších momentů Mošovy inscenace.
Dominantní Polívka
Tříhodinový večer se obratně proplétá mezi lidovou komikou (tady reprezentovanou dvojicí sluhů), vznešeností moudré pohádky (volení nápadníků u Porcie), tragickými tóny (soud nad Šajlkokem) a ještě si najde čas na lyrická křehká místa (neškrtnuté vsuvky o kráse hudby).
Právě místy až filmově, zeširoka symfonicky znějící muzika Zdenka Merty patří také k přednostem této činoherní inscenace, které kupodivu neubližuje rozhlehlé jeviště muzikálové scény a mluva herců na mikroporty. Divák si o to více vychutná neornamentální, věcný překlad Jiřího Joska.
Mošova inscenace především však nabízí řadu solidních i nadstandardních hereckých výkonů. Všemu dominuje Bolek Polívka, ne ovšem jako očekávaná hvězda z plakátu k inscenaci. Jeho Šajlok je přesný právě v tiché vnitřní umíněnosti.
Polívka tady není figurkou, od níž se automaticky čeká příval energie a pár špílců navrch. Jeho uvážlivě civilní přístup k roli mu umožňuje hrát nepřepjatě a vychází mu plastický portrét muže, který není jen prohnaný vyděrač nebo v protipólu pouze ubohá oběť mašinérie kolem. Polívkův Šajlok je pozoruhodnou hereckou studií velké Shakespearovy figury a stejně pádným důvodem, proč tuto inscenaci vidět.
Diváckou rozkoš přítomným způsobí i další výkony. Svetlana Janotová je energická nevěsta, milenka i advokátka v mužském přestrojení, má herecké charisma, které naplno prýští do publika. Za Slovákovou nezaostává Andrea Březinová jako Šajlokova dcera Jessika, která jí dala místy komické a působivé kontury prohnaného vyčůraného spratka. Komediální kvality roubované nakažlivou hereckou vitalitou stvrdil Michal Isteník v roli Židova sluhy.
Moša díky spolupracovníkům a hereckému ansámblu stvořil obrazově velkou a sdělením silnou inscenaci plnou paradoxů a zrcadlení. Vnitřní fazety celého výsledku odrážejí do publika protiklady a sarkasmus Shakespearovy geniální hry. A v brněnském Benátském kupci se tak pod různými diváckými úhly pohledu můžete sami sebe ptát, kdo má pravdu a kdo právo koho, jak a za co soudit nebo milovat.
William Shakespeare: Benátský kupec. Režie: Stanislav Moša. Překlad: Jiří Josek. Kostýmy: Andrea Kučerová. Dramaturg: Jiří Záviš. Scéna: Christoph Weyers. Hudba: Zdenek Merta. Hrají: Boleslav Polívka, Svetlana Janotová, Eliška Skálová, Petr Štěpán, Martin Havelka, Jiří Mach, Milan Němec a další. Premiéra: 5. dubna 2014, Městské divadlo Brno. Nejbližší představení: 24., 25., 26. dubna.
