Za šeptuchami nechodí jen nemocní, ale také lidé, kteří mají noční můry, zadrhávají nebo trpí přílišnou nesmělostí. A také ti, kdo potřebují odvrátit uřknutí, zbavit se prokletí, ti, jimž někdo zemřel a jeho duše nedošla pokoje. Každý má jinou bolest. A šeptuchy mají pro každého jiné zaříkávání.
"Středoevropské šamanky navazují na prastaré tradice, jež zůstávají dodnes živé i díky tomu, že Podlesí bývalo odjakživa periferií," říká Marie Iljašenko, kurátorka výstavy fotografa Kuby Kamińského v pražské Leica Gallery.
Historický region, ležící dnes na hranici Polska a Běloruska, je krajinou hlubokých lesů, kde se mísí etnika, tradice, jazyky i víry. "Jak prozrazují ikony v koutech, modlitební knížky pravoslavného ritu i typické kříže na hřbitovech, šeptuchy se hlásí k pravoslavné církvi. Ta se od nich ale distancuje, protože jejich rituály vypadají příliš pohansky," konstatuje kurátorka.
Šeptuchy léčí všechny, kdo je požádají o pomoc, nehledíce na příslušnost k té či jiné církvi. Mají však podmínku: je třeba léčbě věřit. Vyžadují spolupráci pacienta a ochotu zapojit imaginaci. Bizarně vypadající rituály, při kterých se používají tradiční přírodní materiály jako len, popel nebo vosk, mají jediný smysl: symbolicky materializovat neduh nebo zlého ducha, který se poté rozpustí ve vodě, promění v dým nebo třeba shoří s kouskem lněné koudele umístěné na pacientově hlavě.
"Většina šeptuch jsou staré ženy, jen výjimečně lze mezi nimi narazit i na muže. Své stálé pacienty přijímají ve svých obydlích nebo na poutních či na jiných magických místech. Zpravidla neberou peníze a odmítají kohokoli uřknout nebo mu jakkoli ublížit. Uměly by to, ale považují to za nebezpečné: prokletí se často vrací k tomu, kdo přeje jinému zlo," vysvětluje Marie Iljašenko.
Fotograf Kuba Kamiński jezdí fotit léčitelky z Podlesí už několik let. Na prvních cestách ho doprovázel etnolog, jenž hovoří místním dialektem a stal se jeho průvodcem.
Postupně místní získali k mladému muži, vybavenému nejčastěji fotoaparátem Leica M9, důvěru a on se mezi ně začal vracet sám. Kamiński pracoval řadu let jako válečný fotoreportér a tento cyklus náleží k jeho nejosobnějším projektům. Za dvojdílnou sérii černobílých fotografií, v nichž se mísí reportážní přístup se symbolickými obrazy, obdržel druhou cenu v soutěži The Best of Photojournalism (2015) a v polské Grand Press Photo (2012).
O fotografovi
Kuba Kamiński (* 1985) pochází z Varšavy. Absolvent fotografie na Lodžské filmové škole je jedním z nejslibnějších polských fotoreportérů mladé generace. Začínal jako fotograf v novinách, pracoval pro Polskou tiskovou kancelář PAP nebo prestižní deník Rzeczpospolita. Dnes působí mimo jiné v agentuře East News. Vyprofiloval se jako válečný reportér, věnuje se i společenským tématům. Na cyklu Šeptuchy, za který získal druhou cenu v soutěži The Best of Photojournalism (2015) a v polské Grand Press Photo (2012), dosud stále pracuje.
Výstavu Šeptuchy můžete vidět v opět otevřené pražské Leica Gallery (po-pá: 10-20 hod., víkendy, svátky: 11-18 hod.). Více informací najdete na stránkách galerie.
