Do zatraceně poklidného městečka Deadtown, jež z letargie neprobere ani běsnící tornádo, přijede cizinec. Je to fotograf, kouzelník a také trochu podvodník. A majitelka malého saloonu i velké brokovnice si vezme do hlavy, že jej ožení se svou dcerou Josephine. Ta už ale miluje jiného.

Celovečerní novinka Deadtown má všechny ingredience, které se od "Formanů" očekávají: cirkusově nalíčené herce, omšelou, lehce dekadentní stylizaci, naivní komické scénky střídané s vytříbenými akrobatickými výstupy. A především silnou představivost.

Starosvětská image, moderní technika

Dříve než se představení dostane k samotnému příběhu z Divokého západu, otevírá ho série kabaretních čísel: kovbojové tančící na dřevěných schodech; výstup pistolníka se sličnou asistentkou, jež chytá kulky mezi zuby; kouzelník, který promění dva kovboje v jednu dívku. A také jezdec na bicyklu, který má sice olysalou hlavu a divný plnovous, jeho jezdecké umění mu ale nakonec přinese srdce krásky a velký aplaus publika.

V polovině představení se scéna změní, zatáhne se průhlednou oponou, která poslouží k přední projekci. Starosvětská image starých dobrých kabaretiérských časů nebrání tvůrcům ve využívání moderní techniky. A tak se diváci na pozvání kouzelníka a díky videomappingu ocitnou v horké pustině zmítané vzdušnými víry.

Divoký západ devatenáctého století ale podléhá širší imaginaci. Například místo mustangů se prérií prohánějí koně‑bicykly. Herci vstupují do živé projekce a před očima diváků se dějí kouzla. Také důmyslně pohyblivá scéna pomáhá nečekaným proměnám.

Příběh se odehrává bez hlasů, jako němá groteska. Stejně jako filmy ze začátku kinematografie "běží" v některých scénách děj zrychleně, herci dokonale imitují trhané pohyby, jak je to známé z projekcí prvních celuloidových snímků.

V Deadtownu není zdaleka tolik akrobatických výstupů jako v podobném kabaretiérském představení Obludárium, které Divadlo bratří Formanů s velkým úspěchem uvedlo před deseti lety. Přesto by se i Deadtown mohl stát dalším divadelním hitem.