Představení spojující postupy nového cirkusu s digitální projekcí režíroval Petr Forman, účinkuje v něm 21 herců pěti národností. Hraje se v originálním stanu pro tři stovky diváků, který za tímto účelem vyrostl na smíchovském nábřeží v prostoru zvaném Erpet Centrum. Ptačí sněm tu bude možné vidět do půlky listopadu.
Už od bran areálu je krásný výhled na cirkusové nádvoří mezi dvěma stany osvětlené řadami žárovek. Večerní vzduch nese sváteční varietní atmosféru, pro niž se zdá snadné podstoupit i nějaké to nepohodlí: rozčvachtaný trávník, před kterým trochu chrání plastový koberec, a hlavně celkem dlouhé čekání na vstup.
Štrúdl diváků se vine skrze dřevěný hangár, jedním vchodem tam a druhým ven, a odtud až k bráně do pruhovaného stanu. V dřevostavbě, která se ukáže být útulným barem a zároveň pokladnou, si diváci nejen vyzvedávají rezervované lístky a kupují občerstvení, aby jim fronta lépe ubíhala. Také si tu vybírají papírové ptačí masky. Do stanu, kam vstupují po malých skupinkách, tak už vcházejí připraveni na svou ptačí proměnu.
"Já tedy nestojím o to, aby mě někdo tahal na jeviště," říká zaskočeně žena ve frontě, pak si ale nasadí masku papouška. Možná se v duchu rozhodla sednout si dozadu, aby ji "nevyvolali". Zbytečná obava. Nic interaktivního ji nečeká. Jen sugestivní vstup do "ptačího hnízda".
Dudek v čele
První dojem je okouzlující. Po komorním přivítání v předsálí malá skupinka nově příchozích diváků kráčí po kobercích kolem perských paravánů a orientálních lampiček. Cestu do hlediště ukazují vousatí a trochu děsiví mniši.
Představení pomalu začíná. Muž nesoucí klec s malými živými ptáčky vypráví o krutosti králů a bezmoci poddaných. Jako buřič rozžehávající lidská srdce vyzývá k odhodlání: k cestě za pravým králem Simorgem, který prý zná skutečný smysl všech věcí. Muž podněcuje k opuštění starého života a namáhavé cestě za poznáním.
Kolem něj krouží derviši, zní osudová hudba, až nastává chvíle přeměny. Nejprve trochu odpudivá, to když aktéři sundávají z obličejů gumové, fousaté masky mnichů, ale potom nádherná.
Herci a herečky se na chvíli stanou sami sebou a pak jako by jim v žilách začala proudit ptačí krev. Pomalu se oblékají do kostýmů, avšak ptačí podstata vychází z nitra jejich těl a dokonalé oděvy tu přeměnu jen korunují. Dlouhý ladný krok nebo hrabavé poskakování a nadouvání hrudi, trhané pohyby hlavou. Je to krásné, trochu komické, ale ne přímo směšné.
Křídla mají netypicky ztvárněná jako obří vějíře svírané v dlaních. Tento nápad umocňuje ladnost ptačích tanců, navíc je velmi výtvarný. Zahlédnout lze sovu, vránu, kachnu, páva, holubici, a hlavně dudka, který všechny povzbuzuje a vede.
Ptáci nad krajinou
Začíná dlouhá a strastiplná cesta, hejno se vznáší. Ptačí let diváci prožívají jako ve 3D kině. Ve stanu je obklopuje obří videoprojekce, ve které živí tvorové synchronizovaně plachtí nad imaginární krajinou. Jistě nejatraktivnější část představení přerušují epizodické zastávky - milostný duet dvou ptáků, setkání s netopýry nebo zápas k smrti unaveného opeřence.
Na konci pouště se hejno setkává s obří loutkou, člověkem. Ten ptákům oznámí, že ještě musí překročit sedmero údolí - sedmero těžkých zkoušek. Co by se v literatuře stalo rozjímáním nad důležitými stavy lidské duše, vyznívá však v představení poněkud monotónně, jako šedé překonávání povinného utrpení.
Očekávané naplnění, seznámení s králem na hoře Kaf, přináší jen malé uspokojení. To, jak se poslední ptáci, kteří vydrželi až do konce, setkali se Simorgem a co při tom pochopili, divák nespatří ani neprožije. Pouze se to dozví od vypravěče, jenž celé představení uzavírá, zatímco se ptáci opět proměňují v lidi.
Ptačí sněm od Divadla bratří Formanů balancuje mezi moudrostí a naivitou, velkým gestem a patosem. Některé situace se daří ustát lépe, jiné by bylo možné zkrátit. Videoprojekce s živým herectvím představuje velmi lákavou kombinaci.
Formani už svou parodií na western Deadtown z roku 2017 ukázali, že nový cirkus je láká a dobře jej ovládají. Deadtown byl ale šťavnatější. Vstřebal více cirkusových dovedností, scénických nápadů a vtipu. Ptačí sněm samozřejmě představuje úplně jinou látku. Do symbolického příběhu a filozofického perského eposu z 12. století od básníka Faríduddína Attára se humor vkládá obtížně. Víc cirkusu, více řeči těla a méně vypravěčů by dojem nicméně zlepšilo.
V Česku nejvíce Ptačí sněm proslavil svou autorskou knihou z roku 2011 kreslíř žijící v New Yorku Petr Sís. "Myslím, že neexistuje český překlad Ptačího sněmu, jen ta Sísova kniha," říká Petr Forman, podle kterého se brzy po vydání publikace schylovalo k divadelní adaptaci. "Chystal to producent Richard Balous z La Fabriky, ale sešlo z toho," dodává režisér, podle něhož měl na inscenaci spolupracovat i Petr Sís.
Jiné zpracování Ptačího sněmu kdysi oslnilo otce bratří Formanů, světoznámého filmového režiséra Miloše Formana. Ten počátkem 80. let minulého století viděl inscenaci, na níž britský režisér Peter Brook spolupracoval s francouzským scenáristou Jean-Claudem Carriérem. Hrála se v několika zemích. Výtvarník Sís, pro něhož byl Miloš Forman "mentorem", uvádí, že v době, kdy o své knize uvažoval, ho Miloš Forman popostrčil právě vzpomínkou na Brookovo zpracování.
Petr Forman si nicméně k Ptačímu sněmu našel nezávisle vlastní cestu. "Jednou za dlouhou dobu připravíme nové představení, se kterým pak nějakých pět let žijeme, cestujeme. Zvažovali jsme několik látek, Ptačí sněm byl mezi nimi. Asi před třemi lety mi ho připomněl spoluscenárista Ivan Arsenjev. Tehdy vznikla první verze scénáře," vysvětluje režisér.
Ptačí sněm Divadla bratří Formanů bude k vidění do 15. listopadu. Potom celá produkce zabírající pět kamionů zamíří do Dánska, kde bude hostem festivalu. Po zimní přestávce Formani s novinkou hodlají kočovat po Francii. Do Česka se vrátí zase v roce 2026.
Divadlo
Divadlo bratří Formanů: Ptačí sněm
Fotbalové hřiště Erpet Centra, Praha, premiéra 25. září, reprízy do 15. listopadu.
