Uplynulo několik let a záhada stále nedá spát Oferově otci, stárnoucímu profesorovi dějin Rivlinovi. Po příčinách pátrá na více než 600 stranách románu Osvobozená nevěsta izraelského spisovatele Avrahama B. Jehošuy, který v překladu Magdalény Jehličkové a Šárky Melanie Sedláčkové nedávno vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.
Jehošua, jenž žil v letech 1936 až 2022, patřil vedle Amose Oze a Davida Grossmana k nejznámějším novodobým izraelským prozaikům. Literát s českými předky byl nominován na Mezinárodní Bookerovu cenu, stal se držitelem francouzské Prix Médicis a minimálně šestkrát navštívil Prahu, kde představil své oceňované romány jako historickou Cestu na konec tisíciletí nebo generační ságu Pan Mani.
Oproti nim je Osvobozená nevěsta, hebrejsky prvně publikovaná roku 2001 a odehrávající se v Izraeli koncem 90. let minulého století, více politická. Neboť kromě tajemství konce jednoho manželství vypráví především o soužití Izraelců s Palestinci.
Protagonista Rivlin se snaží pochopit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Kvůli svému synovi, jenž se po rozvodu odstěhoval se zlomeným srdcem do Paříže, živí se tam jako noční vrátný a za minulostí udělal tlustou čáru, se hrdina opakovaně vydává do jeruzalemského penzionu Oferovy dnes již bývalé manželky. Vlezlé návštěvy pod nejrůznějšími záminkami tají před potomkem i svou ženou, přísnou okresní soudkyní.
Nemocná studentka
Židovského profesora zároveň trápí jeho kdysi ctižádostivá arabská studentka Samáhir. Ta se vdala, záhadně onemocněla a má už rok zpoždění s odevzdáním diplomové práce. Rivlin se nechá zprvu okouzlit a posléze možná trochu zmanipulovat jejími příbuznými, kteří ho začnou vozit po palestinských územích.
Sám hrdina se mezitím zasekl ve vědecké práci. Marně hledá původ obrovské vlny násilí během občanské války v Alžírsku, jež trvala mezi roky 1992 až 2002. Napadne ho zapojit do bádání nemocnou studentku. A tak Samáhir překládá předválečné alžírské texty, shodou okolností shromážděné ještě někým jiným - mladým židovským učencem zavražděným při palestinském teroristickém útoku.
Vztah k historii tvoří jedno z témat knihy. Rivlin zkoumá nedávnou minulost, avšak nechce zavírat oči před současností - navzdory riziku, že v turbulentní době učiní ukvapenou hypotézu a vyvodí z dějin mylnou paralelu k dnešku. Zároveň celý jeho obor na přelomu tisíciletí prochází změnami. Nová generace badatelů už neuznává označení orientalista, pro ni spojená s érou kolonialismu a zkoumáním druhého z pozice moci. Nadto se hrdina z povahy svého zaměstnání naučil vnímat vše jako hádanku, kterou lze rozluštit, doslova je "přesvědčený, že každá věc má své jasné a racionální zdůvodnění". Což však nemusí platit o rozpadu synova manželství.
Arabové v reálném životě
Paličatý akademik je v mnoha ohledech nesnesitelný, avšak touhu zjistit, co se přihodilo v rodinném penzionu, přenáší na čtenáře a podněcuje jeho fantazii. Díky tomu rychle ubíhají stovky stran rozsáhlého románu plného detailů, postav, jejich minulostí, motivací a vzájemných vztahů, nemluvě o vedlejších dějových linkách. K nim patří příběh židovky Raúdy, která se v patnácti provdala za palestinského křesťana na Západní břeh Jordánu a teď by se za příbuznými do Izraele mohla vrátit už jen bez dětí. Úřady jí sebraly doklady v obavě, "že si tam přivedu celou rodinu", naříká. A vyhlíží někoho, kdo jí pomůže získat občanství zpět.
Aby tradičně vyprávěný příběh ubíhal rychleji, spisovatel ho prokládá korespondencí bývalých manželů. Několik kapitol pro zpestření vypráví ve druhé osobě, jednu pojal jako dialog mezi Rivlinem a prodavačkou, kdy ale slyšíme pouze jednu stranu a druhou si musíme domyslet.
Nadto se v Osvobozené nevěstě co chvíli něco děje. Aktéři neustále někam přejíždějí, létají, překračují checkpointy na palestinská území. Navštěvují svatby, hostiny, schůzky na fakultě, odborné konference nebo chodí na koncerty a do kina - když se ocitají na vystoupení Izraelské filharmonie s "indickým dirigentem", řeč je samozřejmě o Zubinu Mehtovi. A když hrdinové komicky usínají na projekci dlouhého japonského uměleckého filmu, jedná se zjevně o After Life režiséra Hirokazu Kore’edy.
Humoru je tu spousta. Jehošua, jenž čtyři desítky let vyučoval srovnávací literaturu na univerzitě v Haifě, knihu napsal i jako satiru na akademické prostředí. V němž někdo neustále vynáší soudy o Židech a Arabech, ale častěji je potkává na stránkách historických listin. "Když vidím Araby v reálném životě, o Židech nemluvě, dostávám závrať, která mi narušuje schopnost úsudku," stěžuje si tu jeden orientalista.
Jiný se neudrží při stěhování, až ze samého vděku začne zvát arabské stěhováky rovnou do izraelské armády. A když se manželé nechtějí hádat před synem, padne: "Řeklo se příměří, tak ho dodržuj. Nebuď jako Arabové."
Samozřejmě že rozpad manželství lze číst i jako alegorii izraelsko-palestinského vztahu, jemuž se Avraham B. Jehošua věnoval například v románu Milenec, odehrávajícím se po jomkipurské válce z roku 1973. Když Ofer píše bývalé manželce, že "bez porozumění minulosti je takřka každý pokus o to dosáhnout pokroku v přítomnosti odsouzen k nezdaru", mohl by klidně mluvit o vztahu dvou národů. Ten ale spisovatel jinak líčí nadějeplně.
Než přišla intifáda
Rivlin se v próze nechává zavést až k příbuzným své studentky, jež mu v posteli vypráví příběhy jako stonající Šeherezáda. On u arabských hostitelů dokonce přespí, koupe se v jejich vaně, účastní se ramadánových hodů či navštěvuje palestinský literární festival. A oni zase oceňují, když Žid na jejich počest drží půst, otevře jim dveře svého domu nebo k nim promlouvá arabsky.
"Je fakt, že Osvobozenou nevěstu jsem začal psát roku 1998 s jistým optimismem, kdy ve vztahu k Arabům existovala naděje na mír. A pak v roce 2000, to jsem měl hotové asi dvě třetiny knihy, začala druhá intifáda," vzpomínal Jehošua. Druhá intifáda se říká vlně krvavých palestinských sebevražedných atentátů na izraelské civilisty. Trvala zhruba pět let, během nichž byla zabita tisícovka Izraelců a více než 3000 Palestinců.
V tomto ohledu je zástupné i hrdinovo pátrání po počátcích alžírské občanské války, potažmo arabského terorismu. "Alžírsko na přelomu 50. a 60. let pro mě představuje paralelu k tomu, co se dělo mezi Izraelci a Palestinci," prohlásil v jiném interview autor, podle nějž se mnozí Palestinci inspirovali alžírským bojem proti francouzským kolonialistům. A právě když tam propukla krvavá občanská válka, šokovaný Jehošua se začal obávat, aby podobné násilí jednou nezažil Izrael.
Osvobozená nevěsta se tak nyní dostává k českým čtenářům v nejsmutnější možné době. Po palestinských teroristických útocích ze 7. října 2023 a drtivé izraelské odvetě působí míra vzájemné důvěry mezi oběma národy v románu jako něco z dávné minulosti. A člověku se stejně jako historikovi Rivlinovi také nechce zavírat oči před současností. Třeba to tak ale nezůstane. A za dalších dvacet let budou čtenáři přisuzovat větší význam jiným aspektům. Například těm osvobozeným nevěstám z názvu - v knize vystupují minimálně tři. A pro každou znamená emancipace něco jiného.
Kniha
Avraham B. Jehošua: Osvobozená nevěsta
(Přeložily Magdaléna Jehličková a Šárka Melanie Sedláčková)
Nakladatelství Pistorius & Olšanská 2024, 632 stran, 589 korun