Napínavý příběh vyprávěný syrově realisticky, ale s nadhledem, je velkou předností deset let starého dramatu. Jenže aby diváci ve zdraví dvojhodinovou inscenaci ustáli, je zapotřebí mít v arzenálu i dobré herce. A ty Divadlo na Vinohradech, které Krásku z Leenane od pátku hraje, má.
Jana Hlaváčová, Lucie Juřičková, Martin Zahálka a Pavel Batěk se potkávájí v současném příběhu o touze žít svůj život v kontrastu s povinnostmi, které si člověk s sebou vleče.
Čtyřicetiletá Maureen (Lucie Juřičková) se nechává zotročovat starou matkou Mag (Jana Hlaváčová): žijí spolu v jedné domácnosti, ale nenávidí se a navzájem se tyranizují. Mureen matce vyčítá, že si jí k sobě přivázala a ona tak má zkažený život, Mag se úzkostlivě bojí, že se o ni nebude mít kdo starat.
Maureen má možnost odjet s Patem (Martin Zahálka) do Bostonu a začít tam nový život. Mag jí v tom zabrání: ještě dříve, než se dcera o cestě do Ameriky dozví, spálí milostný dopis s touto zprávou. Maureen se až později dovtípí, co Mag provedla a jedná rychle - zbaví se matky, avšak při balení kufru jí Patův bratr Ray (Pavel Batěk) nevědomky prozradí, že v Bostonu ji už nikdo nečeká.
Režisér Petr Svojtka a scénograf Karel Glogr v Krásce z Leenane nehledali víc, než na co přijde čtenář McDonaghova dramatu, a v totálně realistické dekoraci vytvořili filmově umělý svět, ve kterém se zaměřili na herecké výkony.
Janě Hlaváčové možná tato dramatika není blízká, ale podvědomě ji rozumí a svoji Mag hraje skvěle. Většinu času jen sedí v houpacím křesle a roli staví na detailech. Když se raduje, a nenápadně přitom kope nohama ve vzduchu, přenáší lišáckost i na diváky; když má strach a klepou se jí ruce a strne obličej, není to jen herecká berlička, ale výraz, který má v danou situaci logiku.
Hlaváčové Mag je objektivně nebezpečná, ale herečka ji přidává rozměr nešťastného starého člověka. Momenty, kdy se chytá Maureen a prozrazuje na sebe všechen strach ze samoty a smrti, jsou nejlepší.
Lucie Juřičková, alespoň na první repríze, se s postavou Maureen ještě sžívala. Jako kdyby příliš podlehla jednoduché asociaci s dřevorubeckou košilí, kterou jí inscenátoři navlékli, a soustředila se na to hrubé z Maureen.
Chvílemi je zlá, chvílemi laskavá, kvůli nejasným konturám jsou pak na místě otázky: jaká je, co chce, proč se tak chová? Do postavy i příběhu Juřičková plně vstoupí při setkání s Rayem; v tu chvíli oba hrají klasický příběh Romea a Julie, ve kterém jsou silní.
Martin Zahálka a Pavel Batěk coby bratři Pat a Ray si role zjednodušili v prvním případě na laskavého troubu, ve druhém na klackovitého fracka a nekňubu, který má rád Dallas a většinu času se nudí.
Jsou to spíš karikatury takových lidí než jejich přesně vykreslené charaktery, byť u Zahálky, který staví převážně na hlase, převažují emočně silné pasáže a zdá se, že i u něj si role ještě "sedne".
Na Krásce z Leenane ale paradoxně není tak důležité, jak moc se podařila, nýbrž že vedení divadla našlo odvahu ji uvést. Slyšet pár sprostých slov, vidět naturalistické mučení a hlavně přemýšlet nad hrou ještě dlouho po tom, co na jevišti prvního městského divadla padla opona, je dobrá zpráva.
Hlavně ve srovnání s podřimujícím "hřejivým lidstvím" dřívějších Vinohrad je Kráska z Leenane důvodem, proč by na náměstí Míru měli zajít i jiní diváci, než ti, kteří si abonmá pravidelně kupují už třicet let.
Martin McDonagh: Kráska z Leenane. Překlad Lenka Kapsová, režie Petr Svojtka, výprava Karel Glogr, hudební spolupráce Martin Horáček, dramaturgie Jiří Janků. Premiéra 13. října 2006 (psáno z 1. reprízy 17. října), Divadlo na Vinohradech Praha.
