Konec zkoušení "do šuplíku". Národní divadlo zveřejnilo první zfilmovanou inscenaci

Na lustru je Alena Štréblová.
Inscenace režiséra Daniela Špinara, která se uvedením filmové verze zároveň rozloučila s repertoárem Národního divadla, vzbudila pozornost už po premiéře v březnu 2019.
Mistra střídavě hrají Martina Preissová, Kateřina Císařová (na snímku), Alena Štréblová a Jana Stryková. 
Martina Preissová.
V popředí je Jana Stryková.
Foto: Petr Neubert
Marie Reslová Marie Reslová
9. 2. 2021 12:57
Činohra Národního divadla v Praze uvedla on-line premiéru filmové verze své inscenace Za krásu. Představení, které režisér Daniel Špinar věnoval průkopníkovi moderního českého divadla Karlu Hugovi Hilarovi, viděno kamerou získalo naléhavost, intimitu i nevšední obrazivost. Diváka může záznam z monitoru počítače oslovit paradoxně intenzivněji než původní divadelní tvar.

Špinarova inscenace Za krásu, která se uvedením filmové verze zároveň rozloučila s repertoárem Národního divadla, vzbudila pozornost hned po premiéře v březnu 2019. Šéf činohry v ní svému předchůdci vzdal hold velkorysým vizuálním řešením, jež je pro jeho práci příznačné.

Publikum sedělo na jevišti, zatímco uprostřed hlediště Nové scény ležel "zřícený" monumentální divadelní lustr, na nějž Hilar vystupoval jako tribun či kazatel.

Mezi sedadly se postupně vynořovalo 12 hereček ve stejném tvídovém obleku, s kloboukem, jako 12 klonů režiséra, který svou disertační práci věnoval egotismu čili zbožňování sebe sama. Coby znak Hilarovy mnohotvárné osobnosti, napínané vnitřními rozpory, se shlukovaly kolem Mistra, kterého střídavě hrály Martina Preissová, Kateřina Císařová, Alena Štréblová a Jana Stryková

Synchronizovaly svá gesta, jako úderka hřímaly divadelní manifest, utápěly se osaměle v prázdnotě hlediště nebo se praly o pozlacenou hlavu Hilarovy busty z foyeru Národního divadla jako o fotbalový míč, pískajíce přitom na režisérovu pověstnou píšťalku.

Býti režisérem, býti diktátorem

"Padl ve službách Národního divadla," napsal tisk v roce 1935 pateticky o smrti Hilara, kterého už druhý a tentokrát smrtelný záchvat mrtvice zastihl při práci na Shakespearově Macbethovi v necelých 50 letech.

Režiséra, vytrvale usilujícího o maximální naplnění své vize, nadmíru vyčerpával zápas se "vzdornou" divadelní institucí, průměrností i kritickými reakcemi: "Každá premiéra je nejen uměleckou, ale i politickou kauzou." A možná i se sebou samým.

V popředí je Kateřina Císařová.
V popředí je Kateřina Císařová. | Foto: Petr Neubert

Pro uhrančivou a komplikovanou personu režiséra, básníka a esejisty, který činohru vedl mezi roky 1920 a 1935, projevil Daniel Špinar velkou porci empatie a porozumění, jaká v jeho režiích moc často k vidění nebývá. Že se možná cítí Hilarovým pokračovatelem nebo alespoň tím, kdo se k jeho divadelní estetice a postojům vztahuje, bylo zřejmé. "Chci vnést do pražského divadelního života novou krev," deklaroval Hilar z hlediště Nové scény. Nová krev se jmenovala i koncepce činohry Národního divadla, s níž současný umělecký šéf před šesti lety zamířil do funkce.

Špinar první část představení sestavil z citací Hilarových statí vydaných v knize Boje proti včerejšku, slavnostní řeči k souboru i korespondence. Inspiroval se také režisérovým portrétem, který rok po jeho smrti publikoval kritik Miroslav Rutte. Pro druhou polovinu inscenace pak připravil text fiktivní zkoušky Shakespearova Macbetha, během níž musí Hilar překonávat nepochopení i vlažnost zúčastněných a někdy až groteskní mentální či herecké stereotypy, aby nakonec sklidil lakonické konstatování dozorujícího hasiče: "Je to blázen."

