Pardubice - Po Brně, pražské Palmovce a Liberci jsou Pardubice další scénou, kde uvádějí divadelní hru Králova řeč, proslavenou stejnojmenným oscarovým filmem.
Jenže i zarytí příznivci tohoto filmu po zhlédnutí divadelní verze uznávají, že je mnohem propracovanější, vypointovanější a vtipnější než cenami ověnčený snímek z roku 2010.
Stejný názor má i Martin Mejzlík, představitel titulní role Jiřího VI. v inscenaci Východočeského divadla v Pardubicích. Spolu s Jiřím Kalužným (svérázný králův logoped Logue) či Petrou Janečkovou (králova manželka Alžběta) si během premiéry na konci dubna vychutnal nekonečné ovace vestoje.
Aktuálně.cz: Během zkoušek Královy řeči jste říkal, že více než film se vám líbilo divadelní představení Divadla pod Palmovkou...
Martin Mejzlík: Divadlo sice neumožňuje některé věci jako film, ale i tak mi divadelní verze přijde zajímavější.
A.cz: Jak byste srovnal filmový a divadelní scénář?
Divadelní text je určitě vtipnější, no a samozřejmě podrobnější. A také vypracovanější a obsáhlejší.
A.cz: Slyšel jste onu skutečnou řeč krále Jiřího VI. z 3. září 1939? Co jste si z ní vzal?
Ano, část jsem slyšel. Samozřejmě mě zajímalo, jak ten Jiří mluvil, do jaké míry zadrhával nebo nezadrhával, jak ten projev vypadal, jak byl nebo nebyl čistý.
A.cz: Na YouTube jsou i četné záběry Jiřího VI., včetně ukázek z jeho neslavných veřejných proslovů. Díval jste se na ně?
Na internetu jsem tyhle věci neviděl, ale hodně jsem čerpal z dokumentu České televize o Jiřím VI. a Edwardovi (Edward a George - dva bratři, jeden trůn – pozn. red.). To mi dalo hodně.
A.cz: Jaké je nehrát imaginární literární postavu, ale někoho skutečného, navíc slavného?
V něčem je to trochu svazující, že si člověk nemůže tolik povolit uzdu fantazie, ale v něčem to zase pomáhá. Mám před sebou přesný obraz, koho bych měl zpodobnit. Samozřejmě není to o tom, abych se někomu podobal fyzicky, ale spíše abych dokázal vystihnout jeho povahu.
A.cz: Jak jste se "trefoval" do zadrhávání krále Jiřího? Jak jste ho nacvičoval?
Dělal jsem to spíše intuitivně, pocitově. Ani jsme nespolupracovali s logopedem, prali jsme se s tím sami. Co jsem měl možnost vidět a zjistit si, tak nešlo o koktání, jako spíše zadrhávání, o neschopnost začít mluvit.
A.cz: Soucítil jste s Jiřím VI.? Je vám něčím blízký?
Je mi hodně blízký a je mi sympatický. Když si vezmu, v čem byl vychovávaný a co v dětství prožil, což je asi osud těchto královských dětí, a jaký handicap měl… Se vším se dokázal porvat a byl natolik zodpovědný, že se s tím chtěl poprat a dokázal nad tím vyhrát.
A.cz: V reportáži České televize o generálce Královy řeči to vypadalo, že zadrhávání se nejen těžko učí, ale i těžko odnaučuje… Ale možná to od vás byla jen herecká etuda…
No, já jsem to neviděl, bylo to takový… No jo… Tak já k tomu mám blízko, taky musím bojovat, už jen s tím, že jsem introvert, takže dost těžko snáším to své každodenní vystupování na veřejnosti.
A.cz: To musí být šílené pro herce, ne?
Je to asi o něco snazší, když je člověk extrovert a exhibicionista, ale co se dá dělat. Já se zase snažím jít víc do hloubky a také se snažím, aby všechny tyhlety věci, jako že jsem nejistý introvert, nebyly poznat.
A.cz: Tak to se vám musela hrát výborně role Jiřího VI., muže, jemuž obava z veřejného vystupování a nejistota svazovala ruce i ústa…
Poměrně jo. Mám k němu opravdu hodně blízko povahou a tím, jaký byl, jak málo měl sebevědomí a nedůvěřoval si.
A.cz: Co jste říkal úspěchu při premiéře – nekonečným ovacím ve stoje?
Samozřejmě je to příjemné, když cítíme nějaký okamžitý ohlas na naši práci a vidíme, že nebyla marná. Docela mě překvapilo, jak živě lidé u tohoto typu textu reagovali.
A.cz: Kdy jste naposledy viděl oscarový film Králova řeč?
Viděl jsem ho před rokem a teď jsem se k němu během zkoušení nechtěl vracet.
A.cz: A pustíte si ho?
Asi jo, ale až později, až tohle odezní.
