Neděle 23:30 - Hotovo! Festival Colours of Ostrava 2007 končí. Nádherné vystoupení Marianne Faithfull a její skupiny zakončilo výjimečnou akci. Jednu z nejlepších a nejsympatičtějších u nás.
Z areálu směřuje dav lidí s batohy na zádech, stánkaři se pokoušejí spočítat, kolik toho za ty čtyři dny prodali, pódia se bourají. A já jsem přešel naposledy Ostravici.
Krátce po desáté se rozloučili organizátoři a hned po nich nastoupila závěrečná hvězda festivalu, britská zpěvačka a jedna z rockových legend Marianne Faithfull. Ve výtečné formě odzpívala asi osmdesát minut, ve kterých byl prostor jak pro hity, které za čtyřicetiletou kariéru nasbírala, tak pro novinky.
Trojice muzikantů ji citlivě doprovázela, hvězda byla velmi milá a bezprostřední. Koncert gradoval, po počátečních baladách mnohé diváky překvapil tvrdší, nebo řekněme alternativnější blok na závěr.
Zazněly zásadní hity jako As Tears Go Bye, Broken Angels nebo Ballad of Lucy Jordan a Marianne ve světle oranžové róbě a černých kalhotách rozdávala úsměvy na všechny strany, přestože písně, které zpívá, ve valné většině moc veselé nejsou; dokonce i trochu tančila.
Lepší závěr festivalu si snad ani nejde představit. Rocková ikona ve skvělé formě odehrála vynikající koncert před publikem, které sem jezdí i poznávat a je výjimečné schopností reagovat i na hudbu, kterou neslyšelo.
Když Marianne Faithfull řekla Zpívat pro Vás mi dělá dobře, možná mluvila za všechny interprety a skupiny nejen letošního ročníku.
Momenty hodné zapamatování si určí každý sám. Já si troufám tvrdit, že málo návštěvníků zapomene na řádění Vinicia Capossely, složitost Biancy Casadyové z CocoRosie, nebo naopak vstřícnost a energii X Alfonsa i na roztomilou cudnost, s níž si Marianne Faithfull sahala po každé písni pro brýle, aby přečetla co má vlastně následovat.
Tyhle Barvy jen tak nevyblednou a hlavně za rok budou nazpátek. Já tady za rok určitě budu. A co Vy?
Neděle 21:00 - Švédská pětice Mando Diao to jako předposlední vystupující na hlavní scéně slušně rozjela. Moderní kytarový bigbít evidentně poučený jejich známějšími krajany The Hives slavil hlavně u mladšího publika úspěch. Svižné songy, chytlavé refrény, snad trochu chybí původnost, ale kdo na ni dneska kouká. V záplavě exkluzivit sice byli Mando Diao tak trochu obyčejní. Ale určitě patří do hudební palety, které letošní festival nabídl.
Ostentikk Street Brothers z ostrova Mauritius, poslední skupina na Barvách, nabídli divokou směs reggae, dubu a hip hopu. Publikum na Černé louce si letos naposledy zatančilo a rozhodně bylo na co. Kapela řádila jako o život a diváci se nenechali zahanbit.
V Tentu patnáct minut po Ostentikk Street Brothers začali vítězové soutěže Colours Talent, skupina Prosti Dumi - taky poslední vystupující na této scéně. Všechno směřuje k vyvrcholení festivalu, koncertu Marianne Faithfull. Jinak se už pomalu bourá, některá pódia jsou téměř rozebraná.
Poslední příspěvek do blogu, který Vás - doufám - nudil co nejméně, sepíšu po jejím koncertě. Za těch téměř devadesát šest hodin, které jsem na Colours strávil, jsem poslal osmnáct příspěvků a v notebooku mám přes 1200 fotografií. Pravda, většina nestojí za nic, ale nestíhám je mazat. Aby ještě nějaké přibyly, už musím běžet.
Marianne Faithfull si nepřeje fotografování z koridoru, tudíž musí všichni fotografové co nejblíž k pódiu, nejlépe tedy do první řady. Tam budu za ty čtyři dny vlastně úplně poprvé. Tedy pokud se tam dostanu.
Neděle 19:30 - Ba Cissoko to se svou korou skutečně umí. On a jeho tři spoluhráči předvedli Ostravě, která alespoň dnešním počasím trochu Afriku připomíná, co znamená dokonale zkrotit duchy, které v tomto nástroji údajně sídlí. Strhující rytmická show roztančila téměř všechny diváky, kteří přihlíželi.
Kora je strunný nástroj vzdáleně připomínající loutnu a prý na něj mohou hrát jen vyvolení. Ty ostatní, co se jí dotknou neoprávněně, posedne zlý duch. Tak praví západoafrická legenda; jisté je, že zvuky, které se z nástroje v rukou mistra linou, jsou vskutku pozoruhodné. Občas to vypadalo, že je na pódiu několik Hendrixů, ale pořád tam byli jen dva hráči na koru, baskytarista a perkusionista.
