Znal je každý: správňáka Brandona, fiflenu Kelly, rozervaného frajírka Dylana, šprtku Andreu a samozřejmě přesvědčenou pannu Donnu. Kdo vyrůstal v 90. letech minulého století, těžko bude tvrdit, že ho minula teenagerská dramata zlaté kalifornské mládeže z televizního seriálu Beverly Hills 90210.

Celá generace pořad sledovala se směsicí ironického nadhledu a okouzlení z reality, která byla vzdálená té české, čerstvě porevoluční. Divadelní retrojízdu do naivních "devadesátek", kdy nicméně byly ustaveny základy dnešních pořádků, nyní uvádí studiová scéna pražského Divadla pod Palmovkou nazvaná Studio PalmOff.

Inscenace jménem Pusťte Donnu k maturitě! je dalším projektem herce a autora Tomáše Dianišky na scéně, které už několikátou sezonu vlévá krev do žil soubor Divadla F. X. Kalby.

Dianiška se coby autor vyznává z náklonnosti k žánru televizního sitcomu a jeho hry jsou do značné míry potrhlými jevištními paralelami téhož. Hláška střídá hlášku, citace citaci, pracuje se s nadsázkou, stylizací, parodií, všemožnými obhroublostmi, a když je nejhůř, také s doslovností a tlačením na "vtipnou" pilu.

To vše v zásadě platí i pro Dianiškovu novou hru, kterou režíroval společně s celým souborem. První část se odehrává na maturitním večírku partičky z Beverly Hills 90210. Zazní dokonce i známá televizní znělka se jmény českých dabérů, kteří ve zdejším povědomí se svými postavami tak nějak splynuli.

Nešikovná Andrea (hraje ji Tereza Dočkalová) si brýlemi málem vypíchne oko a Brenda (Erika Stárková) dělá tak úporné sexy grimasy, že to spíš působí, jako by někoho chtěla pozřít. A tak je tomu i nadále - vše, co už v předloze bylo mírně připitomělé až plakátové, je náležitě zveličeno a zparodováno.

Postavy na sebe vrhají závažné pohledy, když o nic nejde; neustále se objímají; používají přehnaně dramatická slova (tahák na písemku tupě čestný Brandon označuje za "jízdenku do pekla"); krasavice a rivalky Brenda s Kelly se objímají a u toho si nadávají do prostitutek.

Všem to v "devadesátkovém" oblečení výrazně nesluší a nevkusnou atmosféru doplňují dobové hity, které ansámbl nezřídka doprovází parodií na choreografie tehdejších boybandů. Další humorná rovina vzniká tím, že teenagery na jevišti hrají třicátníci, tedy ti, kteří jinak vzpomínají na vlastní pubertální léta.

Související

Recenze: Nová Atlantida v Národním divadle vzkazuje, že z každého, kdo má názor, umí udělat hlupáka

Když se Donna na večírku přiopije, jeviště naplní burácení, "blesky" a hudba z béčkových hororů - zkrátka drama a zločin nejvyšší kategorie. Donna je za něj poslána na převýchovu do porevolučních Čech.

V tu chvíli nostalgická generační legrácka, v podstatě samoúčelná a přece jen trochu "ukřičená" parodie, získává nový rozměr. Vykulenýma očima vzorňáků Brandona, Andrey a Donny divák nahlíží počátky české svobody plné krádeží, podvodů, zdrogovaných šlapek a nájemných vražd.

Do centra dění se dostává někdejší luxusní klub Discoland podnikatele Ivana Jonáka - skvěle odpudivý Robert Mikluš ho ztvárnil v kudrnaté "jágrovské" paruce a bílém obleku -, kde se schází tehdejší kulturní "smetánka". Do čím dál absurdnějšího dění, v jehož středu stojí nájemná vražda Jonákovy manželky, vstupují zpěváci Sagvan Tofi a Pavol Habera, hraný samotným Dianiškou, dále moderátorka Tereza Pergnerová či neumětelové z chlapecké kapely Lunetic v barevných šusťákovkách.

Hra zrychluje tempo, jedna bláznivá etuda střídá druhou a mrtvol přibývá. Nakonec to schytá i úlisný Karel Gott hraný Jiřím Panznerem, což je pořád lepší, než aby musel "do konce života zpívat na playback", jak zazní.

Donna s Andreou pochopí, že ochutnaly pravou "svobodu" - přesněji "cochcárnu" -, a vracet domů se nehodlají. Jak v závěru říká jedna ze zdivočelých Američanek: "Tady člověk nepotřebuje maturitu, aby něco znamenal."

Jestli se někam posunou, tak po vzoru Tří sester maximálně do Moskvy. Závěrečný monolog z Čechovovy hry o růžové budoucnosti za dvacet třicet let je tu s přihlédnutím k současné situaci ironií na druhou.

Tomáš Dianiška a spol. v žánru crazy komedie trefně reflektují i kořeny novodobé české demokracie. Škoda jen, že trvají na hodině a půl dlouhém přílivu humoru - neustálá legrace hrubého zrna začne být trochu únavná a periodicky se objevují křečovité, až vyloženě bezduché hlášky či "gagy". Bez ohledu na to si na Palmovce mohou vsadit na divácký trhák.