Nakladatelé knihu přivezli z tiskárny tento týden. "Skládali jsme ji v povinných rouškách na palety, ale byla to radost. Ačkoliv knihu budeme momentálně prodávat jen na internetu, víme, že její čas teprve přijde," uvádí Pavel Řehořík z Větrných mlýnů.
Kniha měla být pokřtěna tento čtvrtek v pražské Knihovně Václava Havla. "Křest se z pochopitelných důvodů ruší, ale v nejbližších dnech zkusím udělat nějaký provizorní, alespoň on-line na sociálních sítích," doplňuje Řehořík.
Kniha je unikátní nejen obsahem, ale také po typografické stránce, a to díky kmenové grafičce Větrných mlýnů Kateřině Weviorové. Obal knihy tvoří snímatelný plastový "rukáv" s fotkou autora. Pod ním, tedy na plátěné vazbě, je otisk Uhdeho dlaně v životní velikosti.
"Ruka jako symbol života, tedy příběhu, zároveň atribut svého stvořitele, tedy autora, se mi zdála významotvorná a současně i atraktivní," vysvětluje Weviorová.
Třiaosmdesátiletý básník, spisovatel a dramatik Milan Uhde je brněnský rodák. Vystudoval obor čeština, ruština a literární věda na filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně. Tam později získal titul doktora filozofie. V letech 1958 až 1970 byl redaktorem literárního měsíčníku Host do domu, působil také jako externí pedagog divadelní fakulty JAMU.
Debutoval v roce 1962 básnickou sbírkou Lidé z přízemí, první divadelní hru Král-Vávra napsal dva roky nato. Za normalizace nemohl publikovat, proslulou Baladu pro banditu v tehdejším Divadle na provázku formálně podepsal někdo jiný.
Příběh podkarpatského zbojníka Nikoly Šuhaje, z něhož poutavou legendu učinil spisovatel Ivan Olbracht, Uhde přepracoval jako muzikál. Hlavní role v představení režírovaném Zdeňkem Pospíšilem s hudbou Miloše Štědroně ztvárnili Miroslav Donutil, Iva Bittová a Bolek Polívka. Písně ze hry, jako Zabili, zabili, chlapa z Koločavy, Řekněte mamce prokrista či Ani tak nehoří, časem zlidověly.
"Je to určitě můj největší divadelní úspěch," řekl před časem autor, který se nyní již ke svému dílu může hlásit bez obav.
Milan Uhde v době komunistické normalizace upadl v nemilost a ocitl se na seznamu zakázaných autorů. Během těchto šedých roků publikoval především v samizdatu a exilových nakladatelstvích, zčásti pod cizím jménem. Byl aktivní v disentu a patřil k prvním signatářům Charty 77.
Po roce 1989 se Uhde angažoval v politice za ODS, byl ministrem kultury i předsedou Poslanecké sněmovny. Nakonec se ale znovu vrátil k divadelním hrám. "Divadlo je krásnější než politika. Ale hlavně divadlo může způsobit nesnáze menšímu počtu lidí," vysvětlil před lety, proč proto politiku v roce 1999 definitivně opustil a vrátil se k múzám.
Veřejně činným nadále zůstal jen v radách veřejnoprávních médií. Nejprve byl v letech 1999 až 2006 členem - a od roku 2002 místopředsedou - Rady Českého rozhlasu, v březnu 2008 pak usedl do Rady České televize, které v letech 2011 až 2014 předsedal.
Milan Uhde je nositelem mnoha ocenění. V roce 2000 dostal od tehdejšího prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy, o sedm let později za hru Zázrak v černém domě získal Cenu Alfréda Radoka.
