Po víc než roce máte za sebou uvedení posledního dílu trilogie Family Roots in Black Black Woods. Jak se na jednotlivé inscenace zpětně díváte?
R. Novák ml.: Nejnáročnější na tvorbu bylo Family, bylo tam nejvíc lidí, navíc celá company procházela velkou krizí. Family byl pro Putyku zlomový projekt. Buď se všechno zhroutí, nebo se to nakopne někam dál. Zároveň tam nebyla jediná standardní cirkusová disciplína. Všechno bylo upravené: místo klasického teeterboardu je tam deska od stolu, trampolína má uřezané nohy a navíc ji drží lidi, je tam hodně párové akrobacie. Dát dvaadvacet lidí dohromady bylo náročné produkčně i finančně. Nejvíc jsem se na tom natrápil.
Co znamená, že jste se nejvíc natrápil?
R. Novák ml.: Musel jsem zmizet z Prahy, sbalil jsem se a na týden jsem odjel do Hradce Králové. Nevěděl jsem, kam jdu, viděl jsem nápis, že za týden otvírají hotel, tak jsem se zeptal, jestli by mě neubytovali. Byl jsem první nájemník. Vypadalo to jak detektivní kancelář, měl jsem cedulky rozmístěné po stěnách. Vylepoval jsem si diagramy a grafy a šipky. Tam vznikla základní struktura. Nejvíc se s tím hnulo poslední dva dny před premiérou. I když v tu chvíli jsem měl pocit, že to bylo na odepsání.
Z jakého důvodu?
R. Novák ml.: Nic nefungovalo. Lidi tomu nevěřili. Herecky, choreograficky to nešlapalo. Dělaly se chyby. Pro mě to začalo fungovat až v ten den, když přišli diváci.
Roots pro mě bylo nejjednodušší částí. Zpětně to všechno začalo, když jsem si psal nápady na projekty na další roky, ale teď si myslím, že rodinná témata na chvíli opustím.
Proč byly Roots nejjednodušší?
R. Novák ml.: Protože v Berlíně jsem měl jasně nastavené omezení: Musíte mít dvakrát čtyřicet pět minut, oddělené dvaceti minutovou přestávkou, poměr textu a pohybu sedmdesát ku třiceti procentům, nesmí tam být víc lidí než osm, neboť víc se jich nevejde do šatny a pro víc nemáme honorář.
Všechny tři díly na sebe navazují. Opakují se podobné scény, jednotlivé díly k sobě odkazují. Konzultovat jste poslední díl s Josefem Fručkem?
R. Novák ml.: I proto jsem Josefovi psal o detailech, které se opakují v obou projektech, posílal jsem mu videa. Black Black Woods chtěl primárně stavět na vztahu otce a syna a já jsem neprotestoval.
My se principiálně bavíme i o tom, jak funguje La Putyka, která nabírá nové žánry, snaží se posouvat hranice nového cirkusu, asi nejpatrnější je to v posledním dílu.
R. Novák ml.: Nikdo nedělal projekt Black Black Woods jako novocirkusové představení a nikdo ho tak ani neprezentoval. Jestli diváci odchází proto, že čekali nový cirkus, je vlastně jejich chyba, že si ani nepřečetli anotaci. My dva přece neuděláme žádná salta. Jenže nový cirkus je i nějaká virtuozita, ekvilibristika. Může být ve světlech, v práci s materiálem. Jestli Merlin jako bubeník je tak geniální, že lidi nadchne, tak to je pro mě osobně nový cirkus.
Pořád ale jste Cirk La Putyka a všichni primárně počítají s tím, že ta salta uvidí.
R. Novák ml.: Black Black Woods jsme dělali s tím, že to bude hraniční inscenace. Potřeboval jsem vybočit. Kdybych to nechtěl udělat, tak bych zvolil Stropnického, který dělal v Klicperově divadle představení inspirované cirkusem.
Jak Black Black Woods berete z pozice herců, protože těch šest hodin je neuvěřitelně fyzicky náročných. Vnímáte i zpětnou vazbu od publika?
R. Novák ml.: Pro mě je to výzva kompletně se vším všudy. Snažím se sledovat režijní linku Josefa s Lindou. Na jednu stranu si strašně přeju, aby lidi pochopili ideu celku, ale nejen v kontextu company, ale i celé kulturní scény. Řešili jsme s Josefem, kolik tímhle projektem La Putyka ztratí diváků. Říkal, že všechny. V tu chvíli mě to začalo strašně bavit. Když lidi odcházeli, říkal jsem si, že to nesmím vnímat jako negativní gesto, nesmím na to reagovat. Slyšel jsem, jak někdo něco hlásí, jestli na první nebo na druhé premiéře…
R. Novák st.: Na druhé. To bylo, když začali tleskat do rytmu, jak jsem barvil podlahu, ale já jsem na to nereagoval.
R. Novák ml.: Protože tím ukážeš slabost. Naopak musíš držet rytmus. Řešil jsem, co když mi někdo během performance vleze na scénu? Už jsem něco podobného zažil. Při La Putyce přešel na Letné jeden ožralej skrz celé šapitó. Při třetí repríze za mnou přišel člověk až na scénu.
Vím, že reakce diváků jsou poměrně vyostřené.
R. Novák st.: To je cirkusová disciplína; samotný risk projektu. Jak říkal Josef, že máme být odvážní. Nevím, jaké to je pro diváka, dívat se na někoho, jak staví podlahu. Ale já jsem odjakživa strašně rád sledoval práci dlaždiče. Kolem něj projdou desítky lidí a je to pro ně absolutně nezajímavé. Mně se ten proces líbí. Připravit si písek a vápno, kladívko. Ale pro člověka, který není vybavený podobnou schopností, to může být nesrozumitelné. Proto začne tleskat do rytmu. Takový člověk neprokoukne nic, během celého představení se nedostane tam, kam ho chtěl Josef nasměrovat.
I když mě jako diváka zajímá, kam mě posouvají tvůrci. Vždyť pro nás bylo těžké systematicky si přijít na jednotlivé postupy. Pro mě bylo náročné vytvořit si techniku, jak natírat podlahu. Josef říkal, že v tom je něco až zenového; jen v té samotné práci. A to mě zajímá. Drobnosti. Celý proces. Práce v sobě něco obsahuje. Ale to je vybavenost, kterou asi každý nemá.
Určitě. My se tu bavíme i o tom, že primárně sem jde člověk na něco, co je vizuálně nesmírně atraktivní. A tohle vyžaduje pozornost.
R. Novák st.: Vyžaduje to přípravu, minimálně si přečíst, o čem to je. A nic nečekat.
R. Novák ml.: Ale to je i u Family. Už tohle představení pro ně bylo moc. Jenže brát ohledy na diváka při tvorbě, je to poslední, co dělám.
Což se dá pochopit…
R. Novák st.: Vždyť přesně tak. Pojďme dělat odvážné věci. Jak říkal i Josef: Kdy má přijít ta chvíle, kdy otevřeš dveře do tajemna? Kdy si dovolíš tyhle věci?
Jaké bylo pro vás dva zkoušení Black Black Woods?
R. Novák ml.: Já jsem zjistil, že to musím jet vždycky celé. Zkusili jsme jednou zkoušet jenom druhou část, ale zjistili jsme, že to nedává smysl… Tělo musí mít v sobě kód těch tří hodin, nebo pak tak hodina a půl nemá nejmenší smysl.
Vnímají to podle vás takhle i diváci?
R. Novák st.: Když jsem po představení mluvil s několika lidmi, říkali, že to prožili s námi. Nějaká cizí paní přesně pojmenovala jednotlivé momenty do posledního detailu.
R. Novák ml.: Mně se to stalo teď na Roots. Vítal jsem diváky, přišel pán, který byl na Black Black Woods, říkal mi, že si cení kroku, který jsme jako company udělali, i když tu inscenaci rozdýchával další dva dny.
Rozumím tomu, co myslel. Spousta věci se dneska dělá instantních, rychlých a jednoduchých. A všechno, co se odehrává v Black Black Woods, jde proti tomu.
R. Novák st.: Kdyby to oslovilo jen pár lidí, tak to stojí za to. A jak jsem říkal, lidi to dokázali pojmenovat, pojmenovali sebe. I když to řeknu blbě: Pojďme se zastavit! Chvála pomalosti, která byla i v Aténách, kde i život probíhal jinak, když jsme to zkoušeli v izolaci.
Chápu, že tuhle odezvu slyšet je nesmírně důležité. Jen ty atypické časové sekvence jsou těžko přijatelné.
R. Novák ml.: Nemůžeš jít s tím, že ti něco uniká, nebo z donucení. Pokud máš někde důležitější věci, tak sem vůbec nemáš chodit, protože tady potřebuješ, aby čas plynul v dlouhých plochách.
R. Novák st.: Když jsme byli v Aténách, četl jsem Chválu pomalosti. Najednou mi bylo jasné, že pomalost je obrovský dar. Jenom sledovat zápis: „Udělám to jinak“ a celý to prožít. Je to proti času.
R. Novák ml.: Byl na tom kluk, který dělá kondičního trenéra, úplně nepolíbený divadlem. Říkal, že tohle je nejvíc, co kdy v životě viděl. Vnímal to skrze pohyb, vnímal to, co se s tělem děje, když hodinu píšeš a opakuješ pozici. A to paradoxně já sám pomalé věci nenávidím. Nesnáším, když se na to musím koukat, když to musím dělat. A přitom tady mě to přijde automatické.
Čím to je?