Přitom jen planul pro dokonalý divadelní obraz, expresivní gesto a citově strhující výsledek. Jeho představu "divadelní režie jako budování vlastního světa k svému obrazu" bere současné divadlo coby samozřejmost.

Krátký trailer z původní divadelní inscenace Za krásu, která měla premiéru roku 2019. | Video: Národní divadlo

Dovnitř okem kamery

Nyní uvedená filmová verze inscenace Za krásu nabízí diametrálně jiný zážitek než pohled ze scény, který zná jen celek, nevidí detail a nemění úhel pohledu. Režisér nás s kamerou bere dovnitř svého světa, který v divadle můžeme vidět jen "povrchně", zvenčí.

Má to nečekaný efekt. Jindy ironický Špinar, který za opulentními obrazy a hlučným výsměchem většinou skrývá obyčejný lidský cit jako tvář za maskou, nás najednou až dojímá osamělostí, vizionářstvím, křehkostí i sebestředností velké režijní osobnosti.

Ten paradoxní obraz, když se Hilar na začátku svěřuje se svými nejniternějšími pochybnostmi mikrofonu v technické kabině, odkud je hlas jistě slyšet po celé scéně! Klidná tvář Martiny Preissové se zrcadlí ve skle, za nímž tušíme jen prázdnou, černou díru, a do ní posílá vyznání: "Miluju divadlo, jež učí všechno ubohé lidstvo životu šířejšímu a hlubšímu, než je v denním životě zvyklo."

Kousek po kousku si prohlížíme lustr. Teprve když si užijeme malebné výhledy, překvapeně zjistíme, co divadelní divák věděl dřív, než začalo představení - že nevisí pod stropem plným zlatých fresek, ale leží zaklíněný mezi odřenými sedadly. Stejné je to s režisérovými zmnoženými postavami. Vynořují se vtipně, po jedné, zpoza sedadel, jako by přicházely na svět, a najednou je střihem uvidíme všechny.

Špinar si hraje s momenty překvapení, nečekanými průhledy a nadhledy situací, výmluvnými detaily i zvukem elektrické kytary. Není to jen krásné; obrazy, které nabízí, dávají Hilarovu osudu asociativní rozměr. Režisér ale také umí v pravou chvíli nechat kameru jen tak obyčejně a dlouze spočinout na tvářích čtyř mimořádných hereček, z nichž každá jako by ztělesňovala jinou část Hilarovy osobnosti a tvůrčí etapy.

Martina Preissová.
Martina Preissová. | Foto: Petr Neubert

Divadlo jazykem filmu

Během koronavirové uzávěry česká divadla volí různé strategie, jak zůstat nablízku divákům. Nabízejí leccos, počínaje speciálními pořady, často v žánru talkshow s hudebními čísly, až po streamy kompletních představení, které ovšem plní spíše funkci placeba pro fanoušky. Dívat se na ně moc nedá, ztráty jsou oproti živému divadlu veliké.

Oblíbená jsou různá žertovná videa a podcasty, které většinou dávají nahlédnout do zázemí, představují tvůrce nebo přibližují vznik jednotlivých produkcí. Podobné už několik týdnů natáčejí také všechny soubory Národního divadla.

V činohře se teď zároveň pustili do vážnější práce. Rozhodli se vzdát zkoušení inscenací "do šuplíku" a začali experimentovat s kamerou a videozáznamem. Pomíjivému divadlu tak dávají podobu a tvar, které mají šanci umělecky obstát nezávisle na koronavirové uzávěře a také dlouho po ní.

Vedle inscenace Za krásu, jejíž filmová verze je zdarma dostupná na webu Národního divadla, byl natočen také záznam představení Kouzelná země v režii Jana Mikuláška. Ten premiéra teprve čeká.