Chvíli znělo něžné vybrnkávání, jindy oba nástroje kvílely jako démoni a někdy se rozjely zběsilé rytmické mezihry. Tihle čtyři to skutečně umí, jejich nástroje chvílemi působily jako posvátná kopí, kterými poddané nutí k tanci. A ti se rádi nechali, při takové hudbě ostatně postávat nelze.
Uličkou nad Spektrem už proudili návštěvníci, kteří toho mají dost, nebo prostě z nějakých důvodů musí domů. Vlastně celý areál už vyhlíží podstatně volněji. Je to tak, Colours pomalu končí.
V této chvíli zbývá do úplného konce pouhých pět koncertů. Na Barvách právě v této chvíli baví návštěvníky Pavol Hammel se skupinou Prúdy, v jejich řadách jsou opět Fero Griglák a Fedor Frešo, členové legendární sestavy ze sedmdesátých let, ve které nechyběl ani Marián Varga. Ten byl v Ostravě už včera. Tentokrát zazněla Zlatovláska a určitě i další hity; Prúdy působily svěže a zařadily se do skupiny "seniorů", kteří návštěvníky letošních Colours potěšili.
Vidíte, senioři, na ty bych málem zapomněl! Pořadatelé velmi sympaticky povolili v neděli vstupné všem osobám starším pětašedesáti let a tenhle krok se dočkal odezvy. Branami prý pošlo přes sto starších spoluobčanů. Snad je návštěva přesvědčila, že se jejich pravnuci a pravnučky dokáží bavit celkem civilizovaně.
Ale už dost, za půl hodiny začínají na druhém břehu švédští rockeři Mando Diao
Neděle 18:00 - Na tiskové konferenci se organizátoři pokusili shrnout dojmy z pomalu, ale jistě končícího festivalu. A panovala tu všeobecná spokojenost s tím, že letošní ročník proběhl bez problémů, jen s několika kosmetickými programovými změnami. Letošní Colours zažívají podle programové ředitelky Zlaty Holušové "opět nejlepší ročník".
Zafungovaly i novinky. Osvědčila se Slam Poetry, koncerty v kostele byly přeplněny, rozhodně se plánuje ještě větší nabídka workshopů.
Bez rozšíření se pravděpodobně do budoucna neobejde na Colours of Ostrava téměř nic, letošní ročník je rekordní nejen co se týče rozpočtu, ale i návštěvností. Přesná čísla budou známa až po skončení , ale už je jisté, že hranice 20 tisíc návštěvníků byla pokořena. Proto se plánuje rozšíření stanového městečka i celého areálu.
Jinak na Barvách právě vystoupila americká dívčí formace Sauce Monky, která svým zpěvným rockem může jen těžko open air návštěvníky urazit. Po nich přišla jedna z těch malých změn: Bára Basiková ze zdravotních důvodů nemůže vystoupit, tudíž hrají Lily Marlen.
Na hlavní scéně to se slušným ohlasem roztáčí Brathanki, leč lidové popěvky s utahanou metalovou kytarou mi nic moc neříkají, tak jsem je jen vyfotil a běžel dál.
Zatím je tu pořád celkem klid, většina lidí využívá každého sebemenšího kousku stínu, mnozí se ponořili do vln Ostravice. Při jednom z přechodů mostu jsem zaslechl evidentně místní občany, kteří to trochu jízlivě komentovali: "Ti ve vodě určitě nejsou z Ostravy."
Nicméně i přes velké vedro se konají dílny: na Hradě se tančí salsa a na Černé louce africké tance pod vedením členů skupiny Tiditade. Afrika bude vévodit i hudbě: V zákulisí hlavní stage už určitě Ba Cissoko ladí svou koru...
Neděle 15:00 - Vedro je naprosto vražedné. Nedýchatelno bylo dokonce i v evangelickém kostele, kde se konalo vystoupení tibetské zpěvačky Yungchen Lhamo. Přestože prohlášovala, že není žádnou výjimečnou osobností, nebo snad dokonce andělem, ale jedním z nás, nutno konstatovat, že její aura je naprosto výjimečná; troufám si tvrdit, že její zpěv a vystupování měly pro mnoho návštěvníků toho výjimečného vystoupení očistný charakter.
Jen hlasem naprosto ovládla celý kostel, velmi vstřícně komunikovala s publikem - a ten její hlas je opravdu úžasný. Zpěvačce krátce před odletem na koncert v Ostravě zemřela matka. Lhamo ale vystoupení nechtěla podle vedení festivalu zrušit: smrt bere jako součást života.
Při takové malé anketě, kterou jsem včera dělal mezi návštěvníky , dva z dotazovaných říkali, že se těší hlavně na ni. Teď už to chápu.
Dalšími očekávanými byli hlavně Gipsy Kings, dvě děvčata prý přijeli kvůli Divokému Billovi, dalších několik se těší na Marianne Faithfull, která festival uzavírá. Tři zpovídaní se přijeli podívat hlavně na Gorana Bregoviće, ale tak se jim tu líbí, že se rozhodli zůstat do konce. Takhle nějak by to mělo vypadat.
