Své brazilské písně podává zpěvák Vinicius Cantuária charismatickým hlasem na žánrově jemně utkaném a harmonicky vyšlechtěném podkladu.

Předává krásu i bolest naráz a přítomnost do své hudby otiskuje něžnými dotyky elektroniky. Cantuária to dokáže také 30. října, kdy sólově vystoupí v rámci Strun podzimu v prostoru Pražské křižovatky.

HN: Jazzový kytarista Bill Frisell o vás obdivně řekl, že jste jako stroj na melodie. Jak takový stroj funguje?

Většinou spíše slýchávám, že jsem stroj na rytmy! Ale to je tím, že dřív jsem hrál na bicí s Caetanem Velosem, Gilberto Gilem a dalšími brazilskými muzikanty, takže když nyní beru do ruky kytaru, zní to velmi perkusivně. Co se týče melodií, inspirace ke mně nepřichází snadno, až když se trochu zapotím. Držím se toho, že když se dám do práce, inspirace přijde, a většinou mi to vychází. Někdy se to stane třeba i v letadle, jindy ráno nebo o půlnoci, v různých časech a za různých situací. Někdy sedím ve studiu a čekám, ale nic se neděje. A pak, když už jdu spát, melodie přijde. Takže vstanu a hned se dám do práce.

HN: Jak k vám třeba přišel váš největší brazilský hit Lua e Estrela, tedy Luna a hvězda?

Pamatuji si na to dobře. Vstal jsem brzy a šel jsem na pláž, kde jsem zahlédl jistou dívku. My dva jsme se přímo neznali, zato každý, kdo na té pláži byl, dozajista znal mě a stejně tak znal i tu dívku. Jen my dva jsme si byli cizí. Když si pak šla zaplavat, zahlédl jsem na jejím prstě prsten, a hned mě napadlo: ona a prsten, luna a hvězda… A tak jsem šel domů a hned jsem o tom složil píseň. Asi po roce ji nazpíval Caetano Veloso a udělal z ní hit. To už se tak prostě někdy stane.

HN: Hudebníci na vás oceňují i empatii, jakou máte vůči kapele. Je to něco, co je zvlášť potřebné pro hraní bossa novy?

V tomto ohledu je bossa nova dost podobná jazzu. Všichni ti velcí jazzoví muzikanti od Milese Davise až po Billa Evanse bossa novu znali a zbožňovali ji. Technicky vzato nevím, proč tomu tak je. Možná je to kvůli zvuku akustické kytary, možná kvůli tomu rytmu a groovu, který bossa nova má. Sám za sebe mám pocit, že tato hudba se spíš než hlavy umí dotknout přímo lidského srdce. Že uvnitř člověka tak nějak roste.

HN: A jste rád, když se vaší muzice říká "brazilská hudba pro 21. století"?

Pořád si myslím, že brazilská hudba od časů písně Toma Jobima nazvané Girl From Ipanema trochu usnula na vavřínech. Přitom tenhle tradiční styl brazilské hudby a onen avantgardní groove mám rád, a proto ho hraji. Jen mám u toho kolem sebe radši trochu modernější muzikanty.