Klíčová scéna zmizení Roberta Rachardži, jediného veřejně odhaleného ruského špiona v Česku, se v průběhu divadelního představení odehraje několikrát. Nejprve naživo, potom na plátně, v překvapivém filmovém sestřihu.
Představení kombinující postupy divadla a filmu nazvané Putinovi agenti režisérky Petry Tejnorové a jejího souboru Temporary Collective mělo v úterý premiéru v pražském divadle Jatka 78. Čtvrteční repríza bude letos poslední, další jsou plánované až na duben 2020.
Mám záložní plán
Inscenace volně vychází ze stejnojmenné, tři roky staré knihy novináře týdeníku Respekt Ondřeje Kundry. Víc než příběh dvojího života ruského špiona však tvůrci chtějí přiblížit divákům skutečnost, že v Česku operuje velké množství ruských agentů, a dát jim zažít špionážní praktiky. Experimentální žánr live cinema je pro takový záměr příhodný.
"Jsem v zákulisí a pobíhám mezi kameramany. Mám na starosti záložní plány, když přijde problém," odpovídá Petra Tejnorová na otázku, jak si představení užívá. Úterní premiéra pro ni nebyla završením, jak to u režisérů obvykle bývá. V tomto případě každé další představení znamená velké nasazení pro celý soubor, jenž zahrnuje i malý filmový a postprodukční tým.
"Představení jsme vyvíjeli před testovacími diváky. Potřebovali jsme znát jejich reakce, co budou dělat. Bylo to podobné vyvíjení počítačové hry," srovnává Tejnorová, podle níž je každé představení zároveň jako zkouška.
"Vyvíjíme lepší a lepší strukturu. Styl live cinema probíhá všude okolo diváka, na dosah ruky. Dostane se k tématu tak blízko, že splývá hlediště a jeviště," říká režisérka, která vede tým asi 20 lidí.
Naivní a zneužitý
Nevinné, částečně improvizované scény z běžného života, které zkraje představení dokonce působí vtipně, se stávají filmovým materiálem. Tvůrci ho v reálném čase sestříhají a na konci inscenace promítnou. Divadelní střípky se na plátně skládají v něco docela jiného, než by divák čekal.
Asi dvacetiminutový film, připomínající kriminální dokument o odhalení pachatele a jeho činů, je šokující. Diváka nezasáhne tolik příběh, který si může zjistit dopředu, ale pocit zneužití a vlastní naivity. Zjištění, že banální situace, jíž byl zprvu svědkem, posloužily nepřátelským záměrům, aniž si to uvědomil.
"Když jsem začala číst knížku Ondřeje Kundry, byla jsem překvapená, že agenti doopravdy žijí dvojí život s manželkami, které si pořizují jako své krytí," říká režisérka. To byl také případ Roberta Rachardži, muže s rusko-indonéskými kořeny, který získal české občanství. Pracoval jako vojenský psycholog v jedné zdejší věznici. Oženil se s Češkou, která o jeho druhé tváři neměla ponětí. Měli spolu dvě děti.
Rachardžovi se podařilo proniknout ke špičkám české armády a politiky. Když byl v roce 2009 odhalen, za dramatických okolností zmizel beze stopy. Nyní pravděpodobně žije v Moskvě. "Hrál výborně roli psychologa, ale jeho pravý úkol bylo získávat informace od různých lidí a dostávat se přes ně dál," popisuje režisérka.
Praha za odměnu
Petra Tejnorová se nespokojila s jedním zdrojem. Kniha Ondřeje Kundry byla jen prvním impulzem, pak režisérka se spolupracovníky podnikla vlastní výzkum. Mluvila se svědky Rachardžova případu i odborníky v oboru bezpečnosti a dezinformací.
"Hodně špionů v Praze je již staršího věku a byli sem přiděleni za odměnu. Praha je totiž pro Rusy oblíbenou destinací. Zbytek z nich jsou bystří mladí muži, kteří chtějí získat ostruhy a slávu některými úspěšnými akcemi, které by je dostaly do snových destinací, jako jsou Velká Británie nebo USA," uvádějí tvůrci v divadelním programu s odkazem na think-tank Evropské hodnoty. Ten odhaduje, že z celkového počtu zhruba 140 ruských diplomatů v Česku třetina až polovina ve skutečnosti plní nepřátelské zpravodajské úkoly.
Výsledek osobního výzkumu divadelníků se promítl především do hustě popsaného divadelního programu. Cituje novináře, politiky, bývalého ředitele civilní rozvědky či datového analytika. V představení je ze získaných informací minimum. "Nechtěli jsme diváka zahltit, to bychom mohli napsat druhou knížku nebo uspořádat besedu," objasňuje režisérka.
Její ambice byla jiná. "Silným zážitkem můžeme způsobit to, že se diváci o věc opravdu začnou zajímat. Divadlo nemá být agitkou, ale upozornit nebo zaostřit na nějaké téma, které se odsunulo do ústraní," říká Petra Tejnorová, která byla v roce 2008 nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii talent roku.
Pětatřicetiletá režisérka spolupracuje s mnoha divadly nejčastěji z nezávislé scény, avšak režírovala také v pražském Národním a Dejvickém divadle nebo brněnském HaDivadle. Dlouhodobě spolupracuje se soubory 11:55 a VerTeDance. Zaměřuje se na dokumentární, fyzické a autorské divadlo, zajímá se o různé společenské vrstvy. Připravila například inscenaci s dětmi z pražského sídliště Jižní Město. Vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. S choreografkou Terezou Ondrovou tančí v inscenaci belgické choreografky Karine Pontiesové nazvané Same Same.
Putinovi agenti
Režie: Petra Tejnorová
Jatka 78, Praha, premiéra 8. října, nejbližší reprízy 10. října a dále 26., 27. a 28. dubna 2020