Nejlepším koncertem podle mnohých byli Balkan Beat Box a také Gipsy Kings. Pro mě zatím vedou Vinicio Capossela, Bajofondo, CocoRosie a X Alfonso. Hodně dalších účastníků má jistě jiné favority: důležitější je, že všichni potvrdili, že se jim festival líbí a budou se sem snažit vrátit.
Právě teď na hlavní stage vrcholí koncert Divokého Billa, na Barvách před chvílí dohráli Gothart, kteří sice neměli velké publikum, ale snad nikdo při jejich živelných písních nemohl sedět. Potvrdili, že jsou lepší a lepší.
Ještě pořád se toho děje hodně, na vystoupení se chystá americká dívčí kapela Saucy Monky, po DB vystoupí "polský Čechomor" Brathanki a v Tentu probíhá celý den přehlídka vydavatelství Indies. Vyvrcholí koncertem vítězů soutěže Colour Talents, skupinou Prosti Dumy.
A za pár minut vypukne oficiální souhrnná tisková konference k letošnímu ročníku, takže se zase poroučím...
Neděle 13:00 - Colours of Ostrava se do svého čtvrtého a posledního dne probudili do hotové výhně. Prý 34 stupňů Celsia, na slunci ale určitě víc, a hlavně ani vánku. Bude to dnes náročné, také už docházejí síly, ale na druhou stranu je dnešní program opět natolik nabitý! Byla by škoda nevidět nejen Marianne Faithfull, ale také virtuozy z Guineje Ba Cissoko, švédské rockery Mando Diao nebo ragga z ostrova Mauritius v podání Otentikk Street Brothers. A samozřejmě další zástupce zahraniční i české scény.
Včerejší den skončil v podstatě klidně. Tata Bojs byli takoví jako vždycky, tedy milí, sympatičtí a se spoustou energie. Fandila jim celá pláň před hlavní stage, což poněkud odnesli Balkanbeats DJs, na které tančilo v nedalekém Tentu pouhých pár desítek lidí. Ani tak tihle Balkánci z Berlína nikoho nešetřili. Skutečný nářez, jedna zběsilá dechovkovská punkárna střídala druhou a pro tanečníky opravdu nebylo úniku. Ačkoliv Balkanbeats DJs rozhodně stojí za vidění, refrénem sobotní noci bylo ale nakonec: "Není malých rock'n'rollí," který si tu zpíval snad každý.
Dnešní program začal v půl dvanácté na hlavní stage koncertem skupiny Hyperion. Tamtéž se teď rozcvičuje Gaia Mesiah a na Barvách teď také hraje Burana Orchestra. Ale to nejzajímavější se chystá v Evangelickém kostele, kde od jedné hodiny vystoupí královna tibetské duchovní hudby Yungchen Lhamo.
Očekává se výjimečné a capella vystoupení a velký zážitek. Malý drb: Yungchen vystoupila včera z letadla bez bot, pouze v ponožkách a několik hodin strávila v supermarketu, kde nakupovala blíže nespecifikovanou výbavu. Podle svých slov prý strávila měsíc (který údajně skončil včera) v prázdném bytě v meditacích. Co se stalo s botkami se přesně neví.
A po alespoň části jejího koncertu rychle na Barvy, kde vystoupí známí odborníci přes rakiji Gothart. Možná se stihnu podívat na scénu Spektrum, ale nejsem si jistý. Tam to totiž bude od čtvrt na tři rozjíždět Bill, a ten je na mě přece jen moc Divokej. Uvidíme
Neděle 00:40 - Jestli se teď takhle hraje na Kubě, můžete rovnou zapomenout na Buena Vista Social Club i na jejich son a chachu - je to možná milé, ale trochu mimo mísu. Protože to, co předvedl X Alfonso s pěticí svých spoluhráčů, se jen tak nevidí a neslyší. Král soboty je z Havany.
Divoká pulsující show kubánské šestice publikum naprosto nadchla. Celé to odpočítali na projekčním plátně a hned poté následovaly záběry bouraných domů a věží. Tenhle symbol nebyl samoúčelný: co přišlo potom, mělo podobně destrukční dopad. X Alfonso byl prezentován jako zástupce jungle a hip hopu, ale to byly jen střípky dnešní produkce.
Divoká, pestrá a zatraceně tvrdá rytmika (jasně, jsou z Karibiku), metalová kytarová sóla, zpěv a rap snad všech co byli na scéně. Tedy kromě bubeníka, protože ten měl dost co dělat. Nejlépe snad sedí přirovnání k Princeovi, ale ten snad nikdy nebyl takhle syrový. Rock'n'roll, hip hop, funk, ragga, jungle, soul, dub. Tohle všechno a spousta dalších vlivů se v hudbě X Alfonsa umně snoubí v okouzlující chuť toho nejžhavějšího karibského koktejlu současnosti.
Další plusem je, že X Alfonso rozhodně zůstává na Kubě; většina písní o ní pojednává, jednu dokonce dedikoval rodné čtvrti, jiná se zase jmenuje Havana 8PM a refrén je Mi ciudad tedy moje město. A jako videoprojekce manga komiks.