Podobu experimentálního filmu nakonec bude mít příběh z prostředí seniorského zařízení Duchové jsou taky jenom lidi, který začala zkoušet režisérka Kamila Polívková. Natáčelo se ve formátu panoramatického videa a on-line premiéra se uskuteční 18. března.

Audiovizuální projekt s názvem Očitý svědek místo stejnojmenné divadelní inscenace připravuje také režisér Jiří Havelka. Vychází z dokumentů, které zaznamenávají hromadnou vraždu na Přerovsku v červnu 1945. A režisér Jiří Austerlitz chystá hru ve formě audiostopy pro chytré telefony zatím nazvanou Ty v mém domě.

Za krásu

Režie: Daniel Špinar
Filmová verze je k vidění na webu Národního divadla.

 

Právě se děje

před 21 minutami

The Sunday Times: Britský princ Michael nabízí zajištění kontaktů v Kremlu

Novináři nedělníku a televizní stanice Channel 4 se vydávali za zástupce fiktivní jihokorejské firmy, která měla zájem o investice v Rusku. Na schůzce, kterou média natáčela skrytou kamerou, jim princ z Kentu nabídl pomoc jako zprostředkovatel. Za tyto služby si řekl o 10 000 liber (294 000 korun) na den s tím, že může ze svého domova v Kensingtonském paláci natočit na podporu firmy i proslov, a to za poplatek 200 000 dolarů (4,2 milionu korun), uvedla agentura AFP.

Princův přítel a obchodní partner markýz z Readingu Michaela popsal jako "neoficiálního velvyslance jejího veličenstva pro Rusko" a člověka povzneseného nad "politickou vřavu", kterého Moskva považuje za přítele Ruska. Princ se podle markýze rovněž může setkat přímo s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a firmu při tom zastupovat. Princ z Kentu v reakci uvedl, že s Putinem se naposledy setkal v roce 2003.

Michael není považován za aktivního člena královské rodiny a britskou korunou není ani placený. Královnu však Michael v dobách před pandemií zastupoval na zhruba 200 událostech ročně, jako například na státních pohřbech v Indii či na Kypru, píše se na webových stránkách královské rodiny. V životopise 78letého prince se píše, že má skrze svou prababičku silné vazby na Rusko a o zemi jako takovou jevil vždy velký zájem. Je také prvním členem královské rodiny, který se naučil rusky, a to do takové míry, že je kvalifikovaný tlumočník.

Mezi Londýnem a Moskvou panují napjaté vztahy od března 2018, kdy byl v jihoanglickém Salisbury nervově paralytickou látkou novičok otráven bývalý agent Sergej Skripal a jeho dcera Julija. Británie z činu podezírá ruské agenty.

Zdroj: ČTK
před 57 minutami

ČSÚ zatím dostal ve sčítání lidu přes 4,3 milionu formulářů. Končí v úterý

Český statistický úřad (ČSÚ) dosud obdržel více než 4,3 milionu formulářů ke sčítání lidu. Z toho bylo 3,9 milionu elektronických a 440 000 listinných. Dalších 640 000 listinných formulářů je stále v domácnostech. V neděli o tom informovala mluvčí sčítání Jolana Voldánová. Sčítání končí v úterý.

Do úterní půlnoci lze využít elektronický formulář na webu scitani.cz nebo mobilní aplikaci Sčítání21. Do úterý je také možné si na kontaktních místech vyzvednout listinný sčítací formulář a odpovědní obálku. Vyplněný formulář v obálce mohou lidé vhodit do poštovní schránky nebo odevzdat na kterékoliv pobočce České pošty, případně na krajské správě ČSÚ.

Mluvčí již dříve uvedla, že je obtížné stanovit, od kolika lidí statistici údaje už dostali a kolik jim je ještě musí zaslat. Formulář se vyplňuje za domácnost. Česko má 10,7 milionu obyvatel. Podle statistik o příjmech a životních podmínkách má domácnost v průměru 2,34 členů. Při zohlednění tohoto počtu by tedy ve sčítání informace o sobě a svém bydlení poskytlo už zhruba 10,2 milionu osob a formulář by mělo vyplnit a poslat ještě asi půl milionu lidí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy