Recenze: Nová Atlantida v Národním divadle vzkazuje, že z každého, kdo má názor, umí udělat hlupáka

Vladimír Mikulka
3. 3. 2018 7:00
Národní divadlo uvedlo na Nové scéně ambiciózní inscenaci Nová Atlantida, která se skepticky vyjadřuje k představám, jaké mají o současném a budoucím stavu světa nejrůznější osobnosti počínaje Markem Zuckerbergem přes Donalda Trumpa až po přísnou čínskou matku. Všeobjímající ironie představení ale vyznívá až příliš pohodlně, lacině a povýšenecky.
Vladimír Javorský v Nové Atlantidě.
Vladimír Javorský v Nové Atlantidě. | Foto: Petr Neubert

Jednou z obvyklých výtek vůči českému divadlu je, že si málo všímá společenských problémů či politických otázek a je příliš zahleděné do sebe.

To se nyní v Národním divadle rozhodli napravit představením režiséra Jiřího Adámka. Autor má v tomto ohledu řadu zkušeností, politice, respektive politikům se vysmívá již jedno z jeho prvních úspěšných představení Tiká tiká politika. Parodicky pak zdivadelnil evropskou Ústavu a přímým předchůdcem Nové Atlantidy byla inscenace Po sametu, již Nová scéna uvedla u příležitosti 25. výročí listopadu 1989.

Titul aktuální Nové Atlantidy odkazuje k představě vysněné země, ke které je třeba směřovat a kde bude vše přesně tak, "jak má být". Potíž je v tom, že tuto představu, stejně jako případnou cestu k ní, si každý může vysnít úplně jinak. Samotní inscenátoři přitom žádný vlastní názor ani hodnotový postoj nenaznačují. Spokojí se s tím, že se všem a všemu s ironickou převahou vysmívají.

Nová Atlantida.
Nová Atlantida. | Foto: Petr Neubert

Prakticky to vypadá tak, že na rozlehlém jevišti Nové scény divák vidí zahradní slavnost, kde se kromě grilování klobás a výroby hamburgerů občas pronášejí proslovy. Ty jsou určené dílem publiku, dílem ostatním účinkujícím a dílem skupině dětí, které se neustále pohybují prostorem a zastupují tak cosi jako manipulovatelnou veřejnost i budoucnost světa.

Po divadelní stránce je Nová Atlantida podívanou dosti chudou. Občas se dobře sborově zpívá (hudbu napsal Marek Doubrava), postavy však na sebe vzájemně téměř nereagují a i výraznějších akcí i režijních či scénografických nápadů je tu pomálu. Tím hůř, že obvyklý zádrhel v podobě mikroportů zvyšuje pocit odtažitosti; často je dost velký problém odhalit, který z herců právě mluví. Představení má navíc značně klopýtavé tempo, což je v případě režiséra Adámka, známého strojově přesným rytmem inscenací, docela nemilé překvapení.

Představení začíná pateticky optimistickým otevřeným dopisem zakladatele Facebooku vlastní dceři, plným frází o světlé budoucnosti lidstva. Pak dojde na cynického šiřitele hoaxů, naivní aktivistku, trochu hloupě působícího obhájce liberální demokracie, neméně hloupě vyhlížející konzervativní dámu připomínající Margaret Thatcherovou, hrozivého ruského prezidenta a jeho nepolapitelně kluzkého poradce nebo bláboly Donalda Trumpa o zdi na mexické hranici. A tak pořád dokola.

Nová Atlantida

Národní divadlo Praha, Nová scéna
Režie: Jiří Adámek
Dramaturgie: Jan Tošovský
Scéna a kostýmy: Antonín Šilar
Hudba: Marek Doubrava
Premiéra: 1. 3. 2018
Hodnocení Aktuálně.cz: 50 %

Celek působí dojmem, že se inscenátoři chytili do pasti, již sami nastražili: všeobjímající ironie vyznívá až příliš pohodlně, lacině a povýšenecky. Výsledkem tak není nabádání ve stylu "odmítněme fráze a lži, žijme podle svého, hledejme své vlastní postoje", k němuž nejspíš Nová Atlantida chtěla dospět, ale spíš sdělení, že "libovolný názor umíme převyprávět tak, aby jeho hlasatel vypadal jako darebák nebo pitomec".

