Originál se objevil už před sedmi lety, česká verze však nyní nabývá na aktuálnosti vzhledem k situaci v Pásmu Gazy. Tamní vojenská operace Izraele, reagující na loňské útoky palestinského teroristického hnutí Hamás, má ostatně více front - jednu na zemi, respektive pod ní, další pak v médiích a na univerzitách.
Jeminiho zaujalo, kolik lidí propaguje či přijímá silně protiizraelský, respektive k Izraeli výrazně kritický pohled. A to na základě prokazatelně posunutých, zmanipulovaných, z kontextu vytržených nebo rovnou vylhaných skutečností. Jde samozřejmě o jeho pohled, vše, co tvrdí, ale dokládá a konfrontuje s fakty - dokumenty, citáty nebo čísly.
Sám uvádí historku, jak se od dvou idealistických amerických židovských studentek dozvěděl, že "Izrael páchá genocidu na Palestincích". Na dodatečný dotaz ohledně počtu obětí mladé ženy bez váhání odpověděly, že se jedná o "miliony", a odvolaly se na údajné texty předních západních odborníků.
Ve střední Evropě přeháníme střízlivěji, také v Česku lze ale zaslechnout například tvrzení, že Izrael zodpovídá za "stovky tisíc" mrtvých v Gaze. Podstata problému tak zůstává: někteří lidé chtějí mít Izrael co nejkrvelačnější. Neradi proto slyší, že palestinské utrpení - samozřejmě mnohdy reálné - je třeba ve skutečnosti menší, než si mysleli.
Oblíbené bojové termíny
Kdy se Ben-Dror Jemini rozhodl knihu napsat? Před mnoha lety k němu po přednášce v New Yorku přistoupil jakýsi Bob a sdělil mu, že v reakci na jeho článek napsal komentář pro deník New York Times. Z Boba se vyklubal Robert Bernstein, zakladatel nevládní organizace Human Rights Watch, která dodnes patří k hlasitým kritikům Izraele.
Jemini se však ke svému překvapení dozvěděl, že se Bernstein se svým dítětem rozešel, a to právě kvůli prý zpolitizovanému překrucování faktů ze strany Human Rights Watch. A rovnou Jeminiho vyzval k napsání knihy o tom, jak se v západním světě mystifikuje při informování o Izraeli nebo izraelsko-palestinském konfliktu.
Tak vznikla kniha anglicky nazvaná Industry of Lies, kterou nyní vydal Kalich v překladu Simony Sternové pod titulem Mašinérie lží: Média, akademická půda a izraelsko-arabský konflikt, a to se zvláštní autorovou předmluvou pro české čtenáře.
Jemini ve 22 kapitolách rozebírá nejrůznější témata: některá známá a často zmiňovaná, jako je používání oblíbených bojovných termínů a konceptů typu etnická čistka, genocida, apartheid, kolonialismus, etnický nacionalismus nebo sionismus coby domnělá inkarnace nacismu. Jindy se dotýká věcí méně obvyklých, ale z českého hlediska o to zajímavějších. Například "nakby", v překladu katastrofy, tedy vyhnání a úprku statisíců palestinských Arabů v souvislosti se vznikem Izraele roku 1948 a válkou, která tehdy vypukla.
Této události se Jemini věnuje dost zevrubně, srovnává ji s jinými případy, včetně vyhnání Němců ze střední Evropy, a rozebírá, co, proč a jak se v západní akademické i mediální debatě zdůrazňuje anebo naopak zamlčuje. Je to logické, protože vznik palestinského uprchlického problému chápou antisionisté jako nesmazatelný "prvotní hřích Izraele". Nejde přece o kritiku jeho politiky, ale samotné existence, práva na ni.
Jiné zajímavé Jeminiho téma představují mírové návrhy, které se v posledních desetiletích objevily z izraelské, arabské, nebo americké strany. Kdo s nimi přišel, nakolik byly reálné a proč selhaly? Stejně pozoruhodným námětem je zvláštní splynutí duší části západní progresivní levice s islamismem. To se silně projevilo během nedávných protestů na půdě některých amerických univerzit - demonstrací možná více protiizraelských než propalestinských.
Pobouřený Levy
Zvlášť zajímavě vyznívá pojednání o roli izraelského deníku Haarec, k jehož činnosti zastává Ben-Dror Jemini - stejně jako někteří bývalí redaktoři - velmi kritické stanovisko. Haarec je vskutku zasloužilý list, jenže v Izraeli hraje jinou roli, než mu přisuzují občasní čtenáři na Západě. Ti ho často považují za jediný tamní kritický hlas, anebo ho rovnou užívají jako zdroj vší pravdy.
Haarec však představuje směs mnoha věcí, včetně prokázaných manipulací s fakty v zájmu absurdní hyperkritiky - přinejmenším u části redaktorů. V českém tisku se občas objevují odkazy na názory Gideona Levyho, muže vždy prorocky pobouřeného.
Jenže Levy je specialista na jediný úkon: "Ostatně soudím, že Izrael je vinen." Jeho postoj lze pochopit jen v kontextu vnitroizraelské debaty, přičemž tato nuance mnohým na Západě uniká. A tak novináře chápou jako jakési orákulum, ačkoli se jedná o snad jediného Izraelce píšícího o palestinských tématech, který neumí arabsky - zatímco v mnoha jiných "zlých" izraelských médiích bývají těmito náměty pověřováni rovnou arabští redaktoři.
Ben-Dror Jemini má na Levyho zřetelnou pifku, opakovaně se ale zmiňuje také o známých postavách antiizraelského diskurzu. Jedním je "revizionistický historik" Ilan Pappé, který se svými přednáškami opakovaně navštěvuje i Česko, kde mu letos vyšla kniha příznačně nazvaná Etnické čištění Palestiny.
Jemini ukazuje, jak už první z "revizionistů", historik Benny Morris, usvědčil Pappého z manipulací a nedodržování vědeckých postupů. Na Západě se ale osobnosti jako Pappé těší nábožné pozornosti, protože měřítkem jejich vědeckosti je kritičnost k Izraeli, a nikoli k faktům.
Dále se Jemini zabývá seriózními osobnostmi, které mají z nějakého důvodu potřebu opakovaně veřejně pranýřovat Izrael. Například politologem Johnem Mearsheimerem, mimo jiné autorem úspěšné knihy o tom, jak se prý Izraeli dlouhodobě daří manipulovat zahraniční politiku USA ve svůj prospěch, k neprospěchu Američanů. U nás je poslední dobou známý z jiných důvodů: Mearsheimer patří k předním hlasatelům teze, že za ruský útok na Ukrajinu může Západ, nikoli Vladimir Putin.
Proč bychom měli brát vážně autora Ben-Drora Jeminiho? V samotném Izraeli je znám jako politický komentátor, v posledních letech zejména pro významný deník Jediot Achronot, zčásti dostupný také online v anglické verzi na adrese Ynetnews.com.
Jemini není nutně zastáncem všeho, co izraelské vlády dělají. Naopak by bylo těžké najít text, ve kterém by například obhajoval současný kabinet nebo jeho předsedu Benjamina Netanjahua. Mašinérie lží jistě není vědecká publikace, spíš umírněně apologetická publicistika hájící Izrael. Současně otevřeně pojmenovává jeho chyby i zločiny - bylo by krásné, kdyby každá podobná kniha byla srovnatelně poctivá.
Z hlediska jejího vyznění zaujme ještě jedna položka autorovy biografie. Letošní sedmdesátník se sice narodil v Tel Avivu, jeho rodina ale přišla z Jemenu, je tedy potomkem Židů, kteří byli vyhnáni nebo uprchli z jiné blízkovýchodní země.
Předkové většiny izraelských Židů pocházejí z Iráku, Maroka, Sýrie nebo třeba právě Jemenu, odkud do Izraele utíkali často jen v tom, co měli na sobě. To dává na Západě oblíbenému obvinění Izraelců z "kolonialismu" groteskní příchuť - a výzvám, aby se "vrátili do Polska", přímo absurdní pointu.
Svou knihu Ben-Dror Jemini příznačně nevěnoval nikomu z blízkých, nýbrž rockerovi Rogeru Watersovi, lingvistovi Noamu Chomskému, politologovi Normanu Finkelsteinovi, novinářce Naomi Kleinové a několika dalším, kteří prosluli zapáleně protiizraelskými postoji. Patří k nim také významná americká intelektuálka Judith Butlerová, která už v roce 2006 označila palestinské teroristické hnutí Hamás a libanonský Hizballáh za pokrokové síly dnešní levice, zatímco útoky z loňského 7. října považuje za ozbrojený odpor.
Ben-Dror Jemini vyjadřuje naději, že i umělecké nebo intelektuální celebrity si jeho knihu přečtou, a to pokud možno s otevřenou myslí. Třeba se někdo takový najde také u nás.
Autor je komentátorem Českého rozhlasu Plus.
Video: Tohle bylo jen první kolo. Na Blízkém východě číhá hrozba pro celý svět, říká Kalhousová (25. 4. 2024)