Jednoznačně vrchol třetího dne festivalu. Nic na tom nezměnili ani Orange Blossom, kteří teď dohrávají na Barvách. Charismatický elektroworld z Bretaně vůbec nebyl špatný, méně veselí Transglobal Underground s daleko větším vlivem arabské hudby. Po Kubáncích trochu umělé, i když zpěvačka byla krásná a muzikanti hráli nadoraz.
Pro všechny kdo se těší na Marianne Faithfull dobrá zpráva. Už je v Ostravě, dostala růže a jela do hotelu odpočívat. Takže Sister Morphine bude.
Ale ještě před tím za půl hodiny začínají Tata Bojs, navíc se musím jít alespoň na chvíli podívat do Tentu na Balkanbeats Djs, které předchází pověst berlínského hitu.Dám vědět jak to dopadlo
Sobota 22:00 - Tak i v Izraeli se hraje pop. A vkusný, byť možná trochu přeslazený - ale to The Idan Raichel Project dohánějí vybranou instrumentací a skvělými vokály. Milé podvečerní vystoupení téhle formace. Tři vokalisté se předháněli, kdo zazpívá lépe, perfektní rytmika držela celou show na uzdě a perkusionista hrál na vodní bubny.
Nikdy jsem to neviděl: ve větším půlkulovitém bubnu je voda a menší je do něj ponořen oblinou nahoru a na něj se bubnuje. Zvuk se liší pravděpodobně podle množství vody; těžko říci, ale zní to pěkně.
A teď rychle na cikánský královský dvůr, abych neprošvihl první tři písně, kdy se smí fotografovat. Gipsy Kings, pravděpodobně mediálně největší hvězda festivalu, rozhodně nezklamali. Od prvního tónu měli publikum v hrsti a nepustili ho až do konce. Plocha před Spektrem se totálně zaplnila a tančilo se snad všude. Bandoleo, Volare, Baila Baila Me, zazněly snad všechny hity a královská koruna zůstala pěkně u nich. Jsou to sice takoví strejci, ale mají to v ruce.
Během jejich koncertu to ostatní vystupující neměli jednoduché, bohužel to odnesli také Please The Trees, kteří hráli v Tentu. Ale i před méně než poloprázdným hledištěm odehráli vynikající koncert a určitě před sebou mají slibnou budoucnost. Stylově někde mezi U2 a Coldplay, ovšem s velkými ozvěnami indie scény a vynikajícím zpěvem Vaška Havelky (jinak selfBrush).
Pak už jsem vážně musel něco sníst, což mi připomíná, že jsem se ještě nezmínil o místních kulinářských možnostech. Kdo by čekal festivalový standard, by byl nejspíš překvapen. Mimo klasických klobás, halušek nebo langošů tu dostanete také čerstvé bramboráky, jitrnice a spoustu pečeného masa. Ale také kuchyni indickou, africkou, čínskou, valašské koláče i palačinky, a to jsem určitě na spoustu dalších věcí zapomněl.
Jen jsou trochu fronty, ale to se při tom počtu lidí nedá nic dělat. Jen tak pro srovnání když jsem opouštěl areál hradu, tak se mi zdálo, že jsou tam snad všichni, jak tam bylo plno. Ale při příchodu na Barvy, kde hrál Dan Bárta s Illustratospheres, následovalo velké překvapení: plno.Mmám pocit že nový návštěvnický rekord už padl.
Teď následuje kubánská hvězda X Alfonso a také multikulturní Orange Blossom. Takže zase za pár hodin
Sobota 19:25 - Cestou do kostela jsem zahlédl Vinicia Caposselu, jak zrovna se svou crew před hotelem nasedá do autobusu. Vypadal velmi spokojeně; možná s tím kolik diváků včetně mě jeho show rozhodila. Už na sobě neměl tričko s ikonou Virgen de Guadaloupe jako včera, ale dětské sluneční brýle s červenými obroučkami mu zůstaly. Snad se někdy ještě ukáže
Dav před kostelem, kde hrál Marián Varga, mě pak trochu vyděsil. Nečekal jsem, že bude mít takovou odezvu. Ale nakonec se všichni pěkně vešli, ten nahoře měl zase vyprodáno a hlavně to znova stálo za to.
Moyzesovo kvarteto odehrálo na začátek jednu etudu, při které Vargovo klávesové království zůstalo osamoceno. Ale pak se objevil a spolu se svými spoluhráči odehrál nádherný koncert. Přehráli snad celé vynikající album, které před pár měsíci vyšlo u vydavatelství Indies, a byl to zážitek. Nádherné melodie, které smyčcový kvartet přehrával, Varga umně zdobil různými variacemi, nebo naopak boural divokými akordy. Některé legendy nestárnou.
Podobným příkladem je i kytarista Radim Hladík, jedna z největších osobností českého bigbítu. Se svými o několik generací mladšími spoluhráči ze skupiny Blue Effect předvedl na Barvách velmi energické představení, které potěšilo pamětníky a mládež muselo minimálně překvapit.
Z nostalgie jsem se posléze vydal konečně i do Tentu, kde hrál Filip Topol se svojí Psí armádou. A opět velká radost! Topol je ve vynikající pěvecké formě; krev už sice na klaviatuře nenechává, ale grády to má pořád. Prostě pěkné vzpomínkové odpoledne.
Tyhle řádky dopisuji ve VIP prostoru na Moravskoslezském hradě, a přitom právě na Spektru začalo hrát mezinárodní sdružení Balkan Beat Box. Takže pauza.
A jsem zpět! Jízda: Balkan Beat Box hrají kříženec dubu, funku a balkánské dechovky poučený mnoha dalšími styly; kříženec zajímavý, veselý a taneční. Během pár skladeb se téměř celá plocha před hlavní scénou zaplnila a snad úplně všichni tančí a skáčou, i v tomhle počasí.
A teď rychle do press centra poslat tenhle post a zase nazpátek. Za chvíli začíná na Barvách očekávaná formace The Idan Raichel Project z Izraele, v osm přijdou pověstní Cikánští králové. Po Balkan Beat to mají těžké, svou korunu budou muset zatraceně obhajovat.
Sobota 16:30 - Třetí den Colours of Ostrava 2007 je prozatím zasvěcen hlavně slunci. Nádherné počasí z loňského roku se vrátilo. Ale hraje se pořád, vedro nevedro. Na Spektru dohrávají Tleskač, kousek vedle v Tentu právě skončili Eggnoise a na barvách řádí Iva Frühlingová se svým bandem. Docela jim to šlape, charisma pochopitelně nepřehlédnutelné; prostě ideální odpolední pohoda.
Hodně návštěvníků prozatím posedává ve stínu stromů a věnuje se důležitému doplňování tekutin. Někteří okukují spoustu atrakcí, které festival nabízí, popřípadě zboží v prodejních stáncích.
Pro ty, kterým zdejší hudba učarovala natolik, že se rozhodli věnovat jí profesionálně, je připraven stánek s kytarami; lze tu sehnat i africké bubínky nebo australské didgeridoo. Jiní obhlížejí módní obchůdky a ti odvážnější se vydávají do rukou kadeřníků.
Nahoře na Hradě je možno využít lezeckou stěnu, zahrát si fotbálek a vůbec dělat skopičiny, které pomůžou odreagovat se jinak než v pivních stanech. To si rozhodně nemohou dovolit ani místní technici a stage crew. Zatímco návštěvníci sledují jeden koncert, za pódiem většinou probíhá horečná příprava dalšího.
I tenhle blog je svým způsobem tak trochu show; možná ubohá, uznávám, ale pokračovat stejně musí. Takže teď se vydám do kostela; nejen se trochu zchladit, ale hlavně se podívat na klávesového čaroděje Mariána Vargu a jeho doprovod, Moyzesovo kvarteto.
Sobota 13:00 - Festival Colours of Ostrava se probouzí do třetího dne. Po včerejší dlouhé noci, kdy publikum už téměř vyčerpané zážitky pátečního večera dorazili Coldcut, se začíná poněkud volněji. První koncertem dneška budou Love Gangsters, startují na velké scéně za pár minut. A pak už to půjde ráz na ráz až do třetí hodiny ranní. A co že dneska uvidíme?
Na Spektru vystoupí kromě hlavních hvězd dnešního dne Gipsy Kings ještě rozjetí Balkan Beat Box, kubánská legenda X Alphonso a na závěr Tata Bojs. Ma Barvách kromě českých lahůdek, jako je Dan Bárta, Blue Effect nebo Iva Frühlingová, uvidíme zajímavé The Idan Raichel Project z Izraele nebo francouzské Orange Blossom.
V evangelickém kostele vystoupí průkopník alikvotního zpěvu David Hykes a slovenský klávesový mág Marián Varga se smyčcovým kvartetem. Určitě doporučuju a ujít si nenechám Please The Trees v Tentu a tamtéž divokou show v Berlíně domestikovaných Balkanbeats DJs. Zase to bude honička...
Ještě ke včerejšku, respektive k brzkým ranním hodinám. Díky dopisování reportu po CocoRosie (doteď mi zní v hlavě, bude to asi na dlouho) jsem nestihl focení Coldcut. Je mi to líto a bude to vypadat jako alibi, ale vlastně by ty fotky byly nudné.
Coldcut sice měli charismatického MCho, ale to hlavní šlo z reproduktorů a bylo k vidění na projekčních plátnech. Brutální elektro obohatila spousta vtipů, fíglů a legrácek i návraty k popu (Sweet Dreams!) - nikdo se nudit nemohl.
A teď do víru dění. Areál se začíná zaplňovat a hlavně přijíždějí noví a noví návštěvníci. Pořadatelé mají zaděláno na nový rekord, včerejší počítadlo se zastavilo na 14 tisících, takže to k těm necelým sedmnácti, kteří se přijeli podívat loni, není tak daleko.
Sobota 1:10 - Tři naprosto úžasné koncerty v průběhu dvou hodin, všechno to snad ani nejde pojmout. Sestry Casadyovy ještě zpívají a kňourají a rozhodně se mi z jejich koncertu odcházelo špatně.