K malé změně dojde alespoň v závěru, kdy žertovná zmínka, že výraz politická korektnost je vlastně politicky nekorektní, spustí všeobecné nadávání na elity, do nějž se ozve výrok "Pane Babiš, zastavte to". Nejpronikavější vystižení stavu věcí to jistě není, ale aspoň tu autoři na poslední chvíli opustili bezpečnou ulitu a zkusili jít na trh s náznakem vlastního názoru.

 

Právě se děje

před 10 minutami

NATO chce chránit družice. Země schválily vznik vesmírného centra na základně v německém Ramsteinu

Severoatlantická aliance vybuduje nové středisko vesmírných operací na základně v německém Ramsteinu. Shodli se na tom dnes ministři obrany NATO, kteří debatovali o možnostech zlepšení ochrany aliančních satelitů před možnými útoky protivníků. Zástupci spojeneckých vlád během videokonference také potvrdili závazky svých zemí zvyšovat obranné výdaje, které by podle dlouhodobého plánu měly do roku 2024 dosáhnout dvou procent hrubého domácího produktu členských států.

"Loni jsme vyhlásili vesmír za další operační doménu NATO. Dnes jsme podnikli další významný krok," řekl novinářům po jednání generální tajemník aliance Jens Stoltenberg. Lídři spojeneckých zemí se už v prosinci shodli, že po zemi, vodě, vzduchu a kyberprostoru bude aliance provádět společné operace i na oběžné dráze.

V novém středisku při letecké základně v Německu by měli působit vojenští experti, kteří budou poskytovat podporu budoucím vesmírným aktivitám aliance. K ochraně satelitů by měli přispět například vyhodnocováním možných hrozeb a poskytováním informací o tom, jak jim čelit.

Zdroj: ČTK
před 25 minutami

Centrální bankéři jsou v pasti, cena zlata bude do konce desetiletí 2,5krát vyšší, soudí ekonom

Cena zlata bude zřejmě dál růst. Do konce tohoto desetiletí dosáhne 4800 dolarů za unci, zvýší se tedy dvaapůlkrát proti dnešní hodnotě. Na konferenci Vyšehradské fórum to dnes řekl rakouský ekonom společnosti Incrementum AG Ronald-Peter Stoeferle.

Centrální bankéři po celém světě jsou podle Stoeferleho chyceni v pasti nulových úrokových sazeb. Globální předlužení a nedostatek prostoru pro zvyšování sazeb jsou nejdůležitějšími faktory ovlivňujícími cenu zlata, uvedl ekonom. Představitele vídeňské ekonomické školy znepokojuje vývoj v posledních letech, zejména růst globálního dluhu a extrémní měnová opatření přijatá centrálními bankami. "Systém nekrytých úvěrových peněz coby základ dnešní ekonomiky není udržitelný. Při investování by se lidé měli dívat za horizont současného měnového systému," vysvětlil Stoeferle.

Takzvaná rakouská škola vychází z ekonomického a sociálního myšlení, které se nezaměřuje na matematické modely. Ekonomiku nevidí pouze jako objekt státněpolitické regulace a centrální kontroly.

"Rakouská ekonomická škola nevychází z fiktivního 'homo economicus', ale bere v úvahu všechny relevantní parametry reálného světa, vychází z povahy a psychologie lidské činnosti. Většina zemí světa jde přesně opačným směrem, tedy více intervencí, méně kapitalismu na volném trhu, více inflace," upozornil Stoeferle.

Zdroj: ČTK
Další zprávy