Autobiografické romány americké spisovatelky Betty MacDonaldové, zvlášť legendární Vejce a já z roku 1945, si u nás už desítky let drží mimořádnou čtenářskou oblibu. Dramatizaci humoristické prózy Kdokoli může dělat cokoli, která na Vejce a já dějem bezprostředně navazuje, v těchto dnech uvádí Letní scéna pražského Ungeltu na Novém Světě.

Divadelní návrat do Ameriky 30. let je prosycen humorem a ironií, ale také nenásilným zdůrazněním síly rodinné soudržnosti, entuziasmu a typicky amerického odhodlání nevzdat každodenní boj o přežití.

Zkušené dramaturgyni Věře Maškové se podařilo přetavit příběh Betty, jejích dvou sester - o té třetí, nejmladší, se ve hře jenom hovoří - a dobrácké matky do pevného tvaru s rychlým řetězením stále prekérnějších situací, do nichž se hlavní hrdinky zamotávají často vlastní vinou.

Režisér Peter Gábor správně vsadil na přesně načasovanou souhru šesti účinkujících a jejich schopnost komediální stylizace - někteří se během večera stihnou pohotově převtělovat do pestré galerie různorodých charakterů. Představení je nabité energií a až do poněkud rozpačitě uspěchaného závěru si drží vysokou laťku inteligentního humoru a vkusu.

Hraje se na jednoduché scéně s dominantním motivem rozjásané dobové reklamy, retro ladění vhodně dotvářejí úryvky letitých šlágrů. První polovina je dynamickým pásmem směšných i trapných epizod, druhá má poněkud odlišnou atmosféru. Také pracuje s prvky napětí a tajemna, ale režie stále udržuje vysoké tempo.

S hrdinkou Betty v podání Terezy Kostkové se setkáváme ve chvíli, kdy opouští venkov a zupáckého manžela, aby se vrátila k matce a sestrám do Seattlu. Bohužel tak činí v roce 1933, tedy ve chvíli, kdy Amerikou zmítá hluboká ekonomická krize, takže najít a udržet si práci rovná se malému zázraku. Nebýt ovšem protřelé, temperamentní sestry Mary, pro niž není nic problémem, tedy ani učinit z poněkud zakřiknuté venkovanky Betty spolehlivou sekretářku v renomovaných firmách i kancelářích naprostých hochštaplerů a kriminálníků.

Kostkové Betty tak postupně prochází zajímavým vývojem od mladé ženy, rozpolcené váhavostí, až po rovnocennou spoluhráčku svých nejbližších. Právě kontrast mezi ní a její sebevědomou, energií nabitou sestrou Mary tvoří jednu ze základních os představení.

Mary v podání Máši Málkové se logicky stává dominantní postavou inscenace, a to nejen kvůli charakteru, který jí byl přisouzen autorkou, ale především díky hereččině ryzímu komediálnímu espritu a promyšlené práci s hlasovou modulací.

Matku ztělesňuje Jitka Smutná jako obětavou bytost, která rodinu spojuje poutem věčné starostlivosti a lásky. Zároveň si stejně jako její dcery dokáže udržet zdravý nadhled nad každou nepříjemnou situací a užívat si drobných radostí života i v těch nejsvízelnějších materiálních podmínkách.

Zajímavou proměnu nabízí Jitka Smutná v druhé polovině, kdy na chvíli přeskočí do role vyšinuté učitelky těsnopisu, trpící agentofobií a stihomamem.

Eva Josefíková hraje mladší sestru Dede jako temperamentní dívku, jež jak v pohotovosti a vtipu, tak ve zdravé prostořekosti nezůstává za ostatními pozadu. Vedle toho se talentovaná herečka na chvíli představí divákům také v odlišné poloze tajemné psychopatky Dority.

Mimořádně šťastnou ruku měl režisér Gábor při výběru Jiřího Hány a Jaromíra Noska, kteří divákům servírují širokou škálu epizodních mužských rolí od neurotických policajtů přes afektované adepty dramatického umění, prodavače a podnikatele až po podvodníky a gangstery.

Oba herci vynikají schopností vystihnout v nepodbízivé groteskní črtě výrazný lidský typ tak, aby bylo na první pohled zřejmé, o koho jde.

Novinka Kdokoli může dělat cokoli je zaručeným tipem pro strávení příjemného večera s podmanivou kulisou Nového Světa na Hradčanech. Určitě by stálo za úvahu, zda titul nepřenést i do stálého repertoáru Ungeltu, neboť podobně zdařilých a zábavných jevištních adaptací s poselstvím lidské nezlomnosti není ani v divadelně přebujelém pražském prostředí nadbytek.