Celé to načal italský démon Vinicio Capossela. Co se svými pěti spoluhráči předvedl, snad Ostrava ještě neviděla. Neuvěřitelná show plná převleků, pokrouceného blues, divokého kabaretu i lovesongů publikum uchvátila. Po první písni, hysterickém blues, přečetl s báječným přízvukem pozdrav. Zakončil ho slovy "Tohle byl jenom začátek!" a rozhodně nepřeháněl. Slova o italském Tomu Waitsovi nelhala, ale troufám si tvrdit, že tenhle pán je ještě daleko větší nihilista než Waits. Těžko se to vypráví, nutno vidět. Asi bych nikomu nevěřil, že italský písničkář může být pankáč, ale je to tak.
Samozřejmě jsem ani jeho koncert neviděl celý, protože jinak bych nestihl z Bajofondo Tango Club téměř nic, takže jsem se v jedenáct přemístil na hlavní stage. Argentinsko-uruguajské seskupení právě začínalo. Nádherné představení plné expresivních latinských rytmů, DJ vložek a neuvěřitelné (živé) videoprojekce bylo opravdu strhující. Publikum reagovalo na každé sólo houslisty Javiera Casally i všech dalších.
Gustavo Santaolalla, hlavní muž projektu, mi před pár týdny do telefonu říkal, že si živé hraní ohromně užívá a měl pravdu. Velmi pravděpodobně nikdo z diváků neviděl dvojnásobného držitele Oscara takhle řádit. Populární sošky získal za filmovou hudbu a dá se říct, že koncert Bajofondo Tango Club je také filmem. Nádherným, strhujícím, emotivním...
O emocích v podání CocoRosie se mluví ještě daleko hůře. Po dalším sprintu přes Ostravici jsem si pěkně se všemi dalšími fotografy počkal na druhou a třetí píseň, při kterých se smělo fotit. Ostatně první byla jen taková vítačka. Jenže fotit fakt moc nešlo, pódium bylo téměř neosvětlené, ale vlastně to ani nevadí.
Zážitek z koncertu CocoRosie se stejně nedá zachytit, ten si musí prožít každý po svém. Pravdou je, že celkem hodně lidí odešlo, hudba sester je přece jen dost alternativní, ale kdo zůstal, bude si tohle vystoupení pamatovat velmi dlouho. Čistá neupravovaná krása, zazpívala si i maminka Sierry a Biancy, o jejich projekcích se už vážně mluvit nedá. Končím, snad stihnu ještě posledních pár tónů.
A pak hned na elektronické pionýry Coldcut, kteří slibují jakési VJské výlety. No uvidíme
Pátek 21:30 - Tak to bylo vcelku milé setkání. Vinicio Capossela je evidentně jedním z těch, kteří své démony vypouštějí jen na pódiu, protože na setkání s novináři působil velmi klidně, zpočátku snad i stydlivě. Ale nakonec se rozpovídal a přemlouval přítomné ať jeho knihu doporučují českým vydavatelům. K čemu dojde při koncertě chlapíka, který před zástupci tisku klopil zrak? Začíná v deset na Barvách.
Trochu mě rozladilo, že jsem si zapomněl rezervní baterky v hotelu. Noc je ještě dlouhá, tak jsem si pro ně radši zajel. Odnesla to Salsa Celtika, ale co, stejně mi jejich hudba přijde lehce prvoplánová.
Jo, to Kamerunec Richard Bona je jiný kafe. Toho jsem si ujít nenechal a evidentně jsem udělal dobře. Podpořený vynikajícím mezinárodním sdružením předvedl skvělý koncert.
Trochu world music, hodně jazzu, rocková sóla a geniální melodie, prostě takový globální pop. Ale zahraný s naprostou bravurou, ostatně sám Bona je jeden z nejvyhledávanějších světových baskytaristů, hrává s Mikem Sternem nebo Patem Methenym. Prozatím nejspíš vrchol festivalu, ale přece jen byla tahle HUDBA pro některé návštěvníky těžká a prchali jinam.
Takže co teď? Za chvíli Vinicio Capossela, potom bleskurychlý přesun na hlavní stage, kde bude hrát Gustavo Santaolalla se svým Bajofondem, a o půlnoci rychle zase nazpátek na Barvy, kde budou ty divné sestry CocoRosie. A samozřejmě spoustu toho neuvidím, hlavně koncert Magnetic v Boomerangu. Rozhodně si sežeňte jejich album Wells, stojí za to.
Ale teď avanti. Vinicio už si jistě obléká tu svojí pohanskou masku a do ruky bere kraví zvonce
Pátek 20:00 - Djivan Gasparyan evangelický stánek Páně asi patnáct minut pěšky od festivalového areálu naprosto vyprodal. Téměř osmdesátiletý umělec v mládí hrál i pro Stalina, dnes spolupracuje s takovými jmény, jako jsou Brian Eno nebo Peter Gabriel. Mysteriózní duchovní hudba posluchače naprosto uchvátila; výraz nábožný poslech není nemístný.
Je téměř neuvěřitelné, že pouhé tři flétny (respektive něco jako flétny) dokázaly udržet pozornost posluchačů. Jistě k tomu přispělo i prostředí, ale všechno to svědčí také o kvalitě publika i festivalu.