R. Novák ml.: Dává mi to smysl. Tělo nemá šanci zobrazit emoci, když za sebou nemá ty předchozí tři hodiny. I kdybys byl sebelepší herec, tak to nezahraješ. Nezahraješ výraz po tom, když tam naskládáš tunu a půl hlíny… a můžeš být sebelepší, ale nikdy to nebude stejné! A to nenávidím psychologické divadlo, ale tady to vychází z práce, která je ve vztahu k materiálu, který tě omezuje, vytváří a zobrazuje mezilidské vztahy.
Můžu říct, že i z pohledu člověka, který tam sedí a má za sebou čtyři hodiny a sleduje pohyb, začne pomalu s vámi oběma fyzicky trpět. I z pohledu toho diváka člověk vidí najednou šílené utrpení a sílu.
R. Novák st.: Právě ta práce je pěkná. Scéna se postaví během inscenace. Herec nepřijde k hotovému, vykope si hrob.
Do konce roku odehrajete ještě Family. Jaké máte s trilogií další plány? Chcete ji někde znovu představit?
R. Novák ml.: Určitě je skvělý, že se nám teď podařilo dostat sem všechny tři projekty v rámci podzimu. Divák by měl mít možnost zhlédnout celek najednou. Myslím, že člověk, který viděl před rokem Family, si možná ani neuvědomoval, že je to součástí trilogie. Nezáleží, v jakém pořadí to uvidí, ale jak to vnímá celkově, jak nahlíží na téma v tuhle dobu, skrz tyhle výrazové prostředky.
Zatím jste nezkoušeli kontaktovat někoho, kdo by vám trilogii umožnil odehrát celou?
R. Novák ml.: Zkoušelo se to venku, ve Francii, ale neměli prostředky. A tady… možná festival v Plzni, možná Brno. Mělo by to být v industriálním prostoru, nebo to hrát v rámci festivalu na Jatkách. Bylo by hezký, vidět to v rámci čtrnácti dnů.
R. Novák st.: Já si pamatuju, když jsme hráli Dolls v Brně, tak se na to představení přiletěl podívat člověk z New Yorku, jen tak na otočku.
R. Novák ml.: Přitom my jsme nebyli schopní dostat recenzenty na premiéru do Trutnova. Půlka kritiků řekla, že si počká, až to bude v Praze. I když je to úplně opačný trend než ve světě, kde velký company dělají premiéry mimo hlavní města. Píše se pak nejen o divadle, ale i o tom místě. V Čechách se tohle nedaří. Já se obávám, že v tomhle případě je to primárně o prostředcích. Ten projekt většina festivalů v Čechách nezaplatí, zároveň vědí, že reakce publika jsou rozpačité.
R. Novák ml.: Celý ten projekt je různorodý. Navíc všichni neustále porovnávají. A ty se pak snažíš vyhovět. Kladeš si spoustu otázek. Jak pracovat v žánru nového cirkusu? Co ten žánr vůbec je? Co je pro mě a co je pro diváka? Jenže pro mě je nový cirkus to, co je celá ta trilogie. A hlavně nový cirkus je svět ve světě. Proto i touhle trilogií jsem z toho chtěl vykročit. Chtěl bych spolupracovat s lidmi, kteří s tímhle žánrem nemají nic společného, protože doufám, že mu přinesou něco nového.
To napovídá i tomu, proč chystáte spolupráci s Dejvickým divadlem. Co se připravuje?
R. Novák ml.: Když s herci z Dejvického hraju ve filmu, tak je to koncert. Když tohle zažívám na jednom natáčecím dni, co se stane v rámci žánru nového cirkusu? Neměl jsem ambici režírovat Dejvické divadlo, naopak bych chtěl, aby to dělal člověk, který s tím nemá absolutní zkušenost. Protože mě zajímá, jestli to novému cirkusu něco přinese. A naopak jestli to něco přinese jim.
A rýsuje se něco konkrétního?
R. Novák ml.: Potkali jsme se před prázdninami, byl tu Krobot. Mluvili jsme o různých tématech. Zvažujeme klasiku – Čechova, Shakespeara –, ale teď to vypadá, že to bude psát Krobot ve spolupráci se svým scénáristou.
R. Novák st.: Však oni byli nadšení, když tu byli na společném workshopu.
R. Novák ml.: Já bych spíš počítal s tím, že to vůbec nemůže dopadnout dobře. Obě strany riskují svoje jméno, riskují, že ztratí diváky. Ale i proto se snažím tenhle projekt už čtyři roky realizovat.
A to je cesta, kterou se chcete do budoucna ubírat?
R. Novák ml.: Vytvořili jsme plán do roku 2021. Chystáme celovečerní film. Příští rok nás čekají dvě premiéry, na konci října právě projekt s Dejvickým divadlem. Máme nový projekt s rwandskými akrobaty, budeme s nimi zkoušet, ale ještě nevíme, jestli něco přivezeme zpátky do Čech, protože jsme na to nedostali peníze, takže to pytlíkujeme, jak to zrovna jde. Ale určitě něco vymyslíme.
