Praha - V porovnání s divadlem je film hračka, citovala před dnešní premiérou Dobře placené procházky agentura AP slova režiséra Miloše Formana.
Víc než "návratu ztraceného syna" si všímá paradoxu: Umělec, který se v roce 1968 rozhodl odejít z komunistického Československa a v USA se prosadil jako filmový režisér, nestojí v Praze za kamerou, ale v Národním divadle inscenuje jazzovou kvazioperu.
Muzikálová revue Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého byla poprvé nastudovaná v roce 1965 v divadle Semafor v hlavních rolích s autory a Evou Pilarovou, Naďou Urbánkovou nebo Hanou Hegerovou. O rok později se dočkala televizní adaptace; jejím režisérem byl společně s Janem Roháčem i Miloš Forman.
Jak bude Dobře placená procházka po čtyřiceti letech vypadat? "Pokusili jsme se z komorní věcičky udělat tak trošku Broadway," říká Forman, který si pro práci na první scéně vzal k ruce své syny Petra a Matěje (první je spolurežisérem, druhým scénografem inscenace).
Dirigentem je Libor Pešek, autorem instrumentace Marko Ivanovič - hudebníci shodně říkají, že Dobře placená procházka nabídne mišmaš spirituálu, ragtime, swingu a diska. Ani Forman nebyl k textu pietní a velké plátno obohatil o písně ze semaforské hry Sekta.
Současnou podobu Dobře placené procházky si chválí i Jiří Suchý. Vzpomíná, že už v šedesátých letech měl jeho kolega Šlitr ctižádost prosadit Dobře placenou procházku v New Yorku.
"Chtěl, aby se dostala na Broadway," naráží na Formanova slova. "Dokonce jsme si tehdy za vlastní peníze nechali udělat kopii s anglickými titulky, kterou tam odvezl, ale neuspěl."
Teď se tedy alespoň broadwayská pompéznost přesune do Prahy. Kromě sólistů (Petr Stach, Zbyněk Fric, Dáša Zázvůrková, Jana Malá, Petr Píša, Tomáš Trapl, Lukáš Kumpricht, Petr Macháček, Zuzana Stivínová, Tereza Hálová a Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou) na diváka dolehne síla sedmdesátičlenného orchestru a dětského sboru.
"Nějak jsme museli to jeviště zaplnit," říká s nadsázkou Forman, "protože koukat půl hodiny na pošťáka, než přejde, moc zábavné není."
Dobře placená procházka je Formanovou první divadelní prací ve svobodném Česku: o jeho angažmá v Národním divadle se mluvilo už před sedmi lety, kdy měl nazkoušet Smetanova Dalibora.
Předem a nahlas říkal, že vypustí pasáže, které považuje za nudné a při kterých jako divák sám usínal. Konzervativní divadelní kruhy se vzbouřily a inscenaci odpískaly ještě dřív, než mohla proběhnout první zkouška. Forman neměl sílu s nimi bojovat.
O Formanovi se mluvilo i v souvislosti s otevřením muzikálové scény Městského divadla v Brně, pro kterou měl nazkoušet legendární Vlasy, ale až opera Národního divadla je prvním souborem, který spolupráci s oscarovým režisérem uskutečnil.
Pětasedmdesátiletý režisér přijel do Prahy v lednu a kromě převzetí několika ocenění zvládl oslavit narozeniny a uvést nový film Goyovy přízraky, tragický příběh z doby inkvizice, který ale české kritiky příliš nenadchl.