Strávil jsem ovšem v kostele nakonec jen pár desítek minut, při pohledu do programu jsem si uvědomil, že za chvíli začíná Marie Rottrová. A kde jinde vidět její první koncert v životě než v Ostravě. Pravda, byla to trochu drastická změna, ale od toho jsou festivaly.
Ale jinak tedy Maruška, to byla veliká jízda. Neuvěřitelně vitální interpretka zpívala jak o život, tančila, rozdávala úsměvy na všechny strany. Doprovázela ji výtečná kapela vedená Zdeňkem Vřešťálem a Vítem Sázavským a její hity zpívala naplněná Černá louka. Bohužel nevím, jestli došlo i na profláklou sabaťárnu; musel jsem pro změnu spěchat na hlavní stage, abych viděl aspoň kousek francouzských Watcha Clan. Z těch se nakonec vyklubal celkem příjemný a zábavný mix dubu, break beatu a drum'n'bassu. A přihlížející dav to přijal se vším všudy.
Pokud se vám zdá, že reportuju jen ze dvou scén, tak se vám to nezdá. Ale zatím jsem se na další prostě nedostal. Ovšem jak Tent, tak Marley, Boomerang nebo Kinokavárnu se budu snažit alespoň průběžně navštívit.
Tyhle litanie dopisuju na poslední chvíli před začátkem tiskovky s italským démonem Viniciem Caposselou, za půl hodiny začíná vynikající kamerunský jazzman Richard Bona. Musím končit, Vinicio už se blíží.
Pátek 17:00 - Každý velký festival s sebou nese riziko časových posunů a změn. V Ostravě se začíná většinou načas, ale první změnu přineslo hned dnešní odpoledne. The Prostitutes a Anna K si prohodili pořadí, protože druhé jmenované čeká ještě vystoupení ve Vizovicích. Místo lehkých holek tedy vystoupila seriózní dáma a působila velmi mile; stejně jako slunce, které se usídlilo na festivalovým areálem a doufejme, že tam zůstane až do neděle.
Nakonec Anna K dokázala zvednout snad všechny, co byli v dosahu a odpočívali. Se svou skupinou předvedla celkem dobré představení, až nad očekávání tvrdě rockové. Nejspíš už trénovali na ten metalový svátek, zpěvačka na tohle téma prohodila pár vtipů. Ale šlapalo jim to slušně. Jak to ten Guma Kulhánek dělá, že vypadá pořád stejně a hraje snad ještě přesněji než dřív?
Festivalový národ se probouzí velmi opatrně. Když jsme kolem druhé procházeli areálem, vypadalo to tu velmi klidně. Eduardo je nadšen z místních krásek, latinská povaha se nezapře.
Zatím nejsou úplně plné dokonce ani pivní stany. Ale to vůbec neznamená, že by tu bylo málo návštěvníků. Podle mluvčího Jiřího Sedláka prošlo včera branami přes devět tisíc lidí, což je na čtvrtek velmi slušné číslo. Dokonce jsem to v odhadu podcenil.
Na scéně Barvy se právě chystá první letošní vystupující, nadějné trio Sunflower Caravan. A hoši to rozjeli parádně, jako kdysi Emerson, Lake and Palmer. Sestava varhany, basa a bicí - ale žádná konzervatoř, nýbrž pořádný kravál. Kdyby Keane měli koule a neměli zpěváka, snad mohli hrát něco podobného. Určitě o nich ještě uslyšíte a v klubu to musí být ještě lepší.
Děvčata Casadyovic, tedy Sierra a Bianca, a tedy samozřejmě CocoRosie, už jsou na místě. Právě sedí v backstage na trávě, kde si mezi křovím a plotem udělaly piknik. Snad jsem to měl vyfotit.
Všichni už se na ně těší, ale před nimi toho bude ještě hodně. Nejbližší plán je arménský disident Djivan Gasparyan v evangelickém kostele.
Pátek 12:56 - Hezké poledne z Ostravy. Tady se právě začíná, už nějakou dobu proudí návštěvníci do areálu a před pár minutami začala hrát první kapela dnešního dne, dvanáctičlenná formace Windy.
Včerejšek skončil celkem dobře. Král Richard přišel, viděl a zvítězil. Ostravské publikum zobalo Kryštofům z ruky a skupina se odměnila energickou show. Spousta hitů s nasazením publikum udržela ve varu přes hustý déšť. Pršelo tak s hodinovými pauzami a zvyšující se intenzitou. Snad si dešťivou daň festival vybral včera. S notebookem na zádech a foťákem v ruce se mokne dost blbě.
Stodolní je pořád stejná a pořád báječná. Místní pljeskavica je delikatesou a u Bernieho točí pořád výborný guiness. Ale nijak jsme to nepřeháněli, přece jen je začátek. Teď je zrovna čas na oběd a po něm už přijdou na řadu The Prostitutes. Uvidíme, jak se vyrovnají s brzkým časem a hlavně s velikým pódiem. Ve čtyři začínají Sunflower Caravan, o kterých poslední dobou mluví snad každý. Tak na ty se taky mrknu, abych se mohl do diskuzí zapojit.
