reklama
 
 

Mladý vrah našel Boha v zrzavém kocourovi. Radim Špaček režíruje první inscenaci sdružení SpoluHra

19. 4. 2017
Dvojnásobný mladistvý vrah, starší zkušená farářka a vědecká pracovnice psychiatrického zařízení jsou tři protagonisté hry V hodině rysa z pera švédského dramatika Pera Olova Enquista, kterou režíroval Radim Špaček.
Doporučujeme

V hodině rysa mělo před lety na repertoáru pražské Rokoko, teď si ji jako první, umělecky ambiciózní projekt vybralo divadelní uskupení SpoluHra. Nastudování trýznivé i očistné story se na scéně holešovické La Fabriky ujal renomovaný televizní a filmový režisér Radim Špaček.

V ústřední roli Chlapce se představuje Daniel Krejčík, nominovaný za loňský rok na Thálii i na cenu kritiky určenou pro mladé talenty. Psychiatryni Lisbeth ztělesňuje Petra Horváthová a jako hlavní divácký magnet zafunguje obsazení Zuzany Bydžovské do role Farářky.

Špačkova inscenace reprezentuje výsostně herecké pojetí divadla, což se vzhledem k charakteru Enquistova textu jeví jako logická, nejpřirozenější cesta.

Scénografický koncept je proto strohý, i když výtvarně působivý. Hrací prostor svírá plachtová stěna nasvěcovaná do různých barevných tónů, v několika klíčových okamžicích jsou do živé herecké akce vsazeny krátké filmové projekce. Sevřenost prostoru koresponduje s klaustrofobickou atmosférou i s úzce vymezeným časovým plánem, protože s výjimkou rámujícího Farářčina monologu se děj odehrává během jediného večera v pokoji ústavu pro extrémně narušené jedince.

Drama V hodině rysa pevně vyrůstá z temného psychologického příběhu a dospívá až do obecné teologicko-filozofické úvahy nad obsahem slov Bůh, láska a pochopení, nad tím, co je pro lidský život určujícím faktorem. Inscenace svým pojetím těží především z té první, psychologicko-patologické vrstvy.

Herecké pojetí všech tří figur vychází z hlubokého prožitku a staví na expresivním výraze. Úvodní minuty působí v tomto ohledu až přeexponovaně: polonahý Chlapec stojí na židli a souká se do svěrací kazajky, neúspěšná psychiatryně reaguje podrážděně na každé jeho slovo, rozcitlivělá Farářka tone v slzách a láme se jí hlas už při monologickém uvedení do děje, kdy by byla na místě spíš věcnost. Teprve s přibývajícím časem se ukáže, že vzhledem k situaci i charakteru postav je mimořádná emotivní zjitřenost hereckých kreací na místě.

Zuzana Bydžovská hraje empatickou Farářku Švédské státní církve, která přichází do ústavu na prosbu bezradné vědecké pracovnice. Cílem její návštěvy má být pochopení strašlivých skutků vyšinutého pacienta, dvojnásobného vraha.

Daniel Krejčík ztělesňuje Chlapce jako nevyzpytatelného, psychicky silně narušeného mladíka, jenž má na svědomí několik hrůzných činů. Zdánlivě bezdůvodně zabil dva nové majitele domu svého zemřelého dědečka, pak se v ústavu pokusil probodnout nůžkami jednoho z chovanců, a nakonec zahubil milovaného kocoura, svěřeného mu do péče v rámci riskantního vědeckého experimentu.

Cesta za odhalením Chlapcova temného vnitřního světa se Farářce jeví jako křivolaká, chvílemi skoro nemožná. Protože však umí naslouchat a vciťovat se do duše svých bližních, podaří se jí alespoň poodhrnout roušku křehkých zákrut lidské psychiky. Zároveň s tím je však nucena zcela přehodnotit postoj k Bohu, k církevní instituci a k poslání, jemuž chtěla zasvětit svůj celý život.

Daniel Krejčík v roli Chlapce opět udivuje nadáním proniknout pod kůži mimořádně senzitivních hrdinů. Předvedl to loni v Divadle v Řeznické, kde ztělesnil váhavého bisexuála v představení Cock, a daří se mu to ještě ve větší míře i zde, v postavě komplikovanější, patologicky zatížené.

Krejčíkův Chlapec působí autenticky při nebezpečných návalech agresivity a vzteku. Stejně tak je ovšem jímavě pravdivý, když začne pootevírat dětsky bezelstnou duši, aby překvapené Farářce prozradil, že Boha není nutné hledat v kostele ani v bibli, ale třeba v lásce k zrzavému kocourovi, v hřejivé vzpomínce na milovaného člověka a ve schopnosti ochraňovat slabší tvory.

Zuzana Bydžovská jako Farářka zúročuje své bohaté umělecké a možná ještě více lidské zkušenosti. Pro polohu naslouchající a chápající ženy se zdá být přímo ideálně předurčena. Petra Horváthová u své Lisbeth zatím spíš hledá rovnováhu mezi chladnou vědeckou distancí a špatně maskovanou nervozitou profesionálky, která ztratila trpělivost a vnitřní klid.

Pokud nově vzniklé divadelní uskupení SpoluHra hodlá jít i do budoucna tak dramaturgicky náročnou cestou, jakou se vydalo při své první premiéře, pak se divadelní Praha má na co těšit.

Per Olov Enquist: V hodině rysa, Divadlo SpoluHra (na scéně La fabrika), Praha 12. 4. 2017, režie: Radim Špaček, překlad: Zbyněk Černík

Hodnocení: 70 %

reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama