Spolu s Michalem Malátným, Petrem Rajchertem a Pavlem Grohmanem jste byl zakládajícím členem skupiny Chinaski. Proč jste v roce 1996 skončil?
Skončil jsem, protože jsem byl nemocný. Na koncertu v pražském Paláci Akropolis, který natočil kolega Petr Zelenka a který je ve filmu Mňága a Žďorp, jsem dvě hodiny po záchvatu mozkové mrtvice. Posléze jsem byl půl roku v nemocnici a pak doma. Zpátky do kapely jsem se vracel velmi těžko, a proto jsem odešel. Nebylo to úplně hezké období, ale se všemi z kapely jsem už zadobře, stýkáme se a doufám, že můžu říct, že už jsme zase kamarádi.
Hrajete ještě někde?
Jenom občas, hrál jsem v pardubickém divadle, kde jsem byl dvacet sezón v angažmá. S kamarády jsme tam založili kapelu, která hrála všechno možné na plesech. Jednou jsme hráli i s pardubickou filharmonií, což bylo úžasné. To ani s Chinaski jsem nehrál s filharmonií. Taky jsem udělali tři různé muzikálové inscenace, natočili jsme ho dokonce i na CD, které se prodávalo na pokladně pardubického divadla.
Vaše působení v opavském divadle je známé od začátku března, stále vedete Karlovarské městské divadlo a bydlíte nedaleko Prahy. Jak jde skloubit ježdění mezi třemi takto vzdálenými městy?
Skloubit to lze. Jezdím většinou autem, někdy vlakem. Samozřejmě ale nemůžu zůstat ve dvou angažmá zároveň, to nejde. Z Karlových Varů odcházím v této sezóně. V Opavě jsem nastoupil už teď, protože divadlo potřebovalo dramaturgický plán na příští sezónu, a tak na něm pracuji.
Jinak není výjimkou, že divadelník pracuje všude možně. Divadelníci, ostatně jako většina umělců, jsou nomádi, takže málokterý zůstává sedět na jednom místě. A to nejenom kvůli tomu, že žádné divadlo není úplně schopno zaplatit své umělce natolik, aby se z toho dalo nějak slušně žít. Ale i proto, že je třeba nasávat atmosféru a výkony i někde jinde. Divadlo se dá dělat tisíci a jedním způsobem a je důležité o těch způsobech vědět.
Jak jste se vlastně dostal z karlovarského k opavskému divadlu?
Na Moravskoslezsku jsem pracoval několikrát. Režíroval jsem u Bezručů (Divadlo Petra Bezruče v Ostravě), v olomouckém divadle, dvakrát jsem pracoval v Těšíně a naposledy taky v Šumperku. Sedm sezón jsem pracoval v České televizi v Ostravě, kde jsem točil seriál Divadlo žije. Takže opavské divadlo znám celkem dobře. Neříkám, že dokonale, ale většinu premiér - jak oper, tak činoher a i nějaký balet jsem tam viděl. Získal jsem podle mě docela ucelený průřez jejich tvorbou.
Divadlo si prošlo za poslední dva roky mnoha personálními změnami. Karel Drgáč, ředitel divadla odvolal šéfa činohry Romana Groszmanna a na místo jmenoval Zdeňka Černína. Sám Drgáč byl poté radními odvolán a následně skončil i Černín. Soubor pak rok vedla dramaturgyně Alžběta Matoušková. Jak vás přijali členové opavského činoherní souboru?
O tom je samozřejmě trošinku brzo hovořit, ale udělal jsem dvě série setkání. Na prvním jsem se všem představil a při druhém jsem si popovídal s každým z herců, abychom se seznámili. S většinou jsem se znal z dřívějška, ale vždycky je dobré popovídat si s nimi z očí do očí. Nevím, jak jsem zapůsobil já na ně, ale oni na mě zapůsobili velmi dobře.
Už víte, který kus se bude hrát jako první pod vaší taktovkou?
Plán je téměř hotový, takže to prozradit můžu. Ještě není zcela dokončeno obsazení tvůrčích týmů, ale to je běžné. V příští sezóně budu dělat jako první komedii od Michaela McKeevera Modré z nebe. Je to velmi pěkný text, hra bude zajímavě obsazená a bude to její česká premiéra.
Dočetla jsem se, že kromě nové hry máte i strategii rozvíjení spolupráce s místními obyvateli. Jak toho chcete docílit?
Je to vlastně taková moje přidaná hodnota, kterou souboru přináším. Každé město by podle mě mělo mít několik pilířů kultury. Kromě muzea, filharmonie nebo orchestru a premiérového kina by to mělo být i divadlo. A to by mělo vyrůstat nejen ze svého klasického repertoáru, ale mělo by se obracet i k divákům, kteří do divadla nedochází pravidelně a neznají ho z toho nádherného interiéru. Chtěl bych ho otevřít směrem ven a nebudu první ani poslední, kdo tenhle pokus bude dělat.
Co to přesně znamená "otevřít divadlo směrem ven"?
Nevím, jestli se mi to podaří už v příští sezóně, ale rád bych udělal několik, řekněme, promo akcí naší premiéry. To znamená, že herci v kostýmech a s komparzem by mohli vyrazit do ulic nebo do škol. Čas od času potřebujeme dětské role, komparzisty nebo lidi, kteří pomůžou i jinak, takže spolupráce se školami je i v tomto ohledu evidentní.
Jsem tomu otevřený, protože v dramaťácích i mimo ně jsou lidi, kteří mají divadlo rádi a rádi by k němu přičichli zevnitř. Spadá tam i hostování na festivalech nebo přehlídkách ve městě i mimo něj. Vím, že v Opavě vznikla i nová scéna ve Vodojemu (kulturním centrum KUPE), nějaká vzniká i na Slezské univerzitě. To jsou přesně ta místa, kde bych chtěl hrát menší kusy a navázat tak na tradici akce Za oponou. Chci jít mimo barák, protože vytížit celý ten nádherný, ale celkem rozlehlý dům kvůli malé inscenaci je trochu drahá záležitost.
A už máte nějaký nápad na malou inscenaci?
Chtěl bych, aby se posílila vlastní tvorba. Během druhé sezóny bych rád připravil text, který bude vycházet z Opavska, bude pro Opaváky a hraný opavskými herci. Jednám se třemi autory, jeden je Tomáš Vůjtek z pražské Komorní scény Aréna, druhý je výtečný dramaturg Národního divadla v Praze Milan Šotek a třetí je skvělý spisovatel Tomáš Zmeškal, taky Pražák. S každým z nich si začínám připravovat jinak tematický projekt, ale vždy se týká Opavy.
Nebojíte se kritiky ze strany Opavanů, že hru o Opavě napsali Pražáci?
Třeba Tomáš Vůjtek není Pražák a myslím si, že to nebude problém, nebo nikdy jsem na to takhle nedíval. Jedním tématem je rok 1918, kdy došlo k převratu a původně německé město se ze dne na den proměnilo v české město. Druhé téma se týká kabaretu. A třetí věc je o Dittersovi z Dittersdorfu, což je trošku pozapomenutý autor oper a symfonií, který byl současníkem a známým Mozarta, na Opavsku bydlel 17 let, což podle mě málokdo ví.
