Jitka Frantová Pelikánová žila v Itálii od emigrace po roce 1968. Jejím manželem byl exilový novinář a později italský politik Jiří Pelikán.
Před pěti lety jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy, což vyvolalo protesty kvůli její údajné spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Sama odmítla, že by spolupráci s komunistickou tajnou policií podepsala.
Frantová Pelikánová byla Zemanovou příznivkyní, ještě v neděli dopoledne mu napsala dopis, jehož předání také rozhlas zprostředkoval. Herečka rovněž uvedla, že její onemocnění nesouviselo s koronavirem.
"Jitko, měl jsem Tě moc rád. Byla jsi obdivuhodná herečka. Světlo věčné ať Ti svítí! Tvůj Miloš Zeman," uvedl na Twitteru prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.
S manželem Jiřím Pelikánem, někdejším ředitelem Československé televize a v letech 1955 až 1963 generálním tajemníkem a předsedou Mezinárodního svazu studentstva, odešla herečka do exilu v roce 1969. Díky jazykovým schopnostem se uplatnila na divadelních scénách v Itálii, Německu i Rakousku.
Ve Vídni například ztělesnila hlavní postavu v Čapkově Věci Makropulos, za roli Madame Pace v Pirandellově hře Šest postav hledá autora získala v Itálii hereckou cenu Protagonisti. Účinkovala též v televizi. Ještě v Československu si zahrála například v seriálu Robot Emil a pořad byl zastaven poté, co emigrovala.
Jiří Pelikán v emigraci využil četné mezinárodní kontakty, které nasbíral jako ředitel televize v uvolněných 60. letech, nakonec získal italské občanství a v roce 1979 se stal poslancem Evropského parlamentu. Politickou podporu našel v socialistické straně Bettina Craxiho, který díky finanční pomoci umožnil vydávání časopisu Listy. Ten byl tajně dopravován a rozšiřován v Československu, což vyvolávalo pozornost československé tajné bezpečnosti, která Pelikánovy pronásledovala.
Jiří Pelikán zemřel v roce 1999, jeho manželka v Itálii žila až dosud. Do vlasti se pravidelně vracela a pohostinně hrála divadlo.