Sunflower Caravan jsou ostatně první kapelou na Barvách, druhé největší stage festivalu. Tady se na dnešek chystá vyložené lahůdkářství pal přijde Marie Rottrová a po ní Richard Bona, Vinicio Capossela a CocoRosie.
Akorát se snad budu muset zase rozdvojit, protože na hlavní stage hrají Salsa Celtika, Bajofondo Tango Club i Coldcut. A hlavně se už bude hrát na všech pódiích, takže je toho samozřejmě ještě mnohem víc. Colours vykvétají naplno a snimi tradiční festivalová dilemata
Čtvrtek 22:15 - Už je to oficiální... Těsně před vystoupením Gorana Bregoviće a jeho bandu si na zahájení sedmého ročníku ostravských Barev, neboli Colorsů, jak se tady říká, připila ředitelka festivalu Zlata Holušová s primátorem a sponzory. A poté už se začaly z publika ozývat první nesmělé tóny žesťů. Dechová sekce Wedding and Funeral Bandu pomalu přicházela mezi fanoušky k pódiu a show mohla začít
Bregović to s diváky umí. V bílém obleku vypadal mezi kapelou a zpěvačkami v kroji jako král. Notoricky známé polky, valčíky a dechovky publikum roztleskaly i roztancovaly a všem bylo jedno, že snad v té vteřině, kdy Goran Veliký vstoupil na pódium, začalo docela hustě pršet.
Dav rozkvetl deštníky a pláštěnkami, ale tancovalo se pořád. Hudba z filmů Emira Kusturici i další skladby sklidily ohromný ohlas, stejně jako doposud neznámé kompozice z nového alba. Je to lidovka a přesně tak byla přijatá. Lidově a masově.
Pršet přestalo už v průběhu vystoupení jedné z největších hvězd letošního ročníku, a pak se už návštěvníci těšili na lokálního panovníka. V půl jedenácté na pódium vstoupí Richard Krajčo a kapela Kryštof, momentálně díky neslavným sezónám Baníčku asi nejlepší export ostravského kraje. Půjdu ho vyfotit, a přitom se snad stihnu konečně najíst.
Zatím jsem jen zkoumal terén a při průchodu VIP prostorem na Moravskoslezském hradě zjistil, že se slaví všude. Dobře se tu bavil Gipsy s Vladivojnou z Banany, stavil se i Jan Ruml.
Pro dnešek se ozývám naposled, po Kryštofech se ještě musím juknout do Stodolní. Spousta oblíbených barů, a navíc za ten rok stihnout otevřít i nějaké nové.
Zítra Colours startují naplno; začíná se v pravé poledne, kdy na Spektrum Stage vyběhne skupina Windy a pak už to pojede ráz na ráz. Ostravská ikona Marie Rottrová, hravé sestry Coco Rosie, italský maniak Vinicio Capossela, hračičkové z Coldcut. Prostě bude toho dost.
Čtvrtek 20:00 - Dnes odpoledne se otevřely brány festivalu Colours of Ostrava. A já jsem tu zas, abych Vám zprostředkoval festivalové dění a některé z Vás také unudil neohrabanými impresemi. Leč někdo to dělat musí.
Právě teď na scéně Spektrum dohrává vynikající projekt Gipsy.cz. Letos zahrál na Glastonbury a dostalo se mu cti Colours of Ostrava zahajovat. Po prvním kolečku po areálu (sakra, úplně jsem za ten rok zapomněl, jak se ten most houpe!) musím konstatovat, že se pořadatelé rozhodli správně, když přemístili program zahajovacího dne na největší festivalovou stage Spektrum ČS, která stojí v podhradí. Letos totiž na první den přijelo daleko více lidí než v loňském roce; můj skromný odhad je sedm až osm tisíc.
Radek Banga alias Gipsy se svými kolegy donutil hodně přihlížejících k tanci a vůbec prostě bavil - jako vždycky. Se šarmem sobě vlastním vzdal hold přítomným dámám v kotli a před jednou z mála svých balad je vyzval dokonce k pláči.
Za dvacet minut by měla začít hlavní hvězda dnešního dne, temperamentní všeuměl Goran Bregović se svým Svatebně pohřebním bandem. Právě díky němu je tu taková spousta lidí, právě na něj sem přijel Eduardo Lara Alvares y Tostado, mexický malíř žijící v Praze a můj přítel, se kterým jsme dlouhou cestu z Prahy do Ostravy sdíleli. Včetně nesmyslného bloudění v Přerově, ale to jen tak na okraj.
Takže já se vydám opět na druhý břeh Ostravice, abych se na Wedding and Funeral Band a jeho kapelníka pořádně podíval a mohl o poreferovat v dalším příspěvku. Přitom snad stihnu něco rychle zhltnout a dát si nějaké to pivko - jsem zvědav kolik těch hromovládců zase bude.
Takže zatím. A pište do diskusního fóra, ať mám pocit, že to nedělám zbytečně...